Fízlové z Hradce Králové, co jsou všichni bastardi, se rozhodli zakazovat mý koncerty a vyprávět o jakýmsi bezpečnostním riziku. Doba se točí v kruhu a tak tu máme zase stejný scénáře: uniformovaní i neuniformovaní pánové obcházejí majitele klubů,
pořadatelky akcí a ukazují jim mý weby. Dokonce mi zvyšují poslechovost, protože součástí školení “Riziko poslechu anarchistickýho rapu pro začátečníky a začátečnice” je vedle četby textů i jednostranný neumělecký a doslovný výklad rizikových
pasáží.
Nutno říct, že škody, který napáchaly desítky (stovky?) mých vystoupení, už nikdo nenapraví – a tak se anarchisti i levicový liberálky z Brna, návštěvnice MFDF Jihlava, účastníci přednášek v knihovně Václava Havla i náctiletý fanoušci z Crossu budou
navždy vyrovnávat s myšlenkama na sebevraždu a majitelé a provozovatelky klubů budou žít ve strachu, kdy tato místa napadnou náckové, xenofobové nebo jiní slušní lidi jednadvacatýho století. Když je to takový riziko, jaktože po mejch koncertech
nezůstává anarchistickej bordel, společenská spoušť, ale maximálně lajky na facebooku? Fízlové mi nakonec možná rozumějí víc než fanynky.
Moje texty, to je extremismus jak z příručky od Mareše. Touha po svobodný společnosti, rovnosti a změně je největší subverze. A přitom to vůbec není těžký. Řekni, že migranti nemůžou za cizí posraný životy a hned seš underground. Na policejním
oddělení v Hradci od rána poslouchají beaty stažený z uložto a představují si, jak potmě běhám a zapaluju jejich auta nebo baráky ministra obrany nebo jak se celá náckovská scéna připravuje na svůj první teroristickej útok na hradeckej klub nebo
pardubickou zkušebnu. (To nemáte vojáky v ulicích, že se tohodle bojíte?)
Extremismus je věci definice. Při pohledu zvenčí (to znamená, že pracuju, když chci a dělám, co mám ráda) shledávám extrémním chodit na dvanáct hodin do práce, co nesnášíte, skoro z toho neuživit rodinu a ještě každý čtyři roky zvolit ty zmrdy, co
vás do toho navezli. Stát jako firma. Ve skutečnosti je extremismus to, co dělá většinová společnost. Zkuste se nad tím ale zamýšlet, když musíte makat, vychovávat, splácet, hubnout, chlastat a tvářit se, že jste se z toho dávno nezbláznily.
Díkyčau, pěknou směnu, přijďte na koncert a třeba vám věnuju písničku.
…
chtěla bych vám toho tolik říct
zeptat se
čí dětský sen je stát se tajným policistou
a co máte z toho že chcete mý kámoše
zavřít do vězení
ale jsem amazonka
chtěla bych toho od vás tolik slyšet
zeptat se
proč jste dali tolik moci imaginaci
a co máte z toho že mlátíte mý kámoše
mezi padající omítkou secesního zámečku
ale jste eskymáci
máte devět výrazů pro represi
a žádnej pro svobodu
