Kapelu Tisíc let od ráje založil v devadesátých letech kytarista Honza s basistkou Hankou. Zpočatku produkovaná hudba byla bizarní směs hardcore, punku, metalu a všech možných dalších stylů, s tím, že složitá konstrukce skladeb a různé sedmičtvrťové a jiné nezvyklé rytmy, značně převyšovaly reálné instrumentální schopnosti kapely. Nicméně v té době byla konkurence na tomto poli mizivá, takže kapela získala brzo značný počet fans. Běžné bylo, že na koncerty mimo Brno jezdilo s kapelou za pomoci vlakových průpisů (výborný finta, dnes už ovšem nepoužitelná) další padesát lidí. V kapele se vystřídalo několik bubeníků, až v ní zakotvil na delší dobu Milošek, pitoreskní brněnská postavička a dnes bubeník oi kapely Operace Artaban a zároveň milovník technopárty.
V roce 1996 vzniklo první oficiální demo, na kterém se kromě Hanky, Honzy a Miloška podílel i současný basák (tehdy ovšem v pozici druhé kytary), Bacil. Na nahrávce se kapela přiklonila k doom/death metalu. Výrazným milníkem byl o rok později příchod Bacilovy sestry, klávesistky Žlůvy. Hudba Tisícovek tak nabobtnala o další, v té době hodně netradiční, rozměr. Už se Žlůvou vzniklo v bzeneckém Sharku demo Trees, které se díky apokalyptické atmosféře, blackovému vokálu zpěváka zpěváka Kordy a Miloškovým zběsilým bicím přiblížilo do blackového ranku s vlivy HC a setkalo se v metalovém i HC undergraundu s velkým ohlasem a muselo se dělat několik dotisků. Demo vyšlo u v té době u začínající firmy Shindy production. Kapela poté hojně koncertovala po celé CR, Slovensku a proběhly i koncerty v Polsku, Německu, Rakousku a Itálii. První CD už s novým bubeníkem (Moňas), zpěvákem (Křeček) a zpěvačkou (Jánočka), bylo natočené v brněnském Audioline studiu v roce 1999. Hudba se na něm posunula víc k doom metalu.
Dalším významným milníkem byl v roce 2001 příchod zpěvačky Dashy. Ta totiž disponuje neuvěřitelným blackovým vokálem, díky kterému hudba Tisícovek značně přitvrdila a nabrala na energii. S Dashou bylo opět v bzeneckém Sharku natočené velice úspěšné CD Gaia (několik dolisů) a kapela na jeho propagaci hojně koncertovala. Navíc posílila sestavu o skvělého kytaristu Pašíka z brněnských Happy death a těhotnou Žlůvu vystřídala za klávesami Hellča. V této sestavě kapela působí od roku 2003.
V podstatě od dokončení Gaii se začalo (velice vlažným tempem) pracovat na nových skladbách, do jejichž komponování se zapojili všichni členové Tisícovek. Z důvodů pracovních, rodinných, sportovních a jiných se nicméně s nahráváním nové desky začalo až v roce 2007. Jako první vznikla skladba The storm, nahraná na kompilaci pro festival Brutal Assault. Tato skladba je zde ke stažení a naznačuje nový směr, kterým se tvorba Tisícovek ubírá.
Nová deska vyšla 14.8. 2008 u vydavatelství Elysion, se kterým TLOR podepsali v roce 2007 smlouvu, jmenuje se Waves a kapela ji pokřtila během svého vystoupení na festivalu Brutal Assault. Na tomto festivalu si s TLOR zahrála i zpěvačka a violončelistka Dorka z Tara fuki, která se svým vynikajícím vokálem na CD výrazně podílela.
Festival Brutal Assault přinesl ovšem kromě vydání CD ještě další výraznou změnu. Kapela se po něm rozhodla přerušit spolupráci s dlouholetým basákem Bacilem. Rozchod proběhl v poměrně vypjaté atmosféře, naštěstí se ale velice rychle podařilo najít za Bacila náhradu v podobě vynikajícího instrumentalisty Tomáše, se kterým Dasha spolupracovala na jeho projektu Kathaka a už za měsíc po Bacilově odchodu Tomáš odehrál s TLOR svůj první koncert.

Momentalně kapela koncertuje k propagaci desky WAVES a její koncerty se nesou v duchu divoké hubební i vizuální show - viz. foto tady:

http://www.tlor.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=galerie_ukaz&galerie_id=18

TLOR - Biografie

1996 Trees - demo

1999 Tisíc let od ráje - CD

2002 Gaia - CD

2008 Waves - CD

Ukázka z textů z CD WAVES

VLNY (Waves)

Zakřičela jsem a bílá barva, ve které jsem ukrytá, můj hlas změnila ve hukot moře;
v nádech bolestivě chutnajícího orgasmu,
ve vlny, jejichž nedočkavé prsty bloudí po mé tváři. 
Jak ráda bych ochutnala všechna pokušení čekající na břehu, v norách a sklepeních nasáklých žalem.
Jak ráda bych se stala slovem pulzujícím mezi rty.
Jak ráda bych cítila pláč, který mění obyčejné tváře v masky démonů.

