Indies Scope duben 2011:

Ukazuje se, že album z roku 2009 "Sme len hostia na zemi" studiového projektu Tady To Máš má důstojného nástupce. Album "Vôňa rána" nahrál kapelník a protagonista celého projektu Tomáš Kytnar (zakladatel skupiny Makyota) opět se svými hosty, ale tentokráte zhudebnil verše Erika Ondrejičky. Ale ani přítelkyně Judita Kaššovicová z minulého alba nedostala košem a na CD se nachází i pět jejích básní, zhudebněných v jedné písni "Pät o anjeloch". V domácím studiu a opět v rodinném kruhu probíhalo  nahrávání ve studiu Indies ve Staré Pekárně. Album obsahuje 8 písní a také kratičkou předehru s recitaci před každou písní. Hudba je výhradně z pera Tomáše Kytnara a typický pro toto album je i jeho klavír. Pozadu nezůstává ani kytara a zpěv Juraje Turteva, který do celého projektu vnáší pokoru srozumitelnost a důvěru. Dále se ve studiu střídali tito hosté: Jana Fardová, Miloš Železňák, Lukáš Kytnar, Eva Trnková, Pavel Kulička Všianský, Jiří Salajka a také mladá nadějná violončelistka Anna Čechová. Třešničkou na dortu je účast slovenského houslového mistra Rastislava Šipoše, který nahrál svůj part a introdukci na houslích z roku 1742 z dílny Carla Bergonziho. Poslechem alba k vám vklouzne pohodová atmosféra, která si říka o láhev dobrého vína, terasu v zahradě a houpací křeslo.

TADY TO MÁŠ: VÔŇA RÁNA (RECENZE CD)

Datum vložení: 9. 8. 2011, 13:01
Autor: Milan Tesař
Rubriky: Folk, NoKlasik recenze

Vznik kapely nebo spíše projektu Tady to máš byl nenápadný. Šéf brněnského klubu Stará Pekárna Tomáš Kytnar byl kdysi členem alternativně rockové skupiny Makyota. Později aktivního hraní zanechal, ale od roku 2003 postupně natáčel se spřízněnými muzikanty, kteří navštěvovali jeho klub, demonahrávky pod názvyTadyToMáš, TadyToMáš Zase a TadyToMáš Takhle. To nejlepší z těchto setkávání, doplněné o další skladby, vyšlo v roce 2009 na velmi dobrém debutovém albu Sme len hostia na zemi. Nyní vydává skupina Tady to máš (psáno už důsledně s mezerami) nové album Vôňa rána. Podobně jako na minulém CD jde i tentokrát o zhudebněnou slovenskou poezii, což vzhledem k častému hostování slovenských muzikantů v brněnském klubu není vůbec náhoda. Důležitými osobnostmi jsou i tentokrát Juraj Turtev (slovenský bluesman, člen několika kapel a štamgast Staré Pekárny) a Miloš Železňák (slovenský kytarista, také v Pekárně častý host).

Obě alba skupiny spojuje jeden zajímavý prvek. Tomáš Kytnar totiž v obou případech zhudebnil poezii, která už jednou zhudebněna byla. Zatímco na Sme len hostia na zemi to byly verše Judity Kaššovicové, opěvující nížinnou krajinu slovensko-maďarského pomezí a současně vonící exotickými dálkami, tentokrát jsou to městské (konkrétně bratislavské) básně Erika Ondrejičky. Kaššovicová už předtím ve spolupráci se svým partnerem Turtevem (a dalšími muzikanty včetně Železňáka) vydala výpravnou Šamorínskou trilogii (tři básnické sbírky s dohromady šesti CD – třemi v češtině a třemi v maďarštině), Ondrejička si nedávno vlastním nákladem vydal sbírku Oči a rýmy s přiloženým CD, pro které jeho básně zhudebnil Železňák. Kytnar nyní k Ondrejičkovým veršům napsal vlastní melodie, ale ponechal původní koncepci, totiž že každé písni (tedy zhudebněné básni) předchází krátká recitovaná pasáž. Rozdíl je především v tom, že na Ondrejičkově verzi čte úvodní pasáže žena (Zuzana Šebestová), zatímco ústřední část básně do Železňákovy hudby recituje (nezpívá) sám autor Ondrejička. Na albu Tady to máš zhudebněné básně zpívají Juraj Turtev a Jana Fardová, kterou už také známe z minulých Kytnarových projektů. A pro změnu úvodní verše (uvedené jako samostatné tracky, což z hlediska rozhlasové dramaturgie vítám) recituje jejich autor, tedy Ondrejička. Kromě toho CD Vôňa rána v závěru obsahuje – jako pojítko s předchozím albem – pět zhudebněných básní Judity Kaššovicové Pät o anjeloch.

