Inspirací je mimo jinné kamarádův sen o dvou tibeťanech v jeskyni. Vše se odehrává v minulosti. První člověk - žena leží, umírá nebo zemřel a druhý ho oplakává. V prostoru jsou i bílé světelné bytosti bláznivě tančící a zpívající okolo dvojice. Jejich forma není stálá, jediné co se dá přesnějí rozeznat, jsou černé lokny vlasů vlajících prostorem jak se bytosti pohybují. Význam jejich "performance" by se dal shrnout: "Všechno je tak, jak to je, neexistuje nic co by se mělo změnit, netrap se, vítej, oslavuj!"

Než mi to začal vyprávět, tak jsem mu chtěl říct, že nemám zdání odkud přišla maska kterou jsem právě vyrobil. Pak už bylo jasno. Takhle nějak to bylo...