Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Poletíme? punk-country / Brno

„Turbošansón!“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

  • Mimochodem- Turbošanson (2014) 21 166 ×
  • Flašinety- Turbošanson (2014) 17 248 ×
  • Moje poslední vůle- Turbošanson (2014) 13 740 ×
  • Postel- Turbošanson (2014) 13 045 ×
  • Lokomotiva- Kroskántry (2012) 30 846 ×
  • Fousy- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 28 380 ×
  • Holky pitomý- Kroskántry (2012) 32 457 ×
  • Maluju- Turbošanson (2014) 11 932 ×
  • Strach- Turbošanson (2014) 11 649 ×
  • Bež dál- Turbošanson (2014) 11 372 ×
  • Džeksn- Turbošanson (2014) 10 837 ×
  • Ty jsi má- Turbošanson (2014) 15 148 ×
  • Veverka- Turbošanson (2014) 11 614 ×
  • Holky to umí líp- Turbošanson (2014) 10 875 ×
  • Pět schodů- Turbošanson (2014) 8 759 ×
  • Hadi- Turbošanson (2014) 11 015 ×
  • Černá Hana- Turbošanson (2014) 7 985 ×
  • Nebreč- Kroskántry (2012) 15 410 ×
  • Písnička pro Makrelu- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 12 920 ×
  • Hvězda padá- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 11 342 ×
  • SMSky- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 11 043 ×
  • Kdyz se dva opiji - Půčik!- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 12 390 ×
  • Kus železa- Kroskántry (2012) 23 595 ×
  • Muž neviditelný- Kroskántry (2012) 17 520 ×
  • Chechtání- Kroskántry (2012) 18 451 ×
  • Ťu ťu ňu ňu- Kroskántry (2012) 17 480 ×
  • Mám depresi rád- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 24 060 ×
  • Zlej chlapeček- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 18 923 ×
  • Sado maso- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 18 349 ×
  • Cirkus- Jednoduché písnička o složitém životě (2008) 17 422 ×
  • Má milá, má milá- Jednoduché písnička o složitém životě (2008) 19 663 ×
  • Chlastáme na festivalu- Jednoduché písnička o složitém životě (2008) 18 323 ×
  • Velryba- Jednoduché písnička o složitém životě (2008) 15 132 ×
  • Černá noc, černej den- Jednoduché písnička o složitém životě (2008) 15 066 ×
  • Biologické hodiny- Jednoduché písnička o složitém životě (2008) 13 274 ×
  • Duch- Skupina dobře vypadajících mužů (2010) 12 523 ×
  • Zatracenej šíp- Kroskántry (2012) 5 386 ×
  • Flašinety 15 541 ×

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Skupina dobře vypadajících mužů hrající original banjo punk future jazz kántry v turbošansonovém duchu. Žádné zvuky nástrojů co neexistují, žádné texty o věcech, co se nestaly, anebo nikdy nestanou. Jemné, přesto vulgární, přízemní, leč nad věcí, smutné, přeci veselé, sladké, přesto hořké. Respekt to Waldemar Matuška, Voskovec a Werich, Jiří Šlitr a Semafor, Ivan Mládek, Divadlo Sklep a Jára Cimrman. 

Rudolf Brančovský -  kytara, zpěv
Jáchym Hájek - trubka
Pavel Križovenský - saxofon, příčná flétna
Vojta Konečný - housle, zpěv
Ondřej Hájek - piano
Vít Kraváček - basová kytara
Michal Jež - bicí

Pepík Zámečník - banjo

Poletíme? kladou důraz na vtipné, poetické a současně přímočaré texty. Odlehčenou formou vypráví o složitých nebo smutných věcech, přesto však dýchají barevnou a veselou náladou a jsou plné svižné rytmiky. 

Na koncertech se budete smát, tančit nebo vám přeběhne mráz po zádech, když v písni pojmenují váš problém. 

S Poletíme? se rozhodně nudit nebudete, což mohou potvrdit návštěvníci festivalů United Islands, Colours of Ostrava, Jam Rock, Rock for People, Trutnov a dalších.
Už jen díky netradičnímu nástrojovému obsazení, se kterým kapela dobře zvládá punk, stejně jako jazz. 

Jejich hudbu si na internetu stáhlo již více než 37.000 lidí. Kapelníkem, hráčem na banjo, zpěvákem, textařem a zásadní osobností kapely je výtvarník Rudolf Brančovský. 

