Vláďovi jsme to prostě nakonec museli říct tvrdě. Myslím, že byl na nás hodně nasraný, ale co se dalo dělat. Problem totiž byl i v tom, že jsme se v té době poznali se Samim, který v té době hrál ve skupině V.K.PK a ještě měl svůj alternativní projekt Vílí nápady, ve kterých hrál i Samiho bratr Ivo Samiec. Tenkrát jsme hodně chodlili do tehdy ještě otevřeného hudebního klubu sklep, když měli koncert a mimo jiné i na tehdejší sestavu Robsonu a Milión sedm s Banym.

Jenomže jsme měli dohodnutý koncert s tehdejší, žekněme sblíženou kapelou Nežene, také z Ostravy v Kulturním středisku DDM na ulici Ostrčilove. Ivo, který hrál kromě Vílích Nápadů a bubnoval ještě v Džejáru se nabídl, že nám pomůže a nacvičil s námi během 14-ti dnů asi všech 20 skladeb, které jsme měli v reprtoáru.

V té době k nám zavítal na zkoušku i Sami a vnesl nám do našeho dalšího vývoje jisté prvky. tedy kromě toho, že vlastně se nám dostala do rukou nahrávkaskupiny Matyáš Gali, která vůbec změnila náš doposavadní pohled na náš způsob tvorby.

Kromě zkoušek s Ivem před koncertem jsme také sháněli nového bubeníka.

Spousta bubeníku, kteří přišli nám ani nesedli anebo si to po chvíli rozmysleli, bylo jich hodně a všechny jména si ani nelze vybavit. kdo ví, kde jim je dnes konce.

Každopádně díky za Ivovou ochotu, která nás zachránila a i když to chvíli na závěr vypadalo, že to asi stejně padne, nakonec to Ivovi vyšlo a koncert se konal...

Youtube Video mtUdI_NOKV0

Po prvním koncertě a vlastně po poslechu této video nahrávku se dokonce v kapele ustálila i tzv. vocální fronta, neboť Džibo chtěl také zpívat, ale jak byl dobrý baskytarista, tak se zpěvem to bylo opačně. Džibo totiž to brl tak, že zpívající element je ten, na nějž se  nejvíce upíná pozornost, což je fakt. Ač naštvaní, museli jsme to nechat tak a to i přes zcela plné uvědomění si tohoto hudebního vědomí.

Chvíli to trvalo, že to bude na ostří nože, neboť vzhledem k jistým egoistickým a tvrdohlavým vlastnostem nás všech nám to začalo dělat emotivní problém.

Ten se nakonec vyrovnal tím, že Džibo nakonec sám uznal, že zpívat nebude a tak některé své věci začal a po něm zpátky vzal Mathi, který sice také nebyl kdo ví jaký zpěvák, ale přesto měl ke zpěvu daleko blíže než Džibo.

Vlastně nastala v tu dobu taková první velká krize kapely, kde se začaly otáčet kameny, ale řekli jsme si, však co, stejně nemáme bubeníka, takže je to vcelku jedno.

Řekli jsme si, že ten kdo hledá, tak  najde a jednou najít musí a tak jsme hledali a čekali dále...

Ale o tom zase příště.