Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Sophie Chair rock-alternative / Žatec

„Kapela již není aktivní.“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Nástrojové obsazení: Zpěv, Rap
Nástrojové obsazení: Kytara
Nástrojové obsazení: Baskytara
Nástrojové obsazení: Kytara, Doprovodný zpěv
Nástrojové obsazení: Bicí

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Doslechli jsme se na sebe, že hrajeme následující hudební styly: punk, punk-rock, rock, pop-rock, alternative-rock, experimental-rock, exotic-rock. Kdo ví, co to teda hrajem. Někteří by zkrátka a jednoduše řekli, že sračky :-D

Bio a historie

Cesty Joasheru jsou - pro nás běžné smrtelníky - nevyzpytatelné. Tento příběh několika lidí je pouze jeho vůlí, která se ztrácí v toku dějin, jež jsou opět jen jeho snažením naplněným. A tak se stalo, že já jsem stál u zrodu a pádu několika hudebních skupin, které se s velkou nadějí potýkaly s těžkými začátky a lehce pak odhazovaly to, čeho dosáhly. Cesta k historii naší skupiny byla dlouhá a kořeny má tam, kam už nikdo dnes nevidí; nebo jen málo z nás. Všechno začalo jako vždy vůlí Joasheru, která se stala energií mojí myšlenky v březnu roku dvoutisícíhočtvrtého.

...

Jak to přesně bylo, si už nikdo vážně nepamatuje, ale centrem všeho dění byl Žateckej gympl. Když byli tenkrát naši spolužáci na lyžáku, tak sme to prostě jen tak vycucali z prstu. My looseři, co se na lyžích ani neudržíme, sme zustali doma, kde sme se úžasně nudili. "Proč si nezaložíme vlastní skupinu, nějakou punkovou věc?" zeptal sem se Karbiho (Tomáš Karban - S.U.P., Konkrétně nejvíc, Bad Choice, Selection), když sme hráli po síti Halfa a mě už nebavilo dostávat věčně headshoty. Byla to doba, kdy sme začali poslouchat hooodně tvrdou punkovou muziku, kterou byl zesládlej melopunk Blink 182. Taky se nám začínali pořádně líbit holky a začali sme se zajímat vo společenskej život, hlavně o ten v klubech a pajzlech, kde zlatý chléb národa našeho proudem teče. No a z toho všeho vznikla moje myšlenka, protože bejt jako Blink, to by nám přece zaručilo spoustu holek, slávy a prachů, bez čehož nelze v dnešní společnosti obstát.

"Ty vole, to je hustej nápad!" byla Karbiho hláška následující ihned po vyřčení naší budoucnosti. "Ale dyť nikdo z nás nedržel v ruce kytaru" zněla ještě připomínka, kterou jsme oba brali silně s rezervou, neboť jsme věděli, že každej správnej punker držel kytaru v ruce až na svým prvnim koncíku.

Ihned po tom, co sme probrali, jak slavný, nechutně bohatý a snobský superhvězdy budem, sme se vydali za naším učitelem hudební výchovy, který rovněž vyučoval i hraní na kytaru v nedaleké základní umělecké škole. "Pane profesore, my bysme chtěli hrát na kytaru" zněla naše prosba. "No to začínáte brzo" byla krátká odpověď, která nás trochu uzemnila, ale co neudělat pro větší úvazek. "Tak já vás eště vezmu, přiďte se domluvit, kdy budete chodit."

...

