Už nezní volání – už zní jen smích.
Neví, je netrápí jejich hřích.
Snadno opouští - tu cestu co jsem znal.
Na dno už nevidí.
Ten den mi radost vzal!
Dnes už je jen lepší lhát!
Pravdě se za zády smát!
Jen za slastí svojí jít!
Takhle nechci ale žít!
Tak proč?
Přišli bez zvaní. Nikdo je nevítal.
A vše ty proměníš. Na to jsem nečekal.
Snadno opouštíš, tu cestu co jsem vzdal.
Na dno ty nevidíš.
Ten den mi štěstí vzal!
Neopustím les – já se v něm schovám.
Neopustím stín - zůstanu v něm.
A nenechá mě, strach co mě bodá.
Neopustí mě – řídí můj den.
Já neslyším tě.
Proč jsi tak němá?
Neopustíš ho -zůstaneš sním.
A nenechá mě – strach co mě mrdá.
A celý den jen o tobě sním.
