PODZIMNÍ TOUR 2017 - jak to dopadlo
Sláva nazdar výletu, nezměkli jsme, už jsme doma ale taky nejsme, ale už jsme tu. A pokud vás zajímá, kudy všudy jsme se odsud sem dostali, čtěte dále!
Jak již možná víte, náš sólák Šimon snědl asi nějaké špatné kotrče a pár dní před turné šel na akutní operaci se slepákem. To nám dost rozhodilo sandál ještě než jsme ho stihli začít pořádně fritovat, ale stejně jsme se rozhodli, že i v oslabené sestavě
vyrazíme jako tři čuníci do světa s instrumentální verzí našich skladeb ve složení basa-bicí-kytara.
Na pražském koncíku v žižkovském Fatalu zrovna dvakrát narváno nebylo a barman nám říkal, že od zákazu kouření to stojí za kus žmolku od prdele starého dřevorubce...museli jsme mu dát za pravdu, mívali jsme za rohem zkušebnu a pamatujeme bujařejší
atmosféru v lokálech. Holt "Odteď si naše dítka můžou hrát.." Druhý den dopoledne jsme vyrazili na nejdelší dílčí cestu, do Košic. Po obědě v Uherském Hradišti měl Fuga potíže vybrat v pobočce svý banky Eura na naši zahraniční útratu, protože se nedokázal
vůbec podepsat podle svého podpisového vzoru, ale vyšli nám nakonec vstříc abysme mohli odjet - rozdrbané máničky jsou v bance asi vítaným estetickým ozvláštněním :-) Zapadající slunce doslova zapálilo barevné podzimní svahy slovenských kopců po cestě,
ale pohled na Vysoké Tatry už nám odepřel soumrak. Košický Cassbar je takové undergroundové útočiště uprostřed krásného centra města. Dostalo se nám vřelého přivítání a s místním mladým filozofem jsme večer vydumali spoustu hoven v trávě při večerním
kecání u piva, nádhera! Další den nás čekal jojo efekt v podobě přejezdu z Košic do Brna. Po cestě jsme se pokochali koloritem cikánských osad poblíž Popradu a konečně i tím nejvyšším masivem nejnižších velehor světa čnícím nad městem. Šáfa ještě rozvířil
zrcadlící se vodu i stereotyp rodinných odpoledních procházek očistnou koupelí v Liptovské Maře a frčeli jsme dál. V Brně se sešlo lidí celkem dost a byla to pohodová akce v nejzdravějším baru, kde jsme kdy hráli, Vegalité. Kdyby s námi ještě hrál v
kapele Traktor, kterej si maže řízek tatarákem a přikusuje k tomu karbanátek plněnej klobásou, tak by měl osypky. Bohužel se trošku projevil ten nepříznivý efekt odlivu lidí z hlediště, když místní kapely vystupují jako první (opět ale nejspíš zároveň
výsledek kouření venku před hospodou). Rozhodně ale děkujeme za pohostinnost a ubytování v pěkném pavlačovém domě, kam jsme po koncertě doletěli v balónu nafouklém horkým vzduchem z vaporizéru. Následující stanice: Budapešt kéléti palyaudvár! Hráli jsme
vlastně opravdu kousek od tohoto nádraží, a až později večer, tak jsme si stihli projít i město. Moc se nám tam líbilo! Méně asi našim dánským souputníkům Impalers, kterým vykradli auto s osobními věcmi, které v něm během koncertu nechali. Po této
zkušensti jsme nechtěli nechávat nikde v ulicích města auto s aparátem na zadních sedadlech, tak jsme se v noci sebrali, odjeli za město někam do polí a tam se vychrápali vedle auta ve spacáku jak jezevci a jeli dál. Po cestě jsme se stavili v centru
Bratislavy na čumendu a na oběd a pak hurá do Frýdku-Místku. Staroměstská Sokolovna při našem příjezdu už pomalu ožívala, vše se chystalo na vystoupení první kapely, publikum stále houstlo a my měli opět ten radostný pocit z hraní pro tuzemské publikum.
Jedinou nejasnou věcí zůstával příjezd dánských Impalers ( od večerního incidentu a řešení krádeže s maďarskými policisty nebyli ve spojení ani s tour managerem) a taktéž lucemburských Fusion Bomb, kterým prý po cestě na dálnici explodovala guma u
dodávky. Tak už jsme si říkali, jestli to hoši nezabalí, ale nakonec dorazili a všichni jsme si užili ten nejpřísnější koncert celého turné. Sešlo se na 260 návštěvníků, mnozí z nich byli od začátku řádně vybaveni na zavírací koncert večera v podání
Gutalax. A tak jsme taky zažili pohled z pódia na poloobnažené týpky v obscénních kámasútrických seskupeních, kteří na nás mávali obrovskými nafukovacími péry apod. Celý večírek měl dokonalou atmosféru a parádní organizaci a vše korunoval nocleh a
závěrečná kalba kapel na nedalekém grinderském statku. Fuga neodolal a navznazen předchozí nocí šel spát na zahradu, Míráč vzal za výzvu frťanovou přestřelku s místními obyvateli a když jsme se tam ráno ve světnici sešli, chlapi s úsměvem pospávali na
gaučích a Míráč se nad nimi hrdopyšně klátil, že prej přepil Moraváky. Pár minut nato míříme zpět do Prahy a Míráč chrápe jak zařezanej na zadní sedačce a slintá si po celý držce, vítěz :-) Po cestě bylo hrozný množství policejních kontrol, ale
naštěstí nás nikdo za celých 2500 kilometrů nestavěl a tak nezbývá než konstatovat, že celá akce stála za to a náš veliký dík patří Davidovi z Enemy Booking i všem místním organizátorům. Zdravíme všechny kapely, se kterými jsme to těch pět dní mydlili a
děkujeme taky zvukařům, kteří si snad bez výjimky všichni poradili nadstandartně dobře se zvukem. Neměli jsme s sebou žádného fotografa, ale něco jsme posbírali, tak na to mrkněte v sekci fotky!
.
Sledujte nás na Facebooku
