Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Piano jazz-folk / Olomouc
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou.
CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.
Dodatečné info
Stabilní obsazení:
Petr Čechák - kontrabas, zpěv; Richard Mlynář - klavír, trombon, zpěv; Milan Raška - bicí, perkuse; Jan Švec - kytara, foukací harmonika, zpěv
Spolupracující muzikanti:
Radek Hertl - trombon, Jiří Chmelař - kontrabas, Marek Novotný - zpěv, Milan Zachodil - zpěv, texty; a řada dalších
Bio a historie
Olomoucká kapela hrající v letech 1983 - 1992, experimentující s jazzem na tehdejší české folkové scéně.
Držitelé řady ocenění, mimo jiné dvojnásobní vítězové festivalu Porta z roku 1989 (cena diváků a cena poroty za originální humor).
---
Fáze zárodečná 1983-1986:
Piano se v zárodečné podobě objevilo roku 1983 jako duo dvou studentů gymnázia v Olomouci-Hejčíně: Honza Švec (zpěv a akustická kytara) a Daniel Pešák (kontrabas). V roce 1985 se toto duo představilo na oblastním a krajském kole Porty ve Šternberku a Šumperku se třemi autorskými skladbami Honzy Švece a zahrálo si i na vedlejší scéně finálového kola Porty v Plzni, kde za Daniela Pešáka zaskočil na kontrabas Mojmír „Taras“ Ševčík. Po nástupu na Univerzitu Palackého v Olomouci se na podzim 1985 kontrabasu ujal původně bluegrassový Petr Čechák a na pár koncertech se dočasně k duu Švec-Čechák ještě přidal trombonista a textař Radim Podrazký.
Fáze přechodná 1986-87:
V létě 1986 Petr Čechák odjel na roční studijní pobyt do zahraničí a Piano se zreformovalo do folk-jazzové podoby se dvěma žesťovými nástroji a perkusemi v sestavě Honza Švec (kytara, zpěv, foukací harmonika), Richard Mlynář (piano, trombon, zpěv), Milan Raška (bicí a perkuse) a Milan „Koryto“ Hájek (baskřídlovka). V tomto složení Piano vzbudilo pozornost i ve finále Porty v Plzni v roce 1987.
Fáze vrcholná 1987-1992:
V srpnu 1987 se P. Čechák navrátil ze studií v zahraničí a opět se ujal kontrabasu, zatímco kapelu opustil Milan Hájek s baskřídlovkou a sestava Piana se stabilizovala do finální podoby. V dadaisticko-socialistickém duchu si členové kapely mezi sebou rozdělili vedoucí funkce: Švec (umělecký vedoucí), Mlynář (praktický vedoucí), Čechák (organizační vedoucí) a Raška (technický vedoucí). Kapela dotváří svůj originální hudební styl, výrazně odlišný od ostatních kapel, mixující různé žánry a hudební humor v jazz-folkovém duchu.
Ještě v roce 1987 se Piano objevilo v televizních pořadech Hudební aréna ČT Praha (společně s kapelami AG flek, Folk-team, Barel Rock a dalšími) a také v pořadu Aréna ČT Ostrava (společně s brněnskou sestavou Bowle). V těchto vystoupeních se v sestavě Piana objevil jako host ještě druhý trombonista Radek Hertl. Kapela pravidelně koncertuje v klubech a na festivalech v Československu a získává si řadu příznivců, zejména ve studentských kruzích. V roce 1988 Piano vyhrává národní soutěž vysokoškolských hudebních skupin „Akademická Praha“ v žánru folk a country.
Nejúspěšnějším rokem byl pro Piano rok 1989, když nejprve kapela obhájila vítězství v národní soutěž vysokoškolských hudebních skupin „Akademická Praha“ v žánru folk a country, a poté získala i nejprestižnější folkové ocenění - dvojnásobnou portu na celostátním festivalu Porta v Plzni, a to jak portu od diváků, tak i portu za originální hudební humor od odborné poroty. Jejich hit „Já si ležim a spim“ se stal v tomto roce jednou z nejhranějších písní Československého rozhlasu Ostrava a objevil se i na výběrovém albu „Porta 1989“, které vydal Supraphon. Společně s dalšími účastníky Porty se Piano objevilo i v televizním pořadu „Porta 1989“ z brněnské haly Rondo a v dalším díle pořadu Aréna z ČT Ostrava (vedle Michala Prokopa). Zde kromě „Já si ležim a spim“ zazněla i jejich další bláznivá píseň „Hovado leží na vodě“ s vystupujícím hostujícím moravským básníkem Milanem Zachodilem v roli arabského šejka. V této skladbě Mlynář hraje na klavírní struny zevnitř, Čechák (a někdy za něj zastupující Jiří Chmelař) hraje na kontrabas paličkou a Švec loudí kytarové sólo na jednu strunu otáčením ladícího kolíku.
V letech 1990 a 1991 Piano opět nechybělo ve finále Porty v Plzni – v roce 1990 v interpretační soutěži a v roce 1991 ve finále autorské soutěže, kde se jejich píseň „Pýr dým“ umístila těsně na druhém místě. V roce 1990 kapela vytvořila společně s dalšími přáteli olomoucké umělecké scény komponovaný dadaisticko-expresionistický pořad „Polohové asociace“, kde kromě vlastní tvorby zazněly i zhudebněné a recitované básně dadaistů a expresionistů. V létě roku 1991 kapela natočila a vlastním nákladem vydala profilové studiové album „Piano“, kde je patnáct písní zachycující kapelu v plné síle. Křest alba se uskutečnil na podzim 1991 v Olomouci, kmotrem alba se stal Jiří Moravský Brabec, který koncert uváděl.
Poté se však začala projevovat posametová kulturní krize společnosti spojená s malým zájmem diváků o alternativní hudební žánry. Poslední festivalové vystoupení Piana se konalo v létě 1992; poté si kapela dala uměleckou pauzu na dobu neurčitou, kterou přerušila na jeden společný vzpomínkový klubový koncert v roce 1997 v Olomouci.
Na Piano částečně, trochu jiným způsobem, navazuje autorský hudební projekt Honzy Švece nazvaný "Noční kolní".