Moře má barvu mého nitra a nikde nekončí. Odevzdala jsem mu své panenství, jeho chlad mě otupil,
sůl znásobila chtíč každého mého póru
vlny si hrály s mým tělem a nedokázaly přestat
nedokázaly
a já jsem nedokázala odmítnout,
nedokázala
neprobudila se a přitom viděla všechno kolem sebe, karmínové slunce i bubnující déšť.
Možná je smrt opravdu tak smyslná.
Možná jsem jediná, kterou můžeš milovat, ve vlnách, v mrazivém objetí poslední noci.

Dnes vyjdu ven.

Stanu se kapkou krve, hedvábným listem, žárem poledního slunce.
Samotou, ke které se vracíš.
Tváří ve snech, větrem bičujícím nahé kameny, mízou zmrzačených stromů. Vlčí královnou.
Poznáš mě, i když budu mrtvá?
Až vlny promluví i k tobě, vrátím se
nechám tě, aby mě objal
dotýkal se mě
sváděl.
Pak budu chutnat jako moře.

MRAKY A RŮŽE (Clouds and Roses)

V černé krajině jsou mraky bílé
a jejich obraz šeptá slova Mrtvých:
"Noc je nekonečná hra
a sladké pokušení.
Naše touha vrytá v kůži Otroka i Krále
proměnila slepé,
naučila je kreslit rudým okrem
a ten obraz byl jak růže v mracích."

V černé krajině mají stromy tváře zatracených kněží
jejich větve prosí vítr
o návrat bloudícího Boha, 
o jeho úsměv v kaskádách krutosti.
Odpuštění?
Míza a krev je odpuštění.... 
     
Nahlédl jsem do hrobu ztraceného v růžích
a odnesl si v sobě jeho tajemství;
žádný krutý Bůh neobjímá mrtvé
nemůže být světlem  
za které tak prosí

Ať dál bloudí ve tmě mezi mrakem a růží 


RŮŽE A POKUŠENÍ (Roses and Temptation)

Spatřila jsem v tvých očích trny
křičely mezi ztracenými šlahouny
zarývaly se do nadýchaných mraků
a kreslily karmínovým uhlem slova plná pokušení:

"Dokážeš nás číst?"

Chuť  tvého polibku v sobě měla krev
palčivě pálila;
ale pokušení
bylo silné jak sen ukrytý hluboko ve mě; vypálený nocí

"Dokážeš mám rozumět?"

Nechávám trny hrát si s mou kůží
mými nehty
mou vůlí...
A čekám, že snad někdy proniknou i do mých očí
spojí je s tvými

Až nás pak šlahouny podivných růží
přitáhnou k mrakům
rozkveteme spolu v bolestném gejzíru pokušení
nebude už Bůh, který by nás k sobě přivinul
Ďábel, který by nás svedl
žádná cesta zpátky...

"Dokážeš pro mě zemřít?"

Šeptám ti v hlubokém lůžku plném růží
jehož stěny
jsou tak blízko;
možná jsem zemřela
nahá
čistá
ve snech o zázracích a pokušení

Dál budu bloudit polem trnů a růží, dotýkat se mraků
s utajenou slastí na ně krvácet

ZMIJÍ ŠÍP


Svítání, klamný úsvit Bráním věčnou hráz Kámen rukou vsadil Bůh
A jsem nahá před sebou Tak mě světlo blesků zří
Skrývám úsměv Pálí zmijí šíp Co mě hledá odkrytou
Když mu zpívám Tady jsem, Očím nezemskou dám zář

 V úsměvu úsměvu v závratích vím
 bílá
 co dýchá rzí
 bílá
 a v barvách spím

 Smrt mluví tiše se dívá říká
 skonči a jdem
 azur mořem se stává
 na louce snů
 bývá oheň můj přítel
 a vesmírný den
 zve mě sklenice prázdná
 jenom pojď dál...

 Otvírám brány půjdem lesem dál než se ztratí mlha dým
 ať jsem září vlastních snů, ať je bílá moje tvář
 pod zemí písně černých krys černých mraků mnichů mých
 ať se klaní letním dnům, ať se klaní nočním hrám

Death

(CD Gaia)

 Byla tam znovu
 Ležela v bílém
 Pod bílou přikrývkou andělských křídel

 Někdo řekl: Jako když spí…

 Ve Svitavě se utopila žena
 Chladné vody ji zanesly do Dunaje
 Z Dunaje do moře

 Někdo řekl: Bože, ať to není pravda…


 Dvakrát zazní
 Klíč v zámku
 Zoufalství pod hladinou
 Až se vynoří
 Dupání po schodišti…
 Klíč v zámku, znovu a znovu
 Smích řinoucí se z poslzených očí

 Bílou rukou
 mi podá pohár se svou krví
 napij se bez váhání
 Skloň hlavu
 Zavři oči
 Nemluv
 A nehledej falešnou útěchu



 Papírový hrad stojí v rohu pokoje
 Čeká na tu chvíli, na starou melodii
 Zní od moře
 Oceán houpe její hlas
 Z druhého břehu
 Zpívá ukolébavku pro ty
 kteří zůstali v dětském pokoji
 A ptají se a ptají
 Kam zmizela

 Stala se velrybou
 Hvězdnou práznotou
 Lasturou na dně
 Princeznou Chaluhou
 Možná spí
 Oceán ji kolébá
 Ať se vrátí,
 Bože, ony tě prosí…
 ať to není pravda…