Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Petr Vořešák indie / České Budějovice

„Vědět co chci, tak už to dávno mám...“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Text skladby Lorem Ipsum


z alba Janus

Autor hudby: Petr Vořešák
Autor textu: Petr Vořešák

Na počátku bylo slovo.

Tak se píše. Občas se přistihnu, že přemýšlím, jaké to asi bylo slovo. Občas se přistihnu při tom, že hledám to slovo. Někdy mám pocit, že je celý život jenom hledáním tohoto slova.

Jednou mě cesta za jeho hledáním zavedla do katedrály. Tabulky oken dovnitř pouštěly jen málo světla, asi proto, že byla venku už tma. Vzduch voněl chladem. Ačkoliv jsem v katedrále byl docela sám, odkudsi se ozýval chorál.

Usadil jsem se do lavice a začal poslouchat.

Tóny rozechvívaly katedrálu až vysoko do podkroví. Ale ta slova...

Ta slova zněla majestátně, velkolepě a vznešeně, ale jejich smysl mi unikal. Divil jsem se, k čemu jsou slova, jejichž význam mi uniká.

Chtěl jsem zpívat ten chorál se slovy, jež znám. Jež chápu. Jímž rozumím.

A tak jsem bral slovo po slovu. A snažil se jimi vyplnit tóny toho velkolepého chorálu.

Náhle se však něco stalo. Něco, co mi způsobilo závrať.

Uvědomil jsem si, že i ta slova jsou jen tóny. Jen nepatrné zavlnění zvuku. A uvnitř nebylo nic. Ta slova byla prázdná.

„Já“ bylo náhle jenom slovo. „Láska“, „Pravda“ „Krása“, i to byla jenom slova. Prázdná slova. S ničím uvnitř. A „Bůh“? I Bůh byl jenom slovo. Prázdné slovo. Schránka bez obsahu.

A tak slova, která jsem si pro sebe prozpěvoval, pukla. Jakoby se to prázdno rozletělo na všechny strany.

Ozval se zvuk sypajícího se písku na kamennou podlahu, když se začal drobit strop katedrály na malé kousíčky. Pak se katedrála začala chvět a začaly odpadat kusy zdiva. Ta vibrující prázdnota ničila jediné přístřeší mojí duše. Ta obnažená prázdnota slov uvolňovala suť, která bez milosti pohřbívala moje tělo.

A pak bylo ticho. Pod těmi troskami bylo jako v nebi. Ač to příšerně tížilo.

A do toho ticha, uslyšel jsem podivný zvuk. Pravidelný. A pravdivý. Pravdivější než všechna slova světa. Byl to tlukot mého srdce.

Když jsem otevřel oči, seděl jsem znovu v katedrále. Tentokrát bylo ticho. Katedrála stála na svém místě. A už se ani nepohnula.

(Když opouštěl jsem katedrálu, zahlédl jsem v podkroví katedrály křídla anděla. Asi se tam ukrýval pro případ, že bych na ten trik s tím srdcem nepřišel. Na dveří katedrály stál nápis: „Nezavírejte, zavře se samo“. Bylo to v Brně.