Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

post-hudba electronica-pop / Praha

„Našli jsme Artefakty na uložto.cz, swag!“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

  • Přístavy 6 088 ×
  • Skořápky 3 643 ×
  • Jeřáby 2 763 ×
  • Dostihy 2 351 ×
  • Mosty 2 249 ×
  • Barikády 2 068 ×

Novinky

Instantní moudro #13: Kutná Hora, město literárních inspirací (a piva)

Upraveno:

Po necelejch třech letech existence nám pomalu začínaj docházet města, kde jsme ještě nehráli a kde zároveň reálně hrozí, že by i někdo přišel. Docházej, ale to neznamená, že neexistujou. První zářijovej víkend jsme se tak vydali do Kutný Hory, na Literární festival Jiřího Ortena, kam nás pozval Jan Těsnohlídek ml. (na křtu jehož knížky v roce 2012 jsme zjistili, že když si lehnu s mikrofonem na zem, tak to vazbí. Bylo to podnětné. Od té doby následujeme jasnou dynamiku "shoegazovej zasněnec + nigga kapucín".)

Na úvod jedna důležitá poznámka budoucím návštěvníkům Kutný Hory - pokud dorazíte na hlavní nádraží, nehněte se ani o metr a okamžitě přestupte na lokálku směr Kutná Hora město. Aby se člověk dostal do Kutné Hory, musí totiž nejdřív rychlíkem do Kutné Hory a pak ještě další dvě zastávky vlakem, jinak zůstane navěky trčet na tom nádraží, z nějž vede jedna výpadovka mířící kamsi na obecní pilu a jedna polňačka končící buď u někoho v zahradě, nebo (po mystické pouti kutnohorskými lesy) zpátky na tom nádraží. Zato když vystoupíte na zastávce Město, naskytne se vám pohled na tento fascinující plakát s červeně vyznačenými kulturními památkami:

Literární festivaly jsou svýho druhu specifický události - většinou na ně chodí maximálně pár desítek lidí, ale zato se potom všichni opijou a začnou oplývat poezií, páč nikdo není ochotnej hodinu mlčet a poslouchat cizí poezii, pokud se sám o poezii aspoň někdy v životě nepokoušel. Objeli jsme jich už docela dost a podle našich zkušeností se dělí na dvě části - ty, na který přijde Vlado Šimek, a ty, na který nepřijde. Pokud na autorský čtení nepřijde Vlado Šimek, znamená to, že se všechno zvrtne v bezuzdnou párty průměrně 30 minut po začátku akce. Pokud přijde, je to 30 minut před začátkem akce.

V Kutný Hoře Vlado Šimek nebyl, takže první, páteční den (my hráli v sobotu) probíhal zpočátku relativně poklidně. Město je to nádherný, ale doteď nevím, kde jsou hergot ty paneláky, který Pavlína před pár lety při jeho první návštěvě údajně poblila. Možná je pak preventivně odstranili, podle železný logiky, že na UNESCO kostely nikdo blejt nebude, i kdyby v sobě měl čtrnáct litrů zelený. Pavlína je btw Tomášova přítelkyně a představuje ideální doplněk naší crew, jak se potvrdilo později v pátek večer, kdy s blížícím se koncem autorského čtení vyjádřila touhu rozředit panující intelektuální meta-střízlivost odebráním se do knajpy, kde chtěla "pít a křičet". Poetická duše it ain't.

Důsledek tohoto apelu je zachycen na fotografii nahoře. Už nevím, jak se ta hospoda jmenovala, každopádně tam mají točenýho Braníka za 18 korun (awwwWWW!!!), domácí višňovici za 27, spoustu přátelských místních opilců, otevřeno mají od šesti rána do půlnoci a když jsme se o tom zmiňovali slečně z Kutné Hory, nevěděla, co to je. Máme asi nějakej dar. Každopádně post-hudba končí, od teď máme s Tomášem novou kapelu CHLEST, což je folkový revival Alkeholu. Idea je následující: Vzít ty nejhorší, nejstupidnější odrhovačky s nejdementnějšíma textama o chlastu z první poloviny 90. let (např. "úplně nejlepší je vypít se jak hovado - vypít se jak hovado, hovado, hovado") a předělat je do nádherné akustické podoby s harmoniema á la Simon & Garfunkel. Ještě tenhle tejden začínáme nahrávat. Nikomu to zatím neříkejte.

(Zatím to ví jenom recepční hotelu, kde jsme bydleli, která nás v pátek hluboko po půlnoci během historicky první vokální zkoušky okřikla, že děláme bordel.)

