Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

smrd rap-experimental / Jihlava

„!inkoherentnídelikventikřečovitěfakujícíabsolutno!“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

  • Natura|Edosh- sürky (2014) 132 ×
  • Meléna + edosh|Edosh- sürky (2014) 92 ×
  • Vtichu|Edosh\mäso- sürky (2014) 67 ×
  • Skaut|mäso- sürky (2014) 55 ×
  • Mindrák|budhi\mäso- sürky (2014) 54 ×
  • TekutéPísky|Edosh\K.Kryl text 134 ×
  • Potrat + BioMasha|Edosh- sürky (2014) 119 ×
  • Symbióza + BioMasha|Edosh- sürky (2014) 77 ×
  • Monology|Edosh\K.Kryl text 135 ×

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Bio a historie

BARÁKto co zameteš pod koberec se jentak neztratí..černá skládka čeká jak nitroglycerin na chvění.všechno to hromadění zlosti a polykání výčitek skřípění ti jednou všechnu tvoji péči oplatí.zabloudíš do baráku co sám jsi ho postavil.vyžereš špínu ze základů.prolezeš peklem ve vlastní režii.tak jak sám podepsal ses na vlastních stínech,tak i oni se na tobě podepíší..zhovadilost tvých umlčených černých představ padá ze zdí na tebe..tvá krutá síla sálá i z pomerančovýho světla co visí z výši klenutého stropu tvý radosti z bolesti..na tvůj popud se odhodlala k tanci z milosti na rozpálenym plechu pod nohama cíle tvý píle v jádru podlé..jseš už jen dílem zlý doby nebo po dobrém se chceš se zlou potázat.?..v baráku nic nezkryješ.v baráku se nezkryješ..vítej doma ó má padmé..
ze sklepa se po zemi krade průvan chladu co dělá kroky ještě těšší..to je to poslední co mě v mysli děsí a tíží..v příšeří děsných očekávání šmátrám po odvaze rozrazi dveře co jak oko trychtýře mě nutí do nevyhnutelnýho..pelyněk z nitra prorazil na venek a protnul dráhu okolností a ty vtáhly ho do světa hmoty..utíkám dlouhou chodbou,v rychlosti míjím mizerný zóny světla.v panice zalykám se těžkym potem..zkoušim kliky.která asi je ta kterou pomůžu si hloubš do rány co mi pod žebry v delíriu básní o ohořelym torzu brány k poznání..tenhle souboj nejde vyhrát.vím.jde se buď probudit a o tom druhym nechci mluvit..barák tě ale nepropustí náhodou..navždy už tu budeš doma..SPLAŠKYpod tíhou .. pod vší tou krásou tíhnu za vším co mi zbylo..odevzdaně si odpouštim slabost v kolenou a nehledím na nic zvlášť důležitýho..sílou však je když chvilkově zahlídneš jak se jak žito bijou za a pro to tvoje sex\drogy\rockenroll..jak už nemůžou,jak bojujou o to kdo tě může podarovat ledvinou až se ti tvý rozbijou..a ty jen nevíš čím že si to zasluhujou.narveš si odpad až po kanálek a jdeš vypálit další jesle a povečeřet farářovic rodinu.voustat hejno veverek..nic se nezměnilo-pořád tě tak žerou..kdyby líp tušili jak si tě nevděčně zavazujou.že nechápeš jak se tyhle dostihy hrajou.že tě ty pomocný ruce tak obtěžujou,ale že zas rád si jima pohoníš pulce..se možná míň tebou zahazujou..míň na tebe hubou medy serou a docesty všem tvejm překážkám tolik nelezou ..vždyť zkurvenci přece nepředhodíš dcérku v malý halence na pospas jeho úchylce..pokud nejsi ještě zkurvenější výplod dobový demence..jenže se to děje a je úplně u prdele na jaký straně je o kus víc viny,zla,slepýho loje..jsou toho konvoje.tuny.zástupy šedých tupých udušených hlav zamotaných do závoje norem,co stačí a uřvaných forem co nic neznačí..království šalby.konvenční nálady a do kanady obutý pravdy,co tvoří ty učebnicový kamarády nadožití nevidomně jdoucí