Gracias Amigos grunge-rock / Pelhřimov

Všechno, co se děje má svou příčinu, možnosti průběhu a výsledek. Jsme tvůrci svých realit, svého osudu. Příběh projektu (náš příběh) Gracias Amigos začal 3 roky před koncem starého tisíciletí, kdy tehdy 14tiletý Dave (David) pln odhodlání se naučit a hrát na bicí přišel za tehdy 18tiletým Pavlem (mnou) a zcela otevřeně se zeptal: “Slyšel jsem, že hraješ na kytaru, a já chci hrát na bicí, co se někdy sejít a zahrát si?“. Scházeli jsme se o víkendech, jamovali, časem jsme se přestěhovali do řečického kina, které se stalo naším útočiště. Poté přibyli do našeho společenství další muzikanti a vznikla kapela CI5. Tvorba textů, zpěv a doprovodná kytara byla převážně mým plátnem. Vyjádřit pocit, postavit se v sobě výzvám a i obdivovat krásu žen, to vše jsme tehdy spolu sdíleli dobu kratší, než jsme si přáli. CI5 měla pár vystoupení a hrála 2 roky, než zanikla. Někteří členové pokračovali v hraní, hostování či zakládání dalších kapel. Já s Davem jsme vídali podstatně méně do doby, kdy se znovu ozval. Téměř před rokem, v prosinci 2012 mi zavolal: “Čau Pájo, tak jsem se tuhle díval do ohně a řekl si, že bychom se mohli po těch letech sejít a zahrát si ty naše písničky.” A právě to setkání vedlo k tomu, že jsme se rozhodli si nahrát pár skladeb na CD, jen tak pro sebe. Ale cíl se změnil a tětivu jsme napnuli víc, proto, aby šíp letěl dál. To CD máte právě v ruce. Vzniklo se záměrem poděkovat všem našim přátelům, za společnou cestu životem. Také holkám, které nás kdy inspirovali (jakkolivJ) k tvorbě. Dále pak i svým předkům, duchům i životním učitelům. Jak jinak poděkovat než říct: Děkujeme přátelé, čili: „ Gracias Amigos“. Členové jsou David, Pavel a ten sympaťák uprostřed je Kája. Kája je starší chlapík, který se sice duševně i mentálně zastavil na úrovni chlapce, ale jeho srdce je přátelské a přirozené. Kája nás navštěvoval už na zkouškách CI5 a my ho máme rádi. Dave natočil s Kájou adaptaci na známou písničku: Ach synku, synku, zde pod názvem El Diablo Di Carlo. Posuďte sami jeho přínos. Pro nás je ale Carlito anděl, ač vypadá v černých brýlích a s uhrančivým pohledem jako nefalšovaný gangster, prostě El Diablo. Můj osobní dík patří Davovi, že jsme do toho šli a cd je na světě. Při nahrávání jsme se dost nasmáli a cítili zas tu vlnu tvořivosti k nezaplacení. Nezbývá nám než vám popřát „příjemný“ poslech…

Pavel (listopad 2013)