Ale hlavní den přišel v sobotu. Blues Café, kde jsme hráli, má zásobu super vinylů, čehož Tom okamžitě využil k tzv. doplnění zásob k práci - hledejte v dalších skladbách samply Ivety Bartošové a kozáckých tanců.

Pár minut před svým vlastním čtením, dle léty ověřené "filozofie času" Trenta Lanea, přijel Jonáš Zbořil..

..a pár minut po našem koncertu se zbořil.

Všimněte si Tomova DJ pultu - Blues Café nemá DJ pult, takže byl nucen poskládat svůj laptop a různá udělátka na kavárenský stoleček. Jeho eklektický styl hraní (viz "nigga kapucín", nahoře) tak vynikl ještě mnohem víc a lidé to ocenili. Na tomto místě bychom rádi poděkovali Honzovi Těsnohlídkovi za pozvání, organizátorům za skvělou akci a připomenutí toho, že literární festivaly můžou být obestoupený fakt parádní atmosférou, a Jonášovi za to, že se zbořil a rovnou jsme domluvili koncert se Sundays on Clarendon Road, akorát už nevím kdy a kde.

Zde fotodokumentace: Zleva halucinogenní štěňátko, existenciální kořalec a opivený jurodivý smíšek.

A tady ještě přikládáme náš krásný mrrrr setlist. To je velká událost, protože my setlist většinou nemáme a 90% pódiové gestikulace sestává z toho, že se tajnou abecedou končetin dohadujeme, co budeme za 2 vteřiny hrát.

A ještě jeden nedělní bombok..

Není smutný, protože by ho bolelo bříško - je smutný, že musíme z Kutný Hory zase odjet. Ale my se vrátíme. A ukážeme vám všem toho Bráníka.

-----------

chrt


Instantní moudro #12: Ostrava lže, Stodolní je díra jak cyp (ale lidi dobrý, to zas jo)

Vzhledem k naší poměrně nízké koncertní frekvenci a zároveň náchylnosti k hraní na místech, kde výška cesťáku v místní měně přesahuje počet obyvatel, asi nepřekvapí, že jsme se v dosavadní kariéře dostali včera do Ostravy vůbec poprvé. Vždycky, když na začátku semestru plánujeme akce, padnou jako první slova Ostrava a Olomouc, ale vzhledem k mému hluboce zakořeněnému maloměšťáctví a rurálnímu swagu našeho manažera to pokaždé skončí koncertem v nějaké řiti na konci světa.

Na premiéru v dálném Slezsku jsme se těšili už proto, že nás zajímalo, jestli Ostrava vypadá stejně jako Opava. (Vypadá, jenom je o něco větší, jako by někdo vzal Opavu a vynásobil dvěma.) Opavu velice dobře známe, Tom si její specifické prostředí osahal pár týdnů zpátky, kdy tam hrál jako DJ - tehdy se prý z Prahy přepravoval Reiki-o-Jetem a objevil, že tam mají svijanskou třináctku za dvacku, pročež byl namrdaný jak kobyla už v Olomouci. Řekli jsme si, že tomuto lákadlu raději odoláme. Škoda jen, že jak jsme vyjížděli brzo, tak už jsme nestihli koupit zamýšlený dárek pro slezské fanoušky, plechovkovej Braník pyčo.

(Na přiložené fotce Tomísek, který před chvílí vstával.)

První dobrodružství se událo ještě v dopoledních hodinách, jelikož se mi povedlo zamluvit lístky na vlak tak, že jsme každej seděli v jiným kupéčku. Takže zatímco Tom usilovně pracoval v klidném prostředí, já byl donucen sedět s partou čtyř Havířováků, kteří už v Libni začali šálovat piva a vyprávět si životní příběhy. Jeden z nich se pochlubil, že už měl k snídani pivo a štamprlu. Ve vedlejším kupéčku si zase slečna okamžitě po odjezdu objednala víno. Slezani se s tím neserou.

Ostravskej swag je všudypřítomnej - po vystoupení na Stodolní jsme nejdřív zjistili, že tam není signál, potom potkali v prázdné kavárně Jarka Nohavicu (fakt, naneštěstí se mi ho nepodařilo vyfotit, protože pak by si mohl myslet, že jsme jeho fanoušci) a potom prošli kolem skupinky řvoucích Baníkovců. Bůh Radegast zde vládne železnou pěstí, říkali jsme si, když jsme došli na místo a..

Co vlastně mají v Ostravě s vajíčkama? Je tam asi tak kazilión různejch obchodů, který se specificky věnujou vajíčkům, prodávaj vajíčka, vykupujou vajíčka, vařej vajíčka a obecně dělají různý věci s vajíčkama, což se nebojí dávat graficky najevo. Je to nějakej lokální fenomén? Mají v Ostravě nadbytek slepic? Snaží se nám slezská vaječná lobby něco naznačit?

