V písku kdesi v poušti,
hledám kde je.
Z dlaní se práší,
vyschla naděje.
R: Že vody je spousty,
slunce ji nevypije.
Že je vidět Al-Faiyum,
písek se usazuje.
Mě nechce se vstát,
jen čekat v sedě.
Už nechci dál jít,
dokud nepřijde - naděje.
R: Zas cítit, že je,
že existuje.
Že sílu mi dá,
Sílu od naděje.
Místo písku v očích,
vítr, jenž otře slzy.
Ve vyprahlých dunách,
vím, kde mám oázy.
