Bledá. Na tobě sníh. Vystavěnej na našich lžích.
Potrestá zlo můj hřích. Tělo zbylo z našich pých.
Už nejde vrátit! Jak lehce ztratit!
Pro bolest mou – budiž ty omluvou!
Pak tváří ke Kristu, věřím v očistu.
Kéž ruce zář tvou, pohltí mojí tmou.
Ukrývá hrou svůj stín. Ten co září ve tmě.
Nenechá si ujít. Jak se hroutíš ve mně.
A všech smyslů zbavená, ujíždíme jen my dva.
Oni nikde nezastaví, v noci nespí, se neunaví.
A přes pole, přes střechy. Jen jedno je navěky.
Do srdce a postelí. Vykoupí se jen krví!
Uhasí všechny ohně! Zmrznou svorně!
Kartám tvým! Už končí nezbožně! Poprvé volně!
A tváří ke Kristu, věřím v očistu!
Kéž ruce zář tvou pohltí moji tmou!
Pak pohodí tě! Z trosek dítě.
Tam kde nenajdou mršinu krásnou.
