Velká hudební událost začátku letošní sezóny, Hradecký slunovrat v Hradci nad Moravicí je datován na dny 12. a 13. června 2015. Tři venkovní hudební scény a jedna "kavárenská" zaručí bohaty dvoudenní program, doplněný o naprůměrnou gastronomii a doprovodný program. Půljablkoň zahraje v sobotu ve 20:30 hodin na scéně u Bílé věže.
Na všechny se velmi těšíme!
Přidáváme reportáž Tona Cvíčely z koncertu v Kaštanu z diváckého pohledu, kterou Vašek Müller našel na facebooku:
Půljablkoň - 29.4.2015 20:00, KC Kaštan, Praha 6
Trvalo to dlho, predlho, ale výsledok stál za to.
Po prvýkrát som naživo počul a videl Anjela. A nie hociakého, ale takého komplexného. Od tónu hlasu, cez nakrčené čelo pri speve, celkovú mimiku tváre, osobitý pohyb rúk, ako keby v snahe vzlietnuť (kritik by povedal atypický pohyb, ale kritik nemôže
rozumieť Anjelom), fyzický zjav a prejav pri speve, ale aj mimo spevu. No a v neposlednom rade aj au-pair...no vlastne au-pair, skôr oper. Emotikona wink Až sa mi žiada zmeniť "Vidieť Paríž a zomrieť" na "Vidieť Anjela a vidieť znovu a hľadať
ďalších".
Ale dosť rozplývania, poďme ku koncertu. Asi najlepší experiment, alternatíva, disharmonický počin Michala Němca. Nie protiklad Anjel vs Zviera, ostatne na plagáte ku koncertu bola nižšie priložená fotka, kde nie je vôbec jasné kto má ktorú rolu ("takto
Marušku neznáme", či "čo si taká napaprčaná"), ale Anjel vs Komik a to so skvelým suchým anglickým (ako čechoslovák by som povedal lasicovským) humorom. Rozprávka (pri počúvaní hlasu Marušky si vždy spomeniem na hlas kráľovny ríše fantázie z Nekonečného
príbehu v slovenskom dabingu a je to úžasná spomienka) vs inteligentná Zábava, aj to je ponúkajúca sa a vhodná alternatíva.
Ostatne, objektívnejší pohľad na koncert by mohol podať ďalší potenciálny Anjel, ktorý sa koncertu zúčastnil len ako divák a aj tak hudobne pomohol zachrániť skladbu, pri výpadku Michala Němca (s troškou preháňania by sa teda dalo tvrdiť, že Michal mal na
koncerte dvoch Anjelov, dve operky Emotikona wink ). A ak, tak s prívlastkom multifunkčný Anjel, nielen spevácky, ale i režisérsky, spisovateľský, fotografistický, turistický a ktovie čo všetko mi ešte ušlo.
Záverom len pár nepodstatných subjektívnych postrehov:
- je evidentné ako sa postupne na "nesmelého" Anjela lepí sprievodné slovo a skvelý humor Komika a už sa teším ako bude vyzerať, keď sa na Komika nalepí časť anjelskosti
- v sprievodnom slove spomenutá fotka a obava samotného Anjela, v súvislosti s pálením čarodejníc, bola isto-iste fotkou Půljablkoně až po pálení (spálení?), takže tu by som nemal žiadne obavy a názov kapely by "vzal za své"
- už chápem prečo movití zberatelia majú túžbu vlastniť tie najlepšie umelecké diela v súkromnej zbierke, byť movitým zberateľom Anjelských zážitkov, tak by som nebol spokojný, kým by som nezískal Nadjablkoň a mohol ich vídať naživo
- jediný smutný pocit bol z toho, že sála o 60 stoličkách nebola zaplnená ani z polovice a to ešte väčšia časť osadenstva konverzovala anglicky a u toho zbytku som začul aj slovenčinu (ja som to nebol, bol som úplne nemý...úžasom) a ak odrátam ešte troch
folkloristov, tak už na ďalšiu časť asi nik nezostáva...aj keď chápem nie príliš vhodný termím - ženská časť sa už začala skrývať pred inkvizíciou a mužská sa chystala na búrlivé oslavy sviatku lásky.
Autor: Karel Prokeš
Zdroj: valassky.denik.cz
Extrovna – kulturní pozorovatelna kavárenského povaleče
Kdesi pod Troskami stával a dost možná ještě stojí asi 400 let starý strom, který by snad mohl být hrušní, kdyby ovšem nebyl jablkoněm. V nedalekém městečku koncem roku 1977 poprvé na veřejnosti vystoupila hudební skupina stejného názvu, o níž se pak někdy tvrdilo, že hraje folk, ale nebyla to pravda. Omyl vznikl tím, že kapela k interpretaci svých nezvykle strukturovaných skladeb používala akustické nástroje.
Název Jablkoň vznikl dříve než skupina. Tu nakonec založili dva kytaristé - Ingo Bellmann (1949 – 2012), který chtěl hrát vážnou hudbu a Michal Němec, jenž měl raději tu veselou. To co spolu potom hráli, trvajíce každý na svém, si brzy vynutilo účast třetího hudebníka, kterým se stal bubeník a hráč na perkuse Ivan Podobský. Když takhle v triu na jaře roku 1979 vystoupili v programu alternativní scény Pražských jazzových dnů, stali se rázem objevem sezony a…, jako už tolikrát před tím i potom…, nic se nestalo.
