Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Swayambu alternative-folk / Nový Bor

„Nové CD : Jááro“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Novinky

Stárnu

Upraveno:

První věc na desce. Je o pozitivnim stárnutí. Deska je celá  z příběhů lidí z okolí. Ke každé písni je jeden obraz složený z fotek těch lídí , případně psů, o kterých to je. Všechny obrázky se na obal cd nevešly. Tenhle text i obraz je o mně a mé ženě. 

Obrazy : od Janka Jiříčka

Texty : od Jana Karka

1.

stárnu

stárnu, tím více čím více se mládí preferuje

zpomaluji, když rychlejší ten kdo je světu imponuje

odebírám, než dvěstě přátel na sociálních sítích mít

líbí se mi, se se svojí ženou doopravdy přátelit

 zpomalujeme

odlehčujeme

ubereme-li

páru

života klid

prohlubujeme

dopilováváme jej

k stáru

zpomalujeme

odlehčujeme

ubereme-li

páru

života klid

prohlubujeme

dopilováváme jej

v páru

 

2. 

 Po  mém otci zbyl barák, co zbyl po dědovi, a po Němcích. A ještě dva psi. A po všech zbydou Jámy.  Písnička o smrti. O dědění. O vlastnění. O volbě.  Pes, co se povaluje na rohožce, v pozadí je barák a táta.

 

Jámy

vykopal na kopci jsem potají jámu

jámu pro starého psa zděděného po otci

pohřbil jsem psa jedné podzimní chladné hvězdné noci

nemaje faráře, nemaje ani dalajlámu

když na dno padl, naposledy cvakl zuby k hvězdám

hlínou a kamením a drny jsem ho pokryl

bože, pokoj dej jeho duši, se pomodlil

ať o něm se mi nezdá, ani já ať se mu nezdám

po tátově smrti zbyl pes a fena k tomu

a malej domek na vesnici plnej harampádí

psi snadněji než baráky se skamarádí

dům jsem tam nechal, psa a fenu jsem si odvez domů

ten barák zbyl po Němcích, co je odtud hnali

můj děda, když sem přitáh, tak ho za pár šupů

koupil od nenasytnejch pohotovejch supů

co odevšad se sem do pohraničí slétávali

děda, táta, i psi v jámě a kolik bude ještě jam

nemuset se tak se supy se namočit

psi snadněji než baráky tě mohou naučit

jak psovi pánem být, jak býti pánem sobě sám

 

 3.

Obraz Járy, který splývá s proudem, pohybuje se v kruhu, nerozhoduje. Jára, co o sobě mluví v obrazech. Jeho slova stačilo zrýmovat. ... a vyškrtat, že tu jde o vztah.

Jáááro

v dešti pěšky jdeš

ze svého domu

chceš věřit tomu

že odejít chceš

chceš dojít k tomu

že to rozetneš

že se nadechneš

v dešti pěšky jdeš

Jáááro

že se napřímíš

že se rozčílíš

že se rozhodneš

že se nenecháš

proudem unášet

že už poplaveš

Jáááro

voda se uzavírá v kruzích

nad tebou, když se topíš

a když se chytáš záchranného kruhu

je to zas kruh svého druhu

Jáááro

kdy se vynoříš ?

mohou prý za to ty

snědené magnety

že letíš vesmírem

kolem týž planety

je to polknutý vzduch

či spolykaná slova

že opisuješ kruh

znova a znova

že opisuješ kruh

 

 4.

Tahle je o holce, o čase, o snění, o realitě. Nemožnosti být teď.

 

23 hodin

je dvacet tři hodin

a v tu dobu chodím

do postele

je dvacet tři hodin

už to nedopovím

celé

a v nasládlém tichu

si promítám v duchu

tebe

v tom optickém klamu

si promítám samu

samu sebe

je dvacet tři hodin

čas na digitálním

budíku

nechce do jiného

než do přítomného

okamžiku

jít

v noci je vše úplnější

v noci si totiž domejšlím

obrysy toho

co bylo by kdyby

bylo by tady

tady a teď

tady a teď

 

5.

Říkat  ta slova : pravda, láska, dobro... a necítit se přitom zle. Obraz z fotek Václava, který velké ideály měl, z velkých slov mu trapně nebylo. Šel za tím. A seděl za to.

