HEJ!!
Toto je památná chvíle!
To sic pro to, že jsem se zrovínka mrknul načítač návštěv a co se tam neobjevilo?
Třináct tisíc!
Neni to krásný číslo?
Jubilejním návštěvníkem byl jistý Květoš Siegfriedhausen z Plas, kterému posíláme pusu.
PUS!
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
jaké jsou vaše dojmy?
My všichni máme dojem, že jsme právě doběhli cílovou rovinku. Navzájem si k tomu pořád a pořád blahopřejeme, až je to občas nepříjemný. Bolí nás ruce, ale naše srdce se chvějí radostí.
když tuto metu přirovnáváte k cílové rovince, chcete říct, že závod pro vás skončil?
Ale ne, my se s klukama vždycky poradíme, i když to vypadá, že už neni kam jít, a pak zatnem zuby a půjdem dál. Prostě musíme do toho dát srdíčko a ono to tam spadne. Víte, vždycky je kam jít, a když na to člověk neni sám, tak ono se to poddá.
A co se vlastně poddá?
No to je tak, jak říkám, když se do toho jde srdcem, tak prostě nemůžete neuspět. Naše strategie je dát víc gólů, než soupeř. A dneska jsme snad měli víc toho štěstíčka a odhodlání. Já za sebe můžu říct, že všichni kluci do toho dali všechno. Všechno. Nikdo nic nepodcenil, každej věděl, co se od něj čeká, a to taky plnil.
mluvíme ještě pořád o muzice?
Ale samozřejmě, jak říkám: hudba je boj, a v něm může zvítězit jen jeden.
A jak řikám, dneska jsme do toho šli naplno a prostě to tam spadlo.
oslavíte to?
Tak jasně, ňáká bedna francouzkýho sektu na to padne, možná pozveme na párty i naše rodiny, já už volal pratetě do Loun. Něco soukromýho z toho bude, ale nic velkýho, protože to hlavní nás ještě čeká.
Tak ještě jednou gratuluji a užijte si oslavy!
Díky, dobrý večer. (Odchází, jeho postava se kymácí, jak zachází do nitra spoře osvětleného koridoru, až se i obrys pomění v stíny a splyne s budovou, jejími vnitřnostmi, jako milenci, kteří se v sobě navždy ztratí a nebudou už nikdy schopní rozpoznat, která z vlastností původně patřila komu a hádají se o ně -po rozchodu- jako o děti, psa, auto. Odchází a pravidelné dopadání nohou na podlahu jako jediné již dává na srozuměnou, že ještě pořád jde. Že jde, že se nezastavil, ani neohlédl. tap tap tap tap. jde. Za zády zanechává slávu, bohatství, objektivy kamer publicistů, voyerů a šílených fanoušků a on před nimi uniká do nitra budovy. Do chřtánu nestvůry raději, než zůstat na pospas nymfatickým choutkám té nekonečné řady fanynek. Pryč, ať už je klid.... a za vše mohlo to osudové číslo, třináct tisíc.
zatmívačka. konec. dojemná klavírní hudba.....)
