Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Petr Vořešák indie / České Budějovice

„Vědět co chci, tak už to dávno mám...“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Text skladby Blues o červeným králi


z alba Časozor

Autor hudby: Petr Vořešák
Autor textu: Petr Vořešák

V kiosku U Korocana,
přisedli k bílým svícím, karbaníci,
k nemalému stolu,
vrchní čekal na ně od rána,
ostré dýky, pistolníky,
co chtěj' hrát vždycky spolu.

Jak usedli, tak tlukot zní,
tlukot karet srdcových, co na stůl dopadají,
když jeden z nich se ohradí: „Jsi vůl!“
Druhý odpoví: „Tvůj děda je vůl.“

REF.
Proč nikdo nevidí ty značičky z vosku,
co každej karbaník na karty nakapal,
a zrcadla v každičkým rohu kiosku,
zhlíží, kde skrejvá se Červenej král? Červenej král.

„Přihoď filka, sedmu ber,
odhoď plívu, někam k chlívu, dej si radši pívo“
„Tenhle šťouch si sám sežer, beztak už máš talon prázdnej, nenažraná slívo“

„Karrrrban, to je zlo jaxviň!“
„Karamba, buď radši řád, že pustila tě stará!“
„Ty eso plonkový, ty zhyň.
Teď to celý půjde za mnou jak fena co se hárá.“

„Tenhle spodek, ten je cinknutej
Proč by jinak k čertu měl ten parohatej účes?!“
„To tvůj děda je cinknutej, a o parohách tvýho dědy nemluvím už vůbec.
Vůbec. Tvůj děda je blbec.

Rec.:
„Ale já řek vůbec.
A já zas blbec.
A já vůbec neřekl blbec,
já řekl vůbec.
Vůbec? Tos mohl říct, jenom protože si blbec.
Já vůbec nejsem blbec,
to ty jsi blbec. A tvůj děda je taky blbec.
Držte hubu, oba dva jste vůlblbci a o vašich dědech ani nemluvě!“

Ref.:
A všichni se tu naoko opíjí,
ačkoliv svůj vnitřní zrak ostří dál,
každý se v nervózní křečičce svíjí, jen aby jim nezůstal červenej král. Červenej král.

Jak karty o stůl třískají,
zrcadla namířená na cizí karty s křísnutím mizí,
kapky vosku z karet odtají
a celý sál se až na osm nohou hned vyklízí.

Svíčky rdousíl těžký vzduch,
a lidský dech přimrzá ochotně na zdejších zdech ,
karbaníci bystří sluch, neomylně slyší
těžké kroky ve střepech.
Rec.
„…budeme hrát potmě, pánové?“


Ref.:
Když se pak kácí ve tvojim lese,
a cinknutí zrcadla vyklidí sál,
a ta děvka kosatá se tak pyšně nese,
k čemu že ti nezůstal červenej král?
Červenej král.