Umělcův netrénovaný hlas stále více poškozený kouřením a pitím stojí na podiu stejně sebejistě, jako starý kapitán dávné plachetnice pevně rozhodnutý obeplout svět. Jeho posádku pak tvoří pětice mořských vlků, kteří vědí přesně, co mají dělat, aby plavba dopadla dobře. 

Přes fakt, že lodě většinou cestují vodou, se tito námořníci nevzdávají naděje, že jednou s touto lodí opravdu poletí!

Diskografie:
2014 – Turbošansón (Supraphon) 
2012 – Kroskántry (Indies)
2010 - Skupina dobře vypadajících mužů (Indies)
2009 - Jednoduché písničky o složitém životě (Indies)

Bio a historie

2014 - Turbošansón !

Dosáhnout v tvorbě přirozenosti, zábavnosti či hravosti není snadné, ale také to nutně nemusí být něco nereálného. Někdy ovšem ani to nestačí. Bylo by však smutné, kdyby se tvůrci jen kvůli tomu vzdávali.

Ačkoliv tak vůbec nezní, čtvrtá deska brněnských Poletíme? vznikala těžko a přes rok. Živočišné a živelné písničky, které míchají vše, co jim přijde pod ruku, ignorují módní trendy a skáčou od country k hospodským šramlům, nakonec netypicky a neplánovaně skončily ve studiu Ondřeje Ježka, a do záznamu se díky jeho schopnostem otiskly v té nejpřirozenější podobě. I při pouhém poslechu se tak dostavuje podobný pocit, jako při absolvování kteréhokoli koncertu, který je zároveň i podařeným večírkem.

Obal je opět dílem frontmana.Poletíme? se na novince po minulém zkoumání hranic country pohybují stále více v oblasti, kterou vyklidil spřátelený Traband, když završil svou etapu přezdívanou "dechno". Tedy mezi příběhy ze života, podávanými s hospodskou upřímností, šansonovou procítěností a bez předstírání. A zdaleka to není jen taková legrace, jak to zpočátku působí.

Naopak se dá říci, že nejsilnější je kapela, vyhlášená svým humorem, překvapivě ve své vážné poloze. Flašinety je nejen hit, který funguje na první signální, ale zároveň cosi jako nadgenerační moudro zakódované v prostých slovech, jako třeba byla Jakubiskova  filmová sága Tisícročná včela. Podobně jako jen zdánlivě triviálníMaluju, ze které vyzařuje něha i životní síla zároveň.

Frontman Ruda Brančovský je totiž podobný textař jako výtvarník. Stejně jako s lehkostí sype z rukávu nápaditě chytré melodie, stejně působí lehce naivisticky jeho malůvky, a stejně tak ve svých verších navozuje pocit hospodských odrhovaček. A teprve po chvíli posluchač může zjistit, že navzdory tomu jeho rýmy v sobě mnohdy mají více, než sofistikovaná a filozofická poselství kolegů.

Poletíme? od předchozího alba změnili bubeníka.Poletíme? se na své novince zatím ve svém snažení dostali nejdál. Nesnaží se primárně o  výjimečná umělecká díla, a přesto se jim je občas daří vytvářet. Baví se, hrají s radostí a radost se jim až obdivuhodně daří i přenášet na publikum. Zároveň jsou ale jejich písně výpovědí o době svého vzniku i prostředí. Nejpřímější formou řeší zásadní životní témata i nastolují otázky k přemýšlení, aniž by se vyhýbaly pijácké přímočarosti. Snad i proto, že i když jedni nad ní ohrnou nos, pro jiné tahle deska může být něčím, co jim přesměruje život na úplně jinou kolej. Antonín Kocábek Týden.cz

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 2012 - Kroskántry – lepší název svému novému albu pánové z brněnské kapely Poletíme snad ani dát nemohli. České country je totiž tak specifický žánr, až je s podivem, že se dosud nikdo nepokusil o jeho výstižné pojmenování. Výrazy „trampgrass“ nebo „čundrcountry“ sice vtipně a přiléhavě postihují směřování některých kapel, ale to, že české „kántry“ má s americkým „country“ jen určitou část společných rysů a je fakticky svérázným místním fenoménem, si přiznává málokterý z příznivců této muziky.
  
   Písničky Poletíme? vyrůstají z nejrůznějších hudebních kořenů a trocha toho „kántry“ pronikla i na předcházející alba. Na své třetí nahrávce se ale do stylu pustili s plnou vervou a namíchali doslova zběsilou směsici country, bluegrassu, rocku, punku, dechovky, trampských písní a čert ví, čeho ještě. Poletíme? jsou natolik originální, že přirovnání k jiným tuzemským formacím je takřka nemožné. Nepřesně a velmi přibližně je lze označit za mix Greenhornů, Banjo Bandu Ivana Mládka, skupiny Vltava v čele s Robertem Nebřenským s punkovou energií a syrovostí raných Tří sester.
  
