Kdo byl první co chtěl sám ovládat světy,
A kdo se o to snaží právě tuhle chvíli.
Kdo je ten, co má od ďábla nejhezčí věty,
Pro koho jsme právě teď nuly vedle nuly.
Nápomocně nataženým pažím teď (pak, zas) zobáme z ruky – přiznáváš
nalezlí jim do dlaní, sevřením určují naše cesty.
Moc malí, slabí na to aby jsme jim zvedli prsty – říkáš!
Moc velcí, silní na to abysme jimi dusili jiný!! - zvládáš
R:
Pokaždý vlítnem po hlavě do stejný krize,
pokaždý dušujem se, už že jsme lepší lidé,
pokaždý máme jasno, kde dřív byla chyba,
tísíc let opakuje se to pořád znova..
R:
Přestat si nalhávat, že s tím nic nejde dělat,
přestat si nalhávat, že tam nepadnem znova.
Kolikrát jsme si už vypálili rybník a lesy.
Nevěřícně popíráme, že právě se hnuly ledy.
