Jsem průměr, když jedu v tramvaji.
Jsem průměr, v pozitivním myšlení.
Jsem průměr, ta myšlenka mi nahrazuje boha.
Jsem průměr, jdu do dalšího kola.
Jsem průměrný a jsem rád.
Jsem průměrný, co se dá dělat.
Jsem průměr v klamání lidí.
Jsem průměr, v klamání mých i cizích očí.
Jsem průměr, a tak z toho mám jen průměrné starosti,
Jsem průměr, můžu přeskočit i podlézt překážky.
Jsem průměrný, průměrně brečím.
Jsem průměr, tak už mě nechte přeci!
Dal: Žiju tak jak učí mě to blbější i chytří.
Vždy objeví se něco, co průměrný rozum předčí.
Zase ňákej Karl Marx, či nadlidská patka.
Netroufám si probrat svět, ani zrušit jatka.
Mám jen průměrný štěstí.
Vlastním jen průměrný věci.
Průměrně mluvím k (k té) věci.
V próze i v psaní básních.