A tak se pomalu začaly hýbat dějiny a dva mladí hoši plní nadějí nesnili o ničem jiném než o hvězdné kariéře. Pilná docházka do "hudebky" a také několikahodinové cvičení na kytaru bylo nutností ale i příjemnou povinností. Jáchym si pořídil ihned v červnu svoji první elektrickou kytaru Behringer stratocaster a 20w kombo a jeho přítel, aby alespoň nějak vyhověl požadavkům, se stal vlastníkem akustické kytary a později na podzim i baskytary Stagg. Celé léto proběhlo v duchu příjemného snění o budoucnosti, společného cvičení punkových písní, vyřvávání hlasivek, navštěvování hospod a přehrávání vlastní tvorby mladým slečnám z jejich okolí. Tato éra by se dala považovat za nejhezčí, nejplodnější a také nejslibnější. Hitů vznikly na desítky. Od prvního Jezeďáka až po Dépéhá, Nejsem gay, Nákupy, Girl from neighbourhood, Popeláře, Podpantofláka, Homo debilis, Domácí spotřebiče, Zasouvače šuplíků, Šamana a jiné další.

Pretty girl from neighbourhood, I see her and I have good mood, My eyes can´t turn away, please don´t walk away, please stay. Omlouvám se, ach ta nostalgie, nedovolila mi si nezazpívat jednu z písní mého srdce.

Ale jelikož se museli naši dva hrdinové někam hnout, nemohli zůstat pouze u složení kytara a basa a u náhodného, občasného zkoušení u Tomáše doma. A tak se rozhodlo sehnat bubeníka Honzu Luxu a kytaristu Bradyho z nižších ročníků gymnázia a vše opět probíhalo v duchu zkoušení, shánění peněz na aparatury a bicí a také shánění nezbytné zkušebny. Pak ovšem došlo ke zvratu. Jako vždy, dívka byla příčinou rozkolu mezi dvěma největšími přáteli, jakých dosud v okolí našeho rodiště nebylo. Nemůžeme tedy ani jednoho z vedoucích členů tehdejší S.U.P. (Speciálně uložená pružina), jak se formace těchto mladých hudebníků jmenovala, vinit z tvrdohlavosti, která zapříčinila na krátkou dobu rozpad skupiny.

Skupina se ovšem brzy dala dohromady, ovšem bez svého původního leadra Jáchyma. Kluci z bývalé S.U.P. si dali původně připravovaný název "Konkrétně nejvíc" a zažili pár vystoupení před spolužáky a kamarády v divadle či v hospodě v Novém Sedle. S novou tvorbou se přiliš neobtěžovali, a tak hráli písně, které složili v létě Tomáš s Jáchymem.

Jáchym na dlouhou dobu zanevřel na punk a rozhodl se stát nejlepším technickým sólistou na světě, což jak brzy zjistil, nebyla věc tak jednoduchá.

Jedno léto uběhlo, aniž by se cokoliv podstatného stalo. Tomáš s Bradym přestoupil do skupiny Bad Choice, která vznikla z původních Neumí nic, kteří neustále dělali čest svému jménu. Jáchym koncertoval pouze v sále hudební školy a poštěstilo se mu zahrát i v divadle, když se setkal s dealerem kytar Jožkou. Tento rok byl ohledně tvorby téměř pustý, ani Bad Choice v čele nedali dohromady velký repertoár.

Přátelství Jáchyma a Tomáše se začínalo pomalu vracet do starých kolejí, však poznamenané dřívějšími událostmi. Jediné, co bych rád zmínil, je fakt, že Jáchym půjčil Tomášovi na dva týdny svou kytaru, aby s ní mohl zkoušet, protože se opět začalo uvažovat o jejich vzájemné tvorbě a spolupráci, možná i o založení vedlejšího projektu. A v té době se udála věc, která vám snad přijde bezvýznamná, ale pro naše vyprávění je velmi důležitá. Mezitím, co si Jáchym užíval slunce v Chorvatsku a jeho kytara zůstala u Tomáše, se na scéně objevil mladý začínající kytarista, který se už delší dobu s Tomášem znal. Nutno říci, že jeden letní den Karbiho, z důvodů pro nás nedůležitých, navštívil a měl možnost si zahrát na "jeho" elektrickou kytaru, která se u něj náhle objevila (a taky pak náhle i zmizela, když Jáchym zjistil rozsáhlá zvěrstva, kterých na ní bylo pácháno). A můžeme říct, že to ho do budoucích let ovlivnilo. Zbyňďa dostal k Vánocům kytaru a jako samouk se vypracoval na řekněme nadstandardní úroveň. Avšak tento podnět, který ho k tomu vedl, zůstal vlastně oběma budoucím přátelům - Jáchymovi a Zbyňďovi - nadlouho utajen.