šťastně jednosměrnými kanály..jak splašky..jak splašky..NESPAVOSTJEŘÁBmoc nehejbu se.neumim vzdát se svý obsese.těžko chodí se spát když nechce se.a mě nechce se loučit se zas tak bezhlase.bez katarze.zasale neposer se..a věrně poměrně jdu uklizen po dráze která mě zužuje.kolísá na váze..podražen v povaze slíkám se z kuráže uražen světem,že nemůže bez urážek..tydebílku z vytráže..co?.zas tupě bloumám jak čmouha na vytrýně čekám až mě setřeš,čímkoliv se mě dotkneš.něco fakt řekneš.hmm to ucejtim.mě to položí..zázrak ze mě vykřešeš ....jak jeřáb se tyčim nad něčim co ještě neni.ramenem z vysoka žaluju libovolný bod v dáli..v zádech u paty mám svý panely betonu.mě podrží při zemi..to jsou mý konstrukční předpoklady..vynesu nad oči do výšky jakýkoliv břemeno.přesunu na místo.tlačim vývoj práce k vrcholu.jsem nástroj geneze a vzniku.proto se propůjčuju.oni prolejzaj mi útroby od spodu nahoru.pomalu.až usednou ke knyplu.já vzdvihám.uzvedávám.s tunama pohybuju..ty co plazí se patro po patře.schod po schodě..zásobuju vším co potřebujou..mě potřebujou..a dokud mě nerozbijou tak nemůžu jak jeřáb vletět do pavučin z jeřabin..nemůžu usnout..NÁHRADApřelejvám se mezi květy.předpojatý mým pojetím.pleju záhon.vynášim smetí a nemám ponětí proč cejtim to pnutí.nevim co je k zbytí.co mě nutí do plesmero žití..dělám co můžu.dělám co musim.kloužu si po noži tupym jak umim.spim když vidim jak vokolo hovno kupim.když se vzbudim už nic nevidim..zahrabávám kosti co mě hlodaj.radši se postim.dopředu zapomenu kam je upustim a letim.co srát se s tim..stejně přilezou zpátky jak bumerang ze tmy za smradem z mý tepny,utáhnout tkaničku.žereme náhražky..chceme náhrady..rádi si zasluhujem výsady..jsme jen položky....jsme vnucená poptávka po vokoukaný nabídce..jsme volna.jsme vánoce..chcem ultimáta.chcem poslouchat i poroučet.jsme mrkev i oslice.ta svatá dvojice..ortely.koleje.zaklíněný postoje..kurděje.klastrofóbie..plevelit se truhlíkem.tím květinovým pomníkem.než tě vyškubne,tě zaleje..podpadky.kuželky.úsměvy.trofeje..kondicionéry.ohňostroje..růžový monokly.pudový monopoly ala můžeš,se snaž tady máš..cukrátka pro klid lidskýho zdroje.legie ukáječů tečou do latexu na koženym provazu co samy zatnuly si to zářezu jako náhradu za azyl v řezavym prázdnu..V TICHUza hučením větráku,v šelestech prázdnýho baráku krčí se v šedym koutě přikrytá stínem nezájmu vpitá dokonalá samota..odevzdanym výhledem prohlédneš nudnou záclonu.ochutnáš akord ticha\substrát myšlenky.a tma.kdekoli z ní můžeš vytrysknout ostrý,jediný paprsek vědomí..koncentrovaný soustředění rotložit na bazální vlnění..čas není.jen tvá tvárná hmota bez dotyku formovaná,vysílaná éterem jako odraz..vyslanec vesmírem důležitej jak plivanec.ale co když malomocnýho a co když na tvůj mazanec..?.ale nemám iluze a ambice už vůbec ne.spíš nepříjemný vize o prapprázdný marnosti nad marnost bez možnosti dokončit se.spokojit se i s tou jistě děsivou jistotou,že chyba neni jenom na mý straně....tak bokem tiše přilehávám kalendář oči v stěnu upřený přece vidí i co není..a tak v ústraní kaligraficky přepisuju nejnovější zákon a agresivní védy z planety KCHŘŘG.mám práci,tak nechodim moc ven.nechodim moc na světlo..nemám ani chuť na tu legraci.nechat tě propotit mi trikot.nechat se připojit na mód..narkóza.operace.porod....odchod.ponor do ticha pod hukot vzduchu bo atmosféry tam vstoupit do sarkofágu mé dokonalé samoty.do chvíle,kdy můžeš tvořit světy..HLÍDAČI,DO PRÁCEjsem noční hlídač.stínovej hráč.tichej naslouchač.lačnej hledač.votrávenej sráč..hlavně uhlídat to co mi je ukradený.hlavně se nevyspat.nenechat odcizit si cizý věci a střežit klidný spánek vlastníků a vlastnic v jejich zlatý kleci.majestát vlastnictví jako posvátný princip mít za vlastní..za poslání si vzít ho chránit..