Pohádka o Pisoárech
aneb
Jak to tenkrát začalo
Pohodlně se, milé děti, usaďte a poslechněte si pohádku o pisoárech. (Nemáte-li nikoho, kdo by vám ji přečetl, tak se ji pokuste přelouskat sami)
Nebude to ovšem pohádka o ledajakých pisoárech, jakých je na světě spousta, bude to totiž pohádka o skupině The Pissoirs. Tak tedy, ehm: (Odkašlání kuřáka 50 cigaret zn. Clea denně)
Za devatero horami a sedmero řekami v městě sýrů v místnosti sousedící se skladem rakví z jedné strany a sběrným dvorem technických služeb z druhé strany se jednoho blíže neurčeného březnového dne roku dvoutisícího osmého sešli dva zakládající
členové , kovářův syn a sedlák - říkejme jim třeba Filip a Dubla -, tehdy ještě neexistující skupiny, aby si jen tak pro radost občas "zabrnkali" na své nástroje. Díky dobré vůli pana krále Vaňka (vládce technických služeb) a jeho syna, kralevice Oldy, si
mohli takhle brnkat úplně zadarmo.
A když už je to ve dvou přestalo bavit, přizvali k sobě známého místního hejska a floutka Borše, kterýžto byl zasvěcen do tajů hry na basovou kytaru. Kovářův syn Filip dokonce doma napsal první písničku Perfect Day, obtěžován neustálým zvoněním otcovy
kovadliny. Náhoda tomu chtěla, aby se měšetický malorolník Tomáš přišel podívat na jednu z pisoárských zkoušek. Ti čtyři si padli do oka a z Tomáše, ač byl naprostý začátečník, se rychle stal největší postrach zejména bubnových blan v rodné vsi. The
Pissoirs zkoušeli a zkoušeli, až jim z toho šla hlava kolem. Ale někdy okolo konce června se rozhodli, že jim přece jen ještě něco chybí.
Čtyři kluci si totiž sami nevystačili a stále stejné hraní se jim pomalu začínalo zajídat. Naštěstí se jim naskytla příležitost přijmout šikovnou a sličnou slečnu Áďu, která ke všemu uměla i zpívat; co na tom, že byla zasnoubená se synem místního
soukeníka. Jako mávnutím kouzelného proutku se začalo zkoušet častěji a takovéhle hraní všechny členy bavilo.
The Pissoirs si odbyli několik koncertů před jedno- až dvoumužným publikem, tvořeným nejprve pláštěm přehozeným přes mikrofonní stojan, který se z jejich skladeb nejednou složil na podlahu, později i Ádiným chlapcem, který se ovšem zaměřoval spíše než
na jejich písničky na to, zda některému ze členů skupiny nekouká jeho snoubenka na naleštěný nástroj, jaký si on vždy přál mít, ovšem realita byla pro něj poněkud nepříznivá a osud mu v tomto ohledu nebyl nakloněn. Jedním z dalších lidí, kteří občas
tvořili jejich jednomužné publikum, byl také sedlecký ožungr a zpustlík chalupník Trnda. Není třeba dodávat, že jeho účast byla pouze symbolická a příliš dobrých rad (kromě těch, jak vyrobit pálenku z chorošů a jak se co nejlépe ohřát bez ohně) jim
nedal.
Prvním koncertem v říjnu snažení skupiny vyvrcholilo. A od té doby zpívali a hráli a hráli a zkoušeli a jestli se nerozpadli, tak hrají dodnes. Dobrou noc