...

Celý se to nastartovalo, když mi tenkrát Zbyňďa napsal sms, jestli prej nemam eště v počítači nějakou tu tvorbu z dob SUP a Konkrétně nejvíc, že mě prej zná od Karbiho a že se mu ta tvorba líbí. Ten kluk mi přišel hned po první zprávě jako sympaťák, a tak sme to po dalších smskách rozvedli na slušnou debatu o muzice a dostali sme se i na to, že si pudem zajamovat. V tu dobu už sem na kytaru uměl celkem slušně, možná i proto, že sem se vybavil lepšim materiálem, kytarou Squier by Fender a kombem Epiphone 80w, a protože sem měl za sebou pár koncíků, takže sem se nebál si jít zahrát s nějakym kytaristou.

První jam u mě doma byl trochu míň jistej. Oba sme znali jen málo společnejch věcí, ale názorama na muziku sme si doslova padli do noty. Jam session v našem baráku se staly tradicí, a tak sme začali uvažovat o založení skupiny, která by konkurovala Bad Choice. Chtěli sme hrát tvrdej metal po vzoru Rammsteinů, míchanej se všim možnym, ale nakonec se naše tvorba usměrnila na mírnější styl, kterýmu přece jenom pár starejch prvků zustalo.

Opět začalo usilovné shánění zkušebny, dalších členů a aparatur. V zimě roku 2005 byl uzavřen pakt Tří kytaristů, který měl pro nás pro všechny zásadní význam. Já, Zbyňďa a Rosťa (basák, kterýho sem měl v povědomí) sme se sešli na Karbiho koncíku Na Baště a tam sme se prohlásili za budoucí superstar český hudební scény.

Zkušebnu nám těsně před prázdninama poskytla moje kámoška Verča, který vděčim za hodně - díky puso :) A tak sme se tam nastěhovali a občas i zkoušeli. Pak přišel Zbyňďa s bicíma, který sehnal za flašku whiskey od známýho. Škopky to byly strašný, ale pár tejdnů tvrdý dřiny u nás na půdě, z nich udělalo fajnovej nástroj, za kterej by se nestyděl ani Buddy Rich. No a jako prvního bubeníka sme vzali Karbiho, kterýho jako na potvoru, zrovna v tý době vyhodili z Bad Choice. Karbi měl naštěstí takovej hrubej hudebnickej talent, pro mě to znamená, že na co šáhnul,to hrálo a na co cvičil, tak to hrálo eště líp, ale u našich bicích vydržel jen pár měsíců, protože touha po kytaře kytaristu nikdy nepřejde. Pak usednul za škopky Zbyňďa a dopadlo to úplně stejně. No a tak se objevilo konečný řešení - náš basák Rosťa nabíd svýmu kámošovi, aby za to sednul. Honza uměl jen základní rytmus, ale po čase to rozjel a my byli rádi, že sme ho našli.

No a aby to nebylo takový suchý, tak sem nabral eště našeho sólistu Honzu Mareše, kterej se svým malym multiefektem a kytarou Kráskou přispěl ke zlepšení naší hudby a k její lehký profesionalizaci. A tak se v konečný formaci začalo zkoušet a experimentovat, co je pro koho nejlepší a jak se všichni dohromady shodnem, a tak všeljak.

 

 

Ale tím bohužel nekončím pánové a dámy. Honzik Marešů nás bohužel opustil.  Čímž samozřejmě nemyslím, že odešel na věčnost, ale to, že se chtěl věnovat spíše vlastnímu projektu a také to, že o naší hudbě nebyl asi úplně přesvědčen.
A tak začala naše 4 členná historie, která dala vzniknout nejrůznějším hitům (Houpací kůň, Trombonista, Hlava plešatá, Do hlavy ne).