Je to zvláštní pocit, procházet městem a vídat na každým rohu symboly, který vám připomínaj vaši vlastní hlavu.

Původně jsme měli v plánu zůstat zavření celý odpoledne v šatně, popíjet piva a koukat na It's Always Sunny in Philadelphia, jenže potom přišel pořadatel, který nezná It's Always Sunny in Philadelphia. Tento seriál je známý velmi specifickým humorem, kterej je tak černej, že by mohl sbírat bavlnu, takže jsme byli přistiženi při tomhle:

Rozhodli jsme se proto tzv. po anglicku vytratit a udělat si procházku večerní Ostravou. Zde je několik poznatků:

a) Stodolní je díra. Je to pidižlatá ulička, která trochu připomíná pražskou Dlouhou třídu, akorát že na jejím konci je místo Staromáku zase jenom Ostrava. Těšili jsme se na epickou pařbu do rána, tady se ale nejspíš dá pařit jenom v předraženejch nonstopkách. Místní nám následně potvrzovali, že na Stodolní zdechl pes, což nám rozstřelilo naše předem vykonstruované představy natolik, že jsme se ani nedokázali uspokojivě opít.

b) Zde je fotka Tomíska, jak jde a zpívá u toho 'All I want for my birthday is a big booty ho, big booty ho, big booty ho'. Toto není žádný poznatek, jenom abyste věděli, že Tomísek chce k narozeninám big booty ho, big booty ho, big booty ho.

c) V centru Ostravy existuje asijská restaurace, která vypadá, že je situována u nějakého horníka doma v kuchyni. Přímo nad vjezdem do garáže, na kterém je napsáno Butik. Není to sice tak dobrý jako obchod s tekutým dusíkem v Nové Pace, ale stejně - 'prodej značkové módy' v garáži. Swiggity swag!

Když jsme se pak vrátili do klubu Cooltour a viděli 100 stupňů (nebudu na laptopu hledat to malý kolečko), jak na pódiu paří, a i pod pódiem lidé jak paří, nebylo nám zrovna do zpěvu. "To je v piči, voni je rozhejbou a na nás nebude nikdo. Ale jakože nikdo," hořekoval Tomáš a šel si pro pivo, zatímco já se snažil v backstagi pouštět starý americký country na navození nálady.

Naštěstí se Tom spletl - lidí bylo (na to, že jsme hráli o půlnoci a po kapele, která na rozdíl od nás hraje na nástroje a hýbe se u toho) dost a reakce veskrze pozitivní. To nám udělalo radost, hlavně proto, že ostravský publikum je z nějakých 90% složený z buchet - fakt, takovouhle genderovou disproporci jsme neviděli ani ve prospěch chlapů ve chlapské knajpě v Chotěboři. Rawr.

Stejně je zábavný, jak se člověk pokaždý při cestě do Slezska obává, že dostane na držku od polopolských Baníkovců, a pak zjistí, že tamní lidi jsou ve skutečnosti víc v pohodě než polovina pražské vypatkované hipsta scény. V sobotu to aspoň platilo stoprocentně.

Tohle jsme btw viděli, když jsme se ráno probudili a vylezli z bytu v Porubě. Po aplikaci occamovské břitvy odhadujeme, že v tomto paneláku žije 200 lidí, z toho 199 holek, 130 z nich má červené vlasy, 117 chová doma slepice a 109 by v životě nevlezlo na Stodolní. Ten zbývající člověk je Jarek Nohavica.

---

chrt


Instantní moudro #11: Nová Paka je jako Chokebore, akorát míň dědků a víc skéra

P.S. (pre-scriptum): Od srpna, kdy jsem psal poslední blogísek z Hradišťa, uplynulo spoustu času, během nějž jsem ztratil svůj pověstný jemný cit pro detail u mobilních fotografií. Obrázky, které toto moudro doprovázejí, jsou tudíž hnusné. Ale vy to zvládnete.

Na úvod nové koncertní sezony jsme oprášili svoji náklonnost pro romantická česká maloměsta a přijali pozvání na koncert do Nový Paky. Okamžitě po příjezdu na tamní autobusák na nás dýchla specifická atmosféra ne nepodobná našemu loňskýmu výletu do Chotěboře - radioaktivní pustina, zima, mrtvolné ticho, blikající výlohy nonstopů a neustálý čekání, kdy zpoza nejbližšího baráku vyběhne domorodý medvěd. Ten autobusák mi připomněl heliport v Qaanaaqu, nejsevernější výspě Grónska, kde žije 200 Eskymáků a slunce tam svítí čtrnáct dní v roce. Kdyby tam nějakej místní Jerry neumýval svoji Karosu, vypadalo by to, že Nová Paka ukončila svoji činnost v roce 1984. Tohle je urbanistický ekvivalent středomongolské pouště. Je fajn čas od času vypadnout z Prahy a přesvědčit se, že existujou i místa nespadající pod plíživé impérium Spojeného království vietnamských večerek.

