Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Petr Vořešák indie / České Budějovice

„Vědět co chci, tak už to dávno mám...“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Text skladby Rusovláska


z alba Janus

Autor hudby: Petr Vořešák
Autor textu: Petr Vořešák

Jak plachou laň u lesa, co se na pohyb oddálí,
a jen co odejdeš dál, tak přijde zas blíže.
To jsem tě uviděl, sledoval zpovzdálí,
s vlčíma očima přes vzdušné mříže.

Zahnaná do kouta, ve spárech závěje,
námrazou spálená
v krajině pusté.
Vzal jsem ti samotu,
dal špetku naděje,
pak roztála námraza na horkém místě.


Jaké to je, když s kouskem citu
dáváš mi i kousek sebe?
jak záplatu na samotu
vystřiženou z kousku nebe?
Jak pak ti je, Rusovlásko?
Řeka touhy
si cestu klestí.
Svými prsty věštíš z ruky
osudy nás
bez bolestí.


Jak planá třešeň, co jí vyšlehnou pupeny
na pozdní večer v podzimní stráni,
tak rychle do mě teď zapouštíš kořeny,
jak když po zimní bouři přichází tání.

Zahnáni do kouta, do koutu života,
kde místa bez nás dvou pro nás dva není.
V tom koutu všechno pak náhle se zamotá,
když rána se loučíš bez odcházení.


Srdce v lásce
jak loďka v moři,
když tváře hoří
a z vln tě zebe.
Z toho těžko vinit Boha,
z toho lehko vinit sebe.
Jak pak ti je, Rusovlásko?
Řeka lásky
si cestu klestí.
Svými prsty
tančíš v trní,
sbíráš růže na rozcestí.


Tak jako v jedu je mnohem víc života
než v šedém popelu po vyhaslém žáru.
Zahnáni do kouta, trápí nás samota,
co ráda přichází s úzkostí v páru.

Jak třešeň uvadá v krajině bez vody,
o tom všem mé srdce zlověstně mlčí.
Stopy a úmysly ke krajině svobody
nejsou však zaječí, jsou zase vlčí.


Lásky všude jak vody v moři, pít se však dá jen voda z nebe.
Z toho lehko vinit Boha,
z toho těžko vinit sebe.
Jak pak ti je, Rusovlásko?
Řeko snění,
moře klestí.
Na svých prstech zmrzačených
vypočítáváš svoje štěstí


Jaké to je, když s kouskem citu
dalas mi i celou sebe?
Probouzíš se do samoty,
co nezaplátá celé nebe.
Jak pak ti je, Rusovlásko,
když odcházíváš
bez rozloučení?
Svými prsty seškrabáváš namrzlý šrám zostuzení.