Na svou první LP desku Devátá vlna, kterou vydal Panton, si mládenci počkali ještě devět let. Druhé album, už na CD, si v jedenadevadesátém vydali raději sami. A pro jistotu k nahrávání přizvali houslového virtuosa Jaroslava Svěceného. Mezitím odešel a opět se vrátil Ingo Bellmann a skupina Jablkoň se proti jeho předpokládaným odchodům prozíravě pojistila angažováním kytaristy Martina Carvana, kterého kapele doporučil Štěpán Rak. Potom, v roce 1992, vydal Jablkoň CD Baba Aga a v polovině devadesátých let živě natočil společné album s Českým symfonickým orchestrem.
Po realizaci tohoto náročného projektu přišla deska s názvem Machalaj, kde opět odstoupivšího Bellmanna vystřídal klasicky vzdělaný kytarista Ďusi Burmeč, protože mezitím si už kapela zvykla hrát ve čtyřech. Časem však odešel Podobský i Burmeč, vystřídali je Johnny Judl, který hraje na fagot, baskytaru i elektrickou kytaru a bubeník Petr Chlouba, a postupně vycházely další desky, z nichž především alba Písničky (1997) a Bláznivá (1999) se staly jablkoňskou klasikou.
Michal Němec, v dnešní sestavě poslední z původních členů Jablkoně, z té základní, už léta stabilizované formace příležitostně vykročí libovolným směrem. Někdy se tedy Jablkoň z kvarteta mění na kvintet, to když třeba nahrává, či koncertuje se zmíněným houslistou Jaroslavem Svěceným, nebo ve spojení s orchestrem stává se ta alternativní kapela Symfonickým Jablkoněm. Naopak ovšem, pro realizaci určitých projektů, dochází též k miniaturizaci souboru v plném významu toho pojmu.
Vzpomeňme třeba Malou lesní Jablkoň, spojení Michala Němce a Martina Carvana v „trampském" duu Carvánek, nebo současnou Půljablkoň. Ta koncem loňského roku vydala album písniček v podání Michala Němce a Marie Puttnerové, zpěvačky, která od roku 2013 do pánské sestavy Jablkoně vnáší hravost ženského elementu, podobně jako před časem Anna Duchaňová.
Album Půljablkoň / Němec & Puttnerová rozhodně nepředstavuje nějaký úsporně polovičatý pokus. Je to v instrumentaci a zvuku plnohodnotná kolekce volně plynoucích a jen občas čeřených nálad, komorně laděných poetických písní. Zjednodušeně by se dalo říci, že Michal Němec s Marií Puttnerovou vydali folkovou desku, ale ve výsledku je to zase spíš jablkoňská alternativa k tomu žánru. Hlavním instrumentalistou je zde jistě Michal Němec (kytary, loutna, perkuse), Marie Puttnerová jemně přihrává perkusemi, ale jak už jsme u Jablkoně zvyklí, pracovní příležitost zde v jisté míře nakonec dostali všichni členové skupiny. V aranžmá jednotlivých skladeb, vedle strunných nástrojů, rozpoznáme fagot, vibrafon, bicí i klávesy a uplatnění našel také hostující jazzový kontrabasista Rastislav Uhrík.
Album Půljablkoň / Němec & Puttnerová asi nevzniklo s úmyslem rozšířit diskografii Jablkoně o další řadovou položku. Písničková kolekce v podstatě představuje spíš celistvý portrét dvojice Němec & Puttnerová, která s tímto repertoárem také koncertuje v malých klubech a komorních scénách. Většinovým skladatelem je zde Michal Němec, ale písničky Náklad třaskavin a Stmívání ještě připomínají autorský vklad zesnulého Inga Bellmanna. Texty, až na tři Němcovy a jeden od Puttnerové, napsala Zuzana Wirthová (dříve Němcová).
V patnácti nahrávkách vystopujeme lecjaké inspirační proudy. Vedle sebe tu stojí a obstojí bossa nova v baladě Šumava, blues v Univerzálním klíči II, nebo latino-jazz v Come With The Beauty - jediném a hned povedeném autorském příspěvku Marie Puttnerové. A nesporně tu mají své místo i návraty ke skladbám ze staršího repertoáru. Znovu tak byla nahrána Balada Chanuka z alba Písničky (1997), Hostina bláznů, která zdobila kolekci Bláznivá (2000), nebo písnička Stmívání. Tu v původní verzi na desce Cestující v noci (2003) zpívala Radůza a výborně si s ní teď poradila i Puttnerová.
Její nestylizovaná interpretace odpovídá také obsahu mordýřského příběhu Ej, horo. I ten se před lety objevil na albu Cestující v noci, kde ho se skupinou Jablkoň výborně interpretovala Zuzana Homolová. Na to folklorní téma pak navazuje původní dramatická skladba V kameni, která posluchače energicky posune do druhé poloviny kolekce vážných i lehce melancholických nálad. Mezi nimi ovšem moravanství křišťálově čistého hlasu Marie Puttnerové znovu zajiskří v koláži Curybury, nápaditě seskládané z motivů dvou lidových písní.
Hudební nezařaditelnost, na níž jsme si u Jablkoně zvykli, se tentokrát přísně drží v obrysech písní. Je zde méně nepředpokladatelného, méně ironie a schválností, ale při lehce zvýšené pozornosti posluchač snadno zachytí dost melodických i aranžérských nápadů, které se napodruhé, napotřetí, dál otvírají. Michal Němec zkrátka v Půljablkoni víc slouží písničkám a hlavně interpretačnímu talentu Marie Puttnerové, zatím známé spíš jen vyhraněným posluchačům jazzu.
