Tak nám bylo 15. A komu je 15, smí se líbat, znáte to, se vším, co k tomu patří. Patří k tomu ledacos, de gustibus non est dišputandum, určitě ale ne psaní reportů na Bandzone. A tak jsme zavaleni
novinkama. Novýma novinkama, staršíma novinkama, nejstaršíma novinkama... vypíšu je tady popořadě, ale nejdřív se statečně podívám do budoucnosti. A co tam vidím? Blázinec!
Ve čtvrtek hrajeme v klubu V. kolona v areálu psycholéčebny v Praze-Bohnicích. Začátek v 19, plánek zde, nejbližší MHD zastávky Odra či Katovická.
Tak. A teď to zanedbané:
1. Plzeň Divadlo pod Lampou
14. květen, čtvrtek. Soutěžní večírek, hrálo asi pět kapel, každá měla na vystoupení pouhých 20 minut, aby se to stihlo, takže i tempo našich písniček bylo občas trochu překotné. Respektive tempo se nám párkrát překotilo.
Přestože jsme nic nevyhráli, večírek byl pozoru- a zaznamenáníhodný. Jednak jsme byli po létech v hlavním městě piva, jednak ze země trollů dorazil djembista Vašek, jednak s námi opět zahostoval Ondra Černý se škopíkama... a to je hnedky
všechno jinačí. A taky se na nás přišel podívat Rohlík, přinesl zprávu, že osádka jeho nahrávacího studia je po letech opět v plném počtu. Čtyřnohá posila decentně válcovitého tvaru je dobrosrdečná, čistotná,
má ráda děti, je vhodná k muzikantům a nevadí jí ani větší než velké množství randálu. Zkrátka do ideálního studia ideální studiový pes Blahoš.
Jediné co mě mrzelo – odjížděli jsme v půlce posledního songu Cinka a Týho, který ten večer dobře bořil sál...
-----
2. Rakovník klub DDM
22. květen, večerní máj. Patnácté narozeniny jsme slavili ve velkém štýlu. Takže možná na něco důležitého zapomenu. Nezbeďák nás navlíkl do mundůru, chlapci dostali své první dlouhé kalhoty, čímž byli uvedeni do světa
dospělých mužů, povinná byla nejen bledá košile, ale dokonce i kravata. A to naše věčné Ale bylo prostě nejkrásnější.
Zleva: Martin Jé v akci, Krásná Ale, opičák s drátem. Další libová foto od neutahatelné Štefi
zde.
Hrály se písničky nové, starší i docela staré. V některých (včetně těch opravdu starších) hrál opět Ondra Černejch. V některých z nich do minulosti nakoukl Bob Rédl, David Mařík či Martina
Polanová. V některých se Leoš vrátil za buben. A oko nejednoho starce vlhlo. Jistě k tomu přispěla i výtečná volba místa koncertu. A nemyslím tím ani tak to, že klub DDM je v parku, kde má oko alergika vždycky
dost důvodů k vlhnutí, spíš to, že tam to před patnácti lety skutečně začalo. Mám v paměti koncerty z té doby, na každém třetím shořelo někomu kombo československé socialistické výroby, mám v paměti i doby, kdy jsem se svojí první kapelou zkoušíval o
víkend právě v klubu DDM, se Ztracenýma v davu jsme tenkrát mívali zkoušky na půl. Když jsme zkoušeli my, Ztraceni v davu, jak se kapela tenkrát jmenovala, si šli sednout do Prdele neboli k Písovi, když zkoušeli oni,
seděl jsem vzadu a poslouchal. Dneska už bych šel taky k Písovi.
Ovšem počítám, že vzpomínání nikoho moc nezajímá. Já vim, vzpomínání si můžu strčit k Písovi. Kdyby náhodou, pár slov tady.
Ovšem na guláš, jaký se na našich patnáctinách čepoval... na ten se bude vzpomínat ne po patnácti, ne po dvacíti ale ještě po sto létech. Mít v kapele Václava je v určitých ohledech prostě
výhra.
A věřím taky, že se bude vzpomínat na vystoupení FruFru, které jsme si na večírek pozvali. Třebíčská parta to do nás nasázela, jen to hvízdlo. Kapela kolem Václava
Bartoše opět radikálně proměnila sestavu, udělala třetí desku a do Rakovníka přijela v klasickém složení bicí, basa, kytara, zpěv. A steel drums. Hráli na to ovšem poněkud neklasicky, předvádějíce songy ze všech tří desek, nejvíc ale z
nejnovější. Když jsem po koncertě zjistil, že basista pouze zaskakuje, a když mi někdo tvrdil, že prý s kapelou zkoušel jednou jedinkrát, nechtěl jsem tomu věřit.
A lístek na COOMBAL vyhrála Baaara.
-----
3. Divadelní Děčín
Všichni jsme věděli, že zavírat přehlídku Divadelní Děčín, to bude fuška. Sobota, den po narozeninách. Nakonec to ale nebylo takové peklo, odpoledne při úklidu večírku předešlého dne to sice vypadalo místy
jako v lazaretu, cesta do Děčína samotná byla úmorná, začínali jsme až v jedenáct večer... ale nakonec to všecko dopadlo velice dobře, zahráli jsme velice komorní setík, dvě třetiny dechové sekce si na něj musely i sednout, ale dobrá nálada vládla na
všech stranách. Oba vládní vozy dopravily své pasažéry měkce a bezpečně domů.
-----
4. FuturÁňa
Úterní večer v Praze ve Futuru, 26. květen. Plakáty stejně velké jako plakáty Olympicu. Počítám ale, že diváků na nás oproti dinosaurům přišlo promile. Nebo, kulantně řečeno, hráli jsme pro
milé.
Předskokanku nám ten večer dělalo duo sestávající z inteligentního klavíru Pepči a šarmantní blonďaté létavice Crazy Áni. Zatímco do nás upejpavě hustila crazyánské hity, venku se začali ženit
čerti. Kdybych se měl ženit, třeba bych si vybral taky právě tuhle možnost. Kdybych se měl ženit a byl čert, tak určitě.
Zleva: Crazy Áňa, Crazy Leoš, Crazy Nezbednej. Další čupr fotky od Štefi a od Honzy zde.
Futuristický zvukař byl sice před koncertem jak nasranej chřestýš, ale nahoře nám vykouzlil příjemný zvuk. Možná i v sále. A to jsme opět hráli v silné „fotbalové“ sestavě, kde to vzadu jistí černej Ondřej... Rozepisovat
se ale moc nebudu, všechno jste si mohli přečíst už tři neděle před konceretem ve futureportu...
Tak nazdar v blázinci...
-g-