 

Přičichávám

přičichávám k dobru

a ptám se, kdo ví

zda-li to dobro dobré je

zdá se mi, že

málo se o něm mluví

a málo s čím se rýmuje

ochutnávám dobro

průzračné, čisté, čiré

a váhám, kdo by si ho troufl chtít

snadněji snad mohlo by nám být milé

nechá-li se, nechá-li se

malilinko ušpinit

malilinko zpochybnit

zrelativizovat

zamaskovat, schovat

přičichávám si ke kráse a připadá mi

že je to s ní zřejmě stejné jako s dobrem

a také s pravdou a láskou a hodnotami

a bohem a mírem je to v bledě modrém

přičichávám, přičichávám

k dobru, ke kráse, k pravdě, lásce, víře

chtěl bych se nestydět za velká slova v malé době

vnímat je v hloubi sebe a nejen na papíře

bez nich být je jak díru v sobě tajit

čím jí nechat zarůst, čím zacpat, jak ji nenajít

abych se necítil tak, že zacpávám i díru v sobě

abych se necítil tak … přičichávám

 

6.

O původně divoké ženě, která se podvolí, "zdomácní ",  rozdává své síly... vzepře se, nachází svoji hodnotu.  

 

Má sestra

má sestra je sestrou jednorožce

bytostí obzvláštního druhu

ona i já jsme z jednoho vrhu

jednorožců domácích

snesená z nebe k nebi zdvíhá zrak

nozdrami saje těžké pachy noci

a bude muset, dokud bude moci

spolehnout na sebe, spolehnout na zázrak

z jednoho rohu rozdává

rozdává sebe, jak to chtějí

a hlavu kloní ochočeněji

a hlavu kloní k zemi

ač dobrovolně je nevolná

vydupává teď vzdorovitě

nezkoušej více, co víc snesu

já nejsem dojná kráva, nejsem ovce

jsem poklad, jsem sestra jednorožce

 

7.

O nevěře z pohledu toho chlapa. Potřebování sebedůvěry. Zapsal jsem to, co mi sám řekl, když toho byl plnej. Zahustil. Zarýmoval. To, co řekla ona, cituji doslova. S ní jsem ale nemluvil. Byla by to pak asi jiná písnička.

 

Ať všechny prachy

ať všechny prachy světa

se obrátí v prach

jen

když mám tebe

když ti tvá žena šeptne

tuhle klišovitou větu

chtějíc se vyjádřit vzletně

trefně jak z kulometu

věříš jí jak Evě Adam

když z ráje byli hnáni

že navzdory svým vadám

v jedno jste provázáni

ať všechny prachy světa

se obrátí v prach

jen

když mám tebe

věřila-li tomu, či zdali si lhala

nebo to hrála a už s jiným spala

s chlapem co zvládá vše, neváhá, jede

tebe mít ráda už nedovede

když ti tvá žena zahne

s chlapem, co byl jí jen pro smích

domeček z karet spadne

tak tak že zvládáš jít po svých

vyhasle zíráš na dno

netušils, byls jeden z mála

stal ses tím chlapem tak snadno

co se mu za zády smála

rodina rupla, smysl i cíle

chováš se taktně, slušně až mile

co rozbít mu hubu z líce i rubu

být věrný sám sobě, tak vítej v klubu

tak vítej v klubu těch, co se napřimují

 

8.

O chlápkovi, co odjakživa  s kárkou zvládnul všechno odvézt, co i s málem toho dokáže moc, ale s málem se i spokojí. 

 

Rezavá kárka

na rohu pošty potkáš ho

s lety se nemění

rezavá kárka jako

poznávací znamení

rezavá kárka malá věc

pro velké věci je tu

s rezavou kárkou můžeš

postavit se světu

se svou kárkou městem kráčí

tlačí co si naložil

pro malé se obětuje

rád by pro to velké žil

má svoji teorii

že jedni pečou rohlíky

a druzí zase dorty

a ty se musíš rozhodnout

do který patříš sorty

jedni tvoří umění

a druzí zase cetky, kýče

či se radši chopí rýče

musej makat jako fretky

deset cetek za hodinu

já to dělám pro rodinu

v srdci ale planu uměním

neměním

neměním

 

9.

Text od Kuby Horáka

Je o jeho vztahu k lidem. K těm tolika lidem. Obraz je složený z mnoha fotek Kuby.

 

S tolika lidmi

s tolika lidmi se dobře znám

s tolika se jenom míjím

s tolika ruku si nepodám

ale i tak s nimi cítím

tolik jich vybírá kravatu

aby se hodila ke košili

tolik jich bosých jde pro vodu

tolik jich na sebe míří

jak se asi právě cítí

těch sedm miliard duší

a kolik z nich by si přálo

svůj život zjednodušit

kolik je opravdu šťastných

kolik jich tančí a miluje se

kolik jich má právě pocit

že už to neunese

všichni tu žijeme společnej příběh

je jedno kde a v jaké masce

všichni tu žijeme jedinej příběh

všichni se na konci rozplynem

v lásce

 

 

 

 

 


Zobrazit všechny novinky »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie »

Videa

Zobrazit všechna videa »

Poslední názory

Zobrazit všechny názory »