Raff Da Scarface - ovlivněn: Pete Rock and CL Smooth, Heather B, Da Youngsta´s,

                                              Gangstarr, Eric Sermon, A Tribe Called Quest, K-Def

                             - reprezentuje: Hardcore Rap, Oldschool, 90´s beats, Jazz rap,

                                                      raw beatz, SOUL-HOP

Pokud bychom měli brát v úvahu úplné prvopočátky, tak se v podstatě uplný debut, Raff Da Scarface jako rappera, datuje od roku 2000. V té době mu bylo pouze 12 let a tvorba spočívala v tom, že šlohnul asi 8 pecek od Nase, Xzibita apod., a "rapoval" anglicky různý texty Beastie Boys a......a já už si vlastně ani nepamatuju od koho všeho ty texty byly, ale rozhodně jsem to nikdy neslyšel. Nakonec jsem to oné nahrál přes "barokní " kabel na audiokazetu. Jak by Venca řekl, prostě punkersky. A když se k tomu vlastně vrátím, tak ačkoli jsem očekával važně hodně záporně kritické ohlasy, tak mě v podstatě každej chválil a říkal, že nic podobnýho ještě neslyšel, a že mi nevěří, že jsem to já. Což mě samo sebou nejvíc dostalo. Ale když si to tak párkrát v hlavě přehraju, jsem jim ve své podstatě ohromně vděčný. Kdyby mi tenkrát v mém naivním věku řekli, ať s tim jdu....asi bych na rap a vůbec hudbu totálně zanevřel a stal bych se klasickým posluchačem spotřebitelem. Což se ovšem nestalo. Roku 2003 jsem v podstatě rozjel projekt Da Rapelleraz s mým souputníkem Godzim a.k.a Tek Sunrize a stal jsem se beatmakerem. Měli jsme strašně moc nápadů a naše první pecky zněli vážně vtipně. Náš totálně první instrumental s názvem OMF - Original Muthafuckaz :-D byl neskutečnej. Chápu je to vážně vtipný. Ale co, nestydím se za to, že jsem byl trapnej pseudogangsta. Aspoň vím jak pohrdavě na mě lidi koukali, ale já si šel dál svojí cestou s The World is mine na čele. Začínali přicházet další pecky s už mnohem lepším zvukem a na přelomu roku 2004 jsme už měli docela slušnou zásobu, ze které se ovšem uchovala ta jediná péca OMF. Zbytek skončil v propadlišti dějin a už je nikdo neuslyší, protože mi BRATR ZFORMÁTOVAL KOMPEC. Ale to nevadí, stejně ho mám pořád rád. Na druhou stranu jsem si uvědomil, že to tak možná mělo bejt a začal jsem mnohem intenzivněji pracovat na beatech a vytvořil jsem si osobitej styl vytváření beatů. Možná si to zbytečně ztěžuju, ale je to můj styl a jsem na něj hrdej. V roce 2005 už jsme začli připravovat naše první album. Šlo sice o neoficiální projekt spíše pro kamarády a tak, ale dali sme si celkem záležet. Bohužel kvůli jistým okolnostem Godzi vypadl ze hry a já zůstal sám. Naše kamarádství ovšem neutrpělo a každý jsme pokračovali svou cestou. V roce 2006 už vypadalo, že album dostane prostor, ale opět skončilo jen u slibů. Udělal jsem hodně pecek a každou chvíli mě napadaly další a další a měl jsem pocit, že starší pécy už nejsou tak dobrý a pořád jsem vymýšlel a vymýšlel. Lidi mi přestali věřit, že album do konce života vydám. Ztratil jsem důvěru a to mě moc mrzelo. Rok 2006 se překulil a nastal třistapadesátišestník 2007. Ten schovával dvě překvapení. Prvním z nich byl totiž totální kolaps a já zažil nevěřitelnou ránu. Opět jsem si nezálohoval svou tvorbu a po naprosto zhovadilém formátování datového disku jsem opět přišel o vše. To už jsem slzy vážně neudržel a říkal jsem si, že končím. Ale bylo to období, kdy jsem poprvé zjistil, že to co dělám je na celý život. Mluvím samozřejmě o vztahu k hudbě.  Druhým překvapením bylo to, že  jsem seopět vzchopil a řekl si tu samou větu, že se to mělo stát a začal jsem makat ještě mnohem víc než v předchozích letech. Zodpovědně jsem si zálohoval každou tečku své tvorby. Začal jsem kombinovat a chytnul jsem nový dech. Přidal jsem trochu rytmů z jazzu a soulu a našel jsem svůj styl. Rok 2008 přinesl velké změny a to v podobě živé basy od maestra Venci. Za pecky jsem byl velice pochválen a teď už jenom čekám na to, až vám budu moct podat na zlatém talíři tu vypiplanou práci. Rok 2008 bude plodný. Keep it real braši....

Kapela nemá žádné koncerty