Vnitřní Faktor punk-rock / Kladno

4.5.2016 ::  Plzeň :: Divadlo pod lampou :: (Vojta)

Přátelé, kamarádi a fanoušci hudebního tělesa Vnitřní Faktor. Pojďme se společně ohlédnout za dalším odehraným koncertem, tentokrát v hlavním městě piva a tím je bezpochyby Plzeň (ostatní pivovary jistě prominou, beztak už je plzeňský Prazdroj koupil, nebo v nejbližší době koupí). Koncert se navzdory všem zažitým zvyklostem konal nikoli o víkendu, jak tomu tak většinou bývá a jak by každý očekával (snad kromě Prahy, tam se hraje jakýkoli den), nýbrž ve středu - ano je to tak v polovině týdne a to přesně 4. 5. 2016, tedy téměř na den přesně co v roce 1937 (je to již 79 let) shořela známa vzducholoď Hindenburg, ta tedy podle historiků hořela pouhých 40 vteřin, zatím co my jsme na pódiu zářili celých 40 minut (pro čtenáře rejpala, víme, že Hindenburg shořel 6. 5.). Na koncert jsme se sešli kolem 18 hodiny, tentokrát jsme byli nuceni si včetně stojánků a činelů od bicích přibalit i kytarový, velmi ale velmi těžký aparát. Po naložení takových zbytečností, jakým aparát je, se nesmělo zapomenout naložit to nejdůležitější, a tím bylo červené víno z vinařství Habánské sklepy, no a mohlo se vyrazit. Cesta ve voze probíhala celkem poklidně, zřejmě na to měla vliv již zmiňovaná středa, v zadním voze se bezcílně žvanilo a vpředu se tupě koukalo, jak nám cesta pěkně utíká. Okolo 20 hodiny jsme přijeli na místo samé, tedy do klubu, který nese název Divadlo pod lampou. Přátelé, nenechte se mýlit, nejedná se o divadlo, nýbrž o klub, a to velmi pěkný klub. U vstupu jsme se mile přivítali s biletáři, popravdě nevím, co tam dělali, vstup byl zdarma a šlo se do útrob. Čekání na koncert si kytarová sekce krátila popíjením panáků, zatím co Míra skládal stojánky od bicích. No a Vojta……., parto, tady se dostáváme ke skutečně velmi nepříjemnému až závažnému bodu reportu. Zřejmě, a to bych vypíchl Wenco, po tahání již zmiňovaného velmi těžkého, až robustního kytarového aparátu, Vojtovi povolil jinak velmi pevný zádový sval, a bez nadsázky se dá říci, že celý koncert protrpěl takříkajíc v mukách (přesto že se jedná o velmi silného jedince). Musím nezaujatě napsat, že horší bolest už je snad pouze rakovina (ne teď jsem si trošinku zapřeháněl, nechci, aby to vyznělo jako rouhání, takže jako bych nic nenapsal). Ve zkratce, tiše sedel a trpěl, nikoho svým problémem neobtěžoval, pokud se nepočítá těch pár desítek lidí, které oslovil s prosbou, zda ve svém batůžku, kabelce, ledvince, či jen tak v kapse nemají pohozený Ibalgin - nejlépe 400. V 21 hodin se šlo na to, třeba si říci, že zřejmě vlivem poloviny týdne se hrálo spíše k poslechu než k tanci, nicméně nás velice potěšil fakt, že značná část posluchačů si naše písničky, brumlala pod vousy. Vojta navzdory bolesti, udělal pár velkolepých tanečních piruet. Přátelé, zvuk famózní, aspoň u nás na hoře, veliká pochvala směrem k mistrovi zvuku. Po cca 40 minutách naše angažmá skončilo, zvládli jsme dát ještě 2 přídavky na podiu, na baru 4 panáky a hurá domů do lůžka. Cesta zpět byla poznamenána únavou a nedobrým pocitem, že vlastně není víkend. Polovina z nás ráno vstávala do práce, druhá polovina buď marodí, viď Dádo, nebo měla noční, to v případě Vojtíka, který byl snad poprvé za noční rád, a to z toho důvodu, že se mu snad podaří zahojit jeho bolavá záda. Co by jistě stálo za zmínku je fakt, že se na zpáteční cestě Wenca velmi pěkně věnoval Davidovi a to stran mentora, David se chtěl stát lepším člověkem. Bohužel nakonec vyšlo najevo, že ve škále debility 1 až 10 je Dáda na 12 a vlastně by chtěl na 15. Tím mentorování skončilo, Wenca si nasadil sluchátka a raději poslouchal hudbu. Nemile nás překvapila okolo půlnoci na D5 nepěkná zácpa, kde jsme strávili zhruba 30 minut, které jsme si krátili plánováním jaký udělat nejlepší přestupek, abychom se zácpě vyhnuli. Nic nás nenapadlo, tak jsme alespoň před autem s Dádou vesele kouřili. Vnitřní Faktor děkuje všem, co se koncertu zúčastnili, bylo to fajn, děkujeme pořadatelům za pozvání. Bude nám ctí přijet i příště. Buďte fit a mějte se rádi, kurva.

P.s.: nepíšeme Bibli

FB