šlapat revír a čmuchat prevít co chce uzmout mi..co chce nažrat se ze spíže ze který smí jen kníže.velikášský majitel.mistr prostředků co tížen údělem mít,povolal mě pro svůj klid....a já jen služebník podvolen jeho drahé moci vzdávám se dnů.daruji mu noci.pro ten svůj pocit snahy a svépomoci.pro tižší pohledy poroty dojnic.pro menší interakci s věčnými věřiteli a s kokoty co krmí se hlasitě rozdíly od svý víry\nevíry co lžou si co vylezou z díry až co v ní nepadnou pod víko z hlíny..tak skrejvám se.prolejzám zažraný špíny za žrádlo a látky co rozhání splíny.za ticho a klid,co jinak prej nemůžu mít.zaraženě poslouchám šulíny s klíny.učim se.čekám.a z rukou drhnu si všeobecnej\veřejnej pocit neviny a klam individuality....naoko furt jako honim se za nějáký sny a s tim ksichtem číhám za smrkem na toho lupiče se kterym uteču do piče..užde?nejde..tak po nocích vysloveně chvátám jak vysolenej vysmaženec za stínem stíhy co ani nechci potkat po rozteklých polích do neurčitý tmy až k plotu kde zavrčim..a zas zpátky,rád za svý zubní ostatky....jsem noční hlídač..MINDRÁKjsem vyjetej jak olej..suchej jak huba..línej jak kuba..a včerejšky bolej..tak dolej....ani nevim,že sis vo mě vopřel kolo.votřel kokot.vim hovno.i tak můj mindrák jak stereo v klidu vyšlehá ti vemeno.chci smetanu-ty píčovino..né poslouchat,že jsem negativ idiot a nebo tebe.tvuj orální kondom kerej nepustí ven semeno.konvoj vylízanejch obličejů jak pekáč,co se hlásí že ještě nedostali vyhuleno..zhasni a zahni si při masturbaci.mysli na sex se ženou..neboj,jsem tu s tebou.s bílou klisnou s přelitou hřívou před hubou a foukám jí na prdel ódu na radost..jo.přesně s touhle rtěnkou se pak líbám s tvojí mamkou těsně před tebou..ale nehaš,nehaš když prsty zebou.ti upadnou..jsem vylitej jak benzin,pak mokrej jak klín,tak vysuš mi peršana nad plamenem bo tě pověsím jak gobelín za šulín..tyvole kámo nehořím??ať vzplanu jak plameňák.snad chytlavě chytnu.snad ucpu ti zobák pérem na uhel.krák..a do čaje vykapat mák a do ucha zaříhat hoříš,hoříš má panenko.pak jít spát a vyuzenej rohovinou doufat,že si přilehnou..jo..postel mám rád umaštěnou,popelko..a tak projetí jak pěknej tunel se v jedinej slitek skujem.pak zkapem.bo klidně můžem..spíš si to prominem..MONOLOGYDo čtverce patia stín padá mezi slova,mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,život je prožitý a v rohu mlčí běsi,mluvíme já i ty, a nerozumíme si.Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,zraněný pária a pýcha baronesy,mluvíme ty i já, a nerozumíme si....Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu....Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,mluvíme já i ty, a nerozumíme si.Za slovy slova jdou a nevydají větu,pod tlící hromadou nedarovaných květů,dekretů na byty a dýchaného smogumlčíme já i ty v dvojitém monologu....Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,je předaleko k molu a temno nad vodami....