Brněnska funky-rocková kapela založena v roce 2004.

Sestava:

kytara- Aleš Milotínský, basa- Patrik Wolf, bicí- Petr Nykodym

Kromě toho, že mám rád, když se rozjede vál a já nemusím nad ničím přemýšlet , tak mám rád, když se trochu tlachá o hudbě a o tom, koho zrovínka vyhodili z nějaké kapely, kde proběhl fajnovej koncert. No a právě mě a kamaráda Patrika vyhodili z jedné vele úspěšné kapely, která nabrala směr do výšin a z ničeho nic spadla, jako když se na tebe vysere z pekelné výšky pták ohnivák.

Právě se nacházím v „roztomilé“ hospůdce někde na príglu a oddávám se právě tomu hudebnímu tlachání s kamarádem, co hodně mluví a tak trochu zpívá. Ke zjištění, že Filda umí zpívat jsem došel přesně v 21 hodin asi po pátém pivě.

„Hele Filoméno, ty umíš zpívat a já prej trochu zahrát bum čvacht bum. Minulý týden, no vlastně nevím přesně kdy to bylo, mě vyhodili z kapely. Co takhle sehnat ještě nějakýho troubu co hraje na kajtru a založíme „kapelu“? Kdyby nebyl tak na padrť, tak by asi odmítl, ale on na to „no jasně“. Další půlhodinku volného kulturního času jsme strávili přemýšlením, kdo by mohl bejt ten pravej kántrymen. Do hledáčku nám padlo mnoho úspěšných muzikantů, kteří nás obklopovali, ale pořád tomu něco chybělo. Nejsem si jist, ale v jednu chvíli venku zahřmělo a my se oba ohlédli. V tom náš zrak spočinul na Indiánovi, o kterém jsme věděli, že vyluzuje určité tóny, které lahodili naším uším. Menší poposed k vedlejšímu stolu a první vostrá otázka na tělo, „aleši, jsme v tomhle vesmíru sami a hledáme třetího, máš chuť si s námi zahrát“? Moc jsem nerozuměl  co zahuhlal, ale oba s fialíkem jsme si domysleli, že s tím souhlasí a že se rád zúčastní “.

Samozřejmě druhý den, jsem všechny obvolal a nechal se přesvědčit ještě jednou (za střízliva), že to mysleli oba zcela vážně.  Jednoduchá odpověď „ ano“ zazněla z opotřebované Nokie.  Paráda, časy se obrací k lepšímu.

Třešničkou na dortu byl náš basák patrik, který tou dobou užíval v pronájmu skvěle vybavenou garáž, která se pyšnila zatepleným a zavajíčkovaným interiérem, někde u teplovodního potrubí v Maloměřicích. Po krátkém hovoru, kdy jsem se snažil o vyzdvihnutí všech kladů a záporu ostatních členů kapely, o tom jakou máme představu, co budeme hrát, krátce a jasně souhlasil.

Vznik kapely se datuje k roku léta páně 2003.

Začátky našeho hraní byly opravdu famózní, různé druhy a značky kytar, prapodivné na stojanech visící činely, bubínek se pyšnil neustálým rezonováním zpřetrhaného struníku a ničím nefalšovaný fialíkův hlas. Prostě krásné, nezkažené první fidlání. Po nějakém tom uplynutí léta jsme se trochu více sehráli a zrovna v tu chvíli se nám začínal posírat jeden ze zakládajících členů kapely. No nebudu přehánět, když zde uvedu, že častokrát jsme hráli jen tak bez něho (někde se zatoulal a než se našel, už uplynul druhý den, týden…). Častokrát přišel a tvářil se jak oliva při souloži, což mělo trochu demoralizující dopad na ostatní členy kapely. A nejhorší bylo, když  si dal na začátku zkoušky zakázanou drogu, tak pak tam seděl v koutku zkušebny jak zmoklá slepice a jen kvokal:o)) No, ale néé vždy to tak bylo,sem tam měl světlé chvilky a pěkně nám to ladilo. Díky za něho. Né to neznamená, že odešel do věčných lovišť, prostě jsme se dohodli, že v klidu a míru opustí naše řady.

Tímto důležitým krokem, nám vznikl dost velký problém, který mají i jiné kapely v Brně, a to najít nového zpěvák. Nelehký úkol. Dost psychicky náročný. Co lidí různého věku, pohlaví, vzhledu, dokonce si myslím, že tam jednou přišel i mimozemšťan, nás navštívilo. A nebyli to ledasjací lidé, byli svým způsobem zvláštní, jeden byl zedník, který měl naposlouchanou celou Mentalliku a to také bylo jediné co chtěl zpívat. Takže my zpustili naše nástroje, hudba se tak nějak krásně v éteru vlnila a on i přes svou absolutní ignorací rytmu a harmonie, zpustil tu svou. V duchu jsme šli opravdu do kolen.

Další byla mladá ženština prapůvodní národnosti věku blízkého dospělosti. Byla to ta typická holčina co se vymyká rodičovskému dohledu a která pohrdá kulturními hodnotami. Jediné co si s sebou přinesla byla informace, že před pár hodinama vysmahla osm piv s kámoškama. No a tak jsme nabili šlukovku a ona neodmítla. Než jsme se stačili rozehřát spala jako dudek na matračce, která tam slouží na... Hráli jsme tak dvě hodiny a ona se ani nehla. Nakonec jsme ji zbudili se slovy, že byla fakt dobrá a poslali ji se dom vyspat.

Po úmorném dvouletém hledání se nás ujal velký rozumem dětský, ale přitom krásný floutek Labakan. Tuto přezdívku si vymyslel sám, protože nejenže jsme hledali zpěváka, ale po čase jsme začali hledat i nějakej ten název kapely. A on hlava dubová jednou přišel a prej že bychom se mohli jmenovat kapela Labakan.  Trochu jsme se při poslechu tohoto slova rozlechtali:o)) Nakonec název kapely musela vymyslet moje manželka Kačenka,  nebo tak nějak. Stali jsme se Pavilonem Opic. Po tomto stmelení naši kapely jsme tvořili jeden vál za druhým. Začali padat slova jako „kluci a kdy budem mít nějake koncert“, nebo „už bychom mohli někde zahrát“. Slovo dalo slovo a my se ocitli na pódiu před ještě neožralýma vysokoškolákama. První koncert byl moc fajn. Následovaly další a další, až jsme museli jednoho dne našeho velkého zpěvák vyhodit. Byl fajn, byl dorej, zařídil skoro všechny koncerty, bez něho bychom asi pořád šmrdlali jenom v garáži, ale přece jenom styl naší hudby se tvořil a on do něho bohužel nepatřil.

Jsme na již po několikátém začátku. A aby to nebylo jen tak, tak nám prodali i zkušebnu nad hlavou. Stali jsme se v tomto přeautovaném městě bezgarážovci. I Bůh se nad námi smiloval a poslal nám do cesty svého věrného sluhu a hlavně kamaráda od patrika, který nám přidělil nejspodnější část svého skromného příbytku někdesi uprostřed Bobravských hvozdů.

V této nové éře jsme se vrhli na detaily a na to jak sežrat co nejvíce ovocných plodů v zahradě našeho spasitele. Jo a možná to nebude dlouho trvat a okolní chataři, nás budou linčovat a hnát až na náměstí svobody, kde nás utopí v kašně beze jména.

kAmen 

Kapela nemá žádné koncerty