Vedle sevřenějšího tvaru a současně složitější struktury se druhé album Tady to máš od prvního příliš neliší. Opět na něm účinkují hudební přátelé Tomáše Kytnara, což jsou vedle už zmíněných zpěváků například Pavel „Kulička“ Všianský (kontrabas), Jiří Salajka (housle) nebo Eva Trnková (mandolína). Na bicí hraje Tomášův syn a spoludramaturg Staré Pekárny Lukáš Kytnar. Sám Kytnar starší hraje na klavír, ve třech skladbách na varhany a v jedné na akordeon.

Jakkoli se Ondrejičkovy civilní verše od poezie Judity Kaššovicové liší, Tomáš Kytnar k nim přistupoval velmi podobně. Dominantním nástrojem je opět výrazně rytmizovaný klavír, který v některých pasážích zajímavě a přesně žene skladbu dopředu společně s Lukášovými bicími (Ešte je priskoro). Rytmické figury připomenou nejvýraznější písně z předchozího alba (v čele s Hlbokou studňou), i když na druhém CD tak jednoznačné hity nenajdeme. K poznávacím znamením Tady to máš patří dobrá práce s dynamikou (Concerto triste) i vývoj aranží po malých segmentech, někdy dokonce po jednotlivých taktech (Vôňa rána). Pěkná jsou Železňákova kytarová sóla nebo saxofon Pavla Doležala. Vokály Turteva a Fardové jdou v dvojhlasech občas jako rytmicky proti sobě, což písním dodává na napětí.

Celkově je Vôňa rána album možná trochu nenápadné, ve způsobu zpracování lehce předvídatelné (znáte-li předchozí tvorbu Tomáše Kytnara), ale velmi, opravdu velmi příjemné.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Tomáš Kytnar
Žánr: folkrock
Celkový čas: 42:14

Nový Populár 10-2011  Tady To Máš   Vôňa rána - recenze cd Indies Scope ***1/2

Projekt Tady To Máš tvorí voľné muzikantské zoskupenie okolo hudobníka a dramaturga významného brněnského klubu Stará Pekárna, Tomáše Kytnara. A zároveň je aj dôkazom toho, že vždy je všetko inak, než sa na prvý pohľad zdá. Ústrednou postavou je sice Kytnar jako klávesista a skladateľ prevážnej väčšiny pesničiek, ale rovnako dôležitú rolu má slovenský bluesman Juraj „Dura“ Turtev, ktorý tieto piesně spieva a s nimi celá plejáda slovenských a českých hudobníkov, ktorí projekt nahrali. A kto by čakal, že šéf alternativného-bluesového klubu s podporou ľudí spojených s najmä s bluesovou scénou nahrá do blues ladené CD, bude rýchlo vyvedený omylu. Výsledkom je nesmírne príjemná, aj keď ťažko zaraditelná, skladačka recitovanej poezie a zvukovo farebných pesničiek, ktoré majú blízko například k inému Turtevovému projektu, k trilógii Šamorinské verše. Podklady tu netvoria bežné pesničkové texty, ale písaná poézia (Erik Ondrejička a Judita Kaššovicová), ktorá nebola primárne určena na spievanie. A to má samozrejme svoje klady aj úskalia. Na jednej strane nezvyčajné obrazy a práca s jazykom, na druhej strane zas nepravidelné metrá, ktoré sú určené skór na recitovanie než spev. Turtev sa však tejto úlohy – aj vďaka skúsenostiam so „ šamorinskymi veršami“ – zhosťuje s nevšednou eleganciou a empatiou. Navyše sa vo väčšine pripadov môže oprieť o výrazné melódie alebo melodické figúry. Takže jako vravím – výsledkom je veľmi prijemý album, ktorý člověk vychutnáva čoraz viac a viac každým ďalšim počuvanim.

                                                                                  Miloš Janoušek