   Album Kroskántry je především zábavné a o nic jiného než o zábavu v podstatě ani nejde. Texty místy působí až buransky a mnohé melodie, či hudební postupy, jakoby byly omlety už nespočetněkrát. Jenomže tohle všechno je podstatou hry, kterou Poletíme? se svými posluchači provozují. Hned v úvodní písni alba jim na půdě po dědovi zůstal starej kvér, kejsi džons chlastá za jízdy, do toho přijíždí poslední kovboj (hrát Zuzaně na její banjo) a aby nikdo nezapochyboval, oč se vlastně jedné, hulákají v refrénu: „Co tímhletím chceme říct, nás nezajímá…“ Hudební i textové odkazy (Nedvědi, Suchý & Šlitr, Greenhorni,…) prostupují celým albem a ve spojení s originálními nápady Rudolfa Brančovského vytvářejí neopakovatelnou směsici. Některé písně jsou pak melodicky natolik výrazné, že vám v uchu uvíznou tak pevně, až může být problém je zaplašit (Lokomotiva, Amorův šíp, Kántry dát).
  
   Poletíme? jsou občas lehce vulgární, dvojsmyslní či primitivní (Mě se líbí, líbí, líbí holky holky pitomý / teda v případě že že jsou pěkný a přítulný…“), ale činí tak s patřičným nadhledem a nepřekračují únosnou míru. Některé prohřešky české kántry dokážou půvabně využít ve svůj prospěch, klidně obrátí přízvuky, doplní chybějící slova opakováním slabik („Má má má ma je pod zemí / můj tá tá ta ve vězení…), rozsekají slova na kousky („Jsi lo-ko-mo-ti-va, kte-rá se ří-tí tmou/ jsi in-di-á-ni, kte-ří pré-ri-í je-dou…“), postaví píseň tak jednoduše, že je dopředu jasné, co bude dál (Kántry dát) a když na to přijde, zazpívají i zcela falešně a mimo rytmus. Textová naivita v písních Kovbojové („Kovbojové jedou si dál, jejich koně jsou samej sval / i já mám koně, je houpací a dvě pistole – obě stříkací…“) a Ruce v kapsách („…nekoupím si nic, protože já dobře vím / že by mi to někdo ukrad a to já nechci chtít / já chci chtít jenom svoje ruce v kapsách mít…“) je kouzelně odzbrojující. Není to parodie, je to hravé a očistné.
  
   Mezi humornými kousky se najde ale i pár výjimek. Oč nenápadněji na první poslech působí Muž neviditelný (inspirovaný skutečným příběhem bezdomovce, jehož hlas v nahrávce i zazní), o to výrazněji se vrývá do podvědomí při opakovaném přehrávání alba a svádí k otázce, jaké by to asi tak mohlo být, kdyby se Poletíme rozhodli natočit „vážné“ album.
  
   Nezastupitelný podíl na studiové podobě písniček mají dva hosté – vynikající banjista Sváťa Kotas (mimo jiné zakladatel Poutníků, nyní má vlastní Sváťa Kotas Band) a jeho o generaci mladší kolega z kapely, hráč na dobro Martin Mikl.
  
   Jestliže byli Poletíme? dosud známi jen určitému okruhu posluchačů, je po vydání „Kroskántry“ více než pravděpodobné, že se jejich ulítlé a pozitivní energií nabité písničky úspěšně rozletí do všech světových stran. Určitě si to zaslouží.
  
   Poletíme? nabízejí možnost stáhnou si album Kroskántry (i obě alba předchozí) přímo z webu skupiny ve formátu mp3 (kvalita 192kb/s).
  
   Fotogalerie zachycuje křest alba, který proběhl 30. března v pražském Paláci Akropolis. Album křtili vydavatel Milan Páleš a Jarda Svoboda ze skupiny Traband, který si pak s Poletíme? zazpíval i dvě písničky své domovské kapely – Černého pasažéra a Leží dáma na kolejích. Nechyběl ani legendární banjista Sváťa Kotas. Vydařený koncert navíc znovu potvrdil, že Poletíme? na živo jsou dokonce ještě lepší a zábavnější než z cédéčka.

Countryworld.cz ---- Evžen Müller