Z DENÍKU VESMÍRNÉHO OSLA: heslo:************
Píšu, abych zjistil, na co všechno nemam odvahu.
píšu a zjišťuju, že nemam odvahu se změnit, ať už osobnostně nebo fyzicky. Mam odvahu psát o dívce, která v důsledku autonehody přišla o jedno prso, následně zjistila, že její tělo velice špatně (až kopavě) přijímá integrované umělé hmoty jako silikon, či kevlar, poté osiřela, zanevřela na celý svět, odstěhovala se do Ghany, kde vstoupila do partizánských brigád jednoho ze dvou bojujících etnik, protože tam nikomu nevadilo, že je sarkastická až pichlavá, osiřelá a zpola neoprsená, vybíjela svou nenávist na nevinných civilistech, jejichž domy pálila, muže znásilňovala a děti sbírala svým psům na hraní, až si nakonec řekla dost, zapřela se, vybrala z Ghanské národní svoje celoživotní nakradené úspory, zaplatila si studium na Harvardově univerzitě v Bostonu, odpromovala s červeným diplomem, vrátila se zpátky domů a stala se první jednoprsou prezidentkou své země.
píšu a zjišťuju, že nemám odvahu psát svá pravá jména. Mam odvahu se pojmenovat Jindřich. Nebo Guskus Kuš. Nebo Mostě Jalový. Filipínec Zaprodaný. Vesmírně zanedbaný astrální Osel, syn matky Lakotty, z linie O'Mezenců. Má žena zove se Sebbe Llaska
píšu a zjišťuju, že mi to nějak nepomáhá (dřív to bylo jinak).
budu hrát a zjišťovat při tom, proč už nemůžu psát. Můžu psát o tom, jak je těžký hrát, když se při tom přemejšlí.
nebudu hrát.
nebudu psát.
nebo budu hrát i psát a prostě jenom nebudu přemejšlet......................na to odvahu mam.
