Jsa zasaženi podzimní depresí a schouleni u kamínek, v nichž dohořívá posledních pár hrstí sušené mrvy, doplnili jsme do kolonek naši diskografii a to včetně odkazů na recenze, kterými jsme se až doposud nechtěli chlubit.
Poslední tištěnou ze říjnového čísla Rock&Popu si poté můžete prohlédnout zde.
Po nekonečně dlouhé době strávené v naší šlechtitelské stanici jsme se 3.10.2012 konečně rozhodli vypustit do světa dalších devět fešnejch valderónů. Koťátka přišla na svět již v roce 2011 v Babicích nad Svitavou a od té doby trávila čas v inkubátoru. K prohlédnutí, pomazlení a osvojení zde. Do konce roku by deska měla nabýt i fyzické podoby dvanáctipalcového vinylového kotouče. Zatím ke stažení a poslechu na výše uvedeném odkazu na bandcampu a to buď zdarma a nebo za dobrovolný příspěvek.
V životě snad každé kapely jsou koncerty , které se povedou, a ty které se naopak překvapivě nepovedou.
Můj report je o výletu, který obestírá jakási zvláštní prázdná atmosféra. Podivné situace se kupí a jejich výsledkem je blbá nálada v gangu, chuť se na to vysrat a v neposlední řadě i pár demonstrativních sebevražedných pokusů .
Nehodlám tu hledat viníky, nebo vypisovat výmluvy, prostě nejsme profi kapela a díky tomu máme právo na excesy dle gusta, nálad, opotřebovanosti strun, množství alkoholu a hypnotik či jiných chvilkových indispozic . Pro spravedlnost věci je ovšem
třeba si přiznat, že u některých z nás se bohužel jedná o indispozice dlouhodobějšího, až trvalého charakteru.
Tento příběh se začal odvíjet z kraje prázdnin, kdy nám přišla nabídka zahrát v pražském klubu Cross. Nu a jelikož jsme toho na léto moc neměli, byla naše odezva pozitivní i z toho důvodu, že
jsme tam v minulosti hráli s naší oblíbenou kapelou Kazety a až na slabší návštěvu to bylo fajn.
Během léta jsme se dopátrali, že s námi budou hrát L'RU. Při zhlédnutí a poslechu jejich Bandzone profilu se nám sice zdáli takoví podivní, ale i navzdory tomu, že jsme banda debilů a neurotických frajírků, se nenecháváme oklamat prvním dojmem a kapitola
Cross je tím v našich myslích prozatím s neutrálním očekáváním uzavřena. S odstupem času již můžeme říci, že zvláštní byl už tento moment , kdy v nás nadcházející koncert nebudil žádné emoce.
Asi týden předem jsme začali vyjednávat dodávku s naším dobrodincem Jirkou, který nás občas vozí, a jako jediný vzbuzuje zájem ženských, a to až do té míry, že se náš kapelový email plní žádostmi o jeho telefonní číslo.
Jirka se nám z neznámých důvodů neozýval a i ostatní prověření majitelé dodávek nechtěli, nemohli, či se i se svými vozy ukryli v hlubokých lesích v okolí Brna a dobře maskováni chvojím a mechem čekali v narychlo zbudovaných okopech a s vypnutými
telefony, až nebezpečí pomine. No, abych to zkrátil, dodávka nebyla ještě 3 hodiny před odjezdem a rýsoval se trapas. My, co jsme si středečním martýriem prošli, teď již víme, že by to byl jen jeden z prvních. Se štěstím, které nás v těchto případech
provází jsme si nakonec auto zajistili. Jirka je kámoš, Jirka je štěstí a patří mu náš veliký a bezbřehý dík.
Podle plánu máme být na místě v devět večer , tudíž před sedmou nakládáme vercajk a vyrážíme z Brna. Na mě tentokrát připadlo řízení, čili řízená abstinence spojená se zodpovědností za auto. Celou cestu bylo ticho. Jindy hluční kamarádi, kteří svou
bujarostí baví osazenstvo benzinek, seděli a civěli jako paka. Jen chvíli jsme byli nuceni poslouchat Igora, který s maniakální posedlostí zase něco nahlas četl. On je totiž schopný nám předčítat třeba obal od brambůrků. Tento projev sociopatického
chování zatím stále čeká na popsání v odborné literatuře a tímto nabízíme Igůrka za drobný peníz k pronájmu, jakožto předmět vědeckého zkoumání. Pro zajímavost uvádím, ze tento phenomenus u něj dosahuje i vyšší úrovně , kdy se po opakovaném předčítání
tohoto nezáživného technicistně-podbízivého textu snaží náhodně vybrané pasáže zhudebnit..
Chvíli po osmé zvoní telefon a ze sluchátka se ozývá lehce nervózní hlas z Crossu. " Gde ste?! Měli ste tu bejt vo půl vosmý! "
Trapas č.1