 

Tomův autobus přijížděl až za 20 minut, takže jsem se vydal trochu cournout po okolí a našel jakýsi sklad, kterej je ve skutečnosti obchod. Cedule říká, že je v něm umístěn plynný dusík. Ty vole, k čemu potřebujou lidi v Pace obchod s plynným dusíkem? To jim je jako venku málo zima?

Instinktivně jsem si utáhl šálu a vydal se zpátky na autobusák prozkoumat oficiální informační ceduli. Na posledním odstavci můžete vidět, že PR oddělení městského úřadu v Nové Pace zaměstnává nejkreativnější copywritery v okruhu 20 světelných let. Tu legendární kašnu jsme bohužel nenašli.

Co jsme ale našli, byla Lomnická ulice, na níž je podle strejdy Gůgla umístěn klub RC Marilyn. Cítíme občanskou povinnost oznámit všem přespolním, že to NENÍ PRAVDA. Buď je celá Paka jednou velkou Lomnickou ulicí, nebo si někdo udělal z lidí prdel. Když můžou oficiální mapy na vývěskách plést lidi a posílat je záměrně na druhý konec města, co přijde dál? Co se skrývá ve skladu s plynným dusíkem? Co je to "bláznivá voda z legendární kašny"? Jaká je šance, že v Nové Pace zítra přistanou mimozemšťani? Invaze vysloužilých pornohereček? Teroristi? Zatoulané psí spřežení? Kazachstánská fotbalová reprezentace? Putin?

 

Když půjdete lomnickou ulicí, uvidíte tohle.

Na správnou cestu nás musel navést až žoviální pan číšník v místní harendě, ale nakonec jsme do RC Marilyn dorazili živí a zdraví a seznali, že Nová Paka je ve skutečnosti bránou do Pekla. Hádejte, co je zobrazeno na níže přiložené fotografii?

a) gruzínský uhelný důl

b) rakouský pedofilní sklep

c) vstup do RC Marilyn

 

Pokud si nemůžete být jisti, jestli vás vevnitř uvítá promotér akce nebo Danteho ztracené legie zkázy, navozuje to trochu existenciální náladu. Klub samotnej je naštěstí naprosto super, vůbec to tam nevypadá jako v pek--

Huh.

Oproti Chotěboři tu byla jedna zásadní změna - místo totálně nachcaného domorodce v dresu Jardy Jágra nás uvítala kohorta tetovaných hardcore dětí, kteří evidentně přišli poházet mařenama na Gagarin. Tom vyjádřil obavu, že jejich reakce na náš melancholický set bude připomínat pohled na pejska, který spadnul do bazénu, neumí plavat a ve snaze dostat se zpět do bezpečí komicky plácá nožičkama a z tlamičky se mu přitom linou psí ekvivalenty camusovských myšlenek o epistemiologii sebevraždy (nebo tak něco).

To se naštěstí nepotvrdilo, koncert byl super a organizátoři se o nás starali přímo úžasně, jak je ostatně v menších městech dobrým zvykem. Akorát mi některý z místních sXe emo kidz lohnul moji letitou baličku na tabák, zatímco jsme s kamarádem nad vodkou řešili, jestli lze na Bráníka nahlížet jako na plnohodnotnou českou obdobu Pabst Blue Ribbon. (Lze. Redefinovali jsme hipsterství.)

Druhý den jsme se probudili na zemi v intimní blízkosti členů kapely Gagarin. A dětského hradu. Divím se, že tam nikdo nenablil.

 

Tom nicméně využíval pohostinnosti organizátorů s takovou vervou, že před spaním sežral celou tu dvacetidekovou kostku tofu naloženýho á la hermelín (tj. 200g tofu + chili papričky + zapíjet olejem). Druhý den v autobuse prděl. Vypadal zmateně a vyděšeně.

 

Byl to krásnej výlet a doufáme, že se někdy vrátíme na druhý kolo. Nová Paka je koneckonců jediný město, jehož obyvatelé si mohou dovolit vlastnit geneticky modifikované psovité šelmy z místního proslaveného "projektu Kerberos", který (podle našeho skromného odhadu) vede obávaný mafián a šílený vědec Dr. Turbozlo, majitel obchodu s plynným dusíkem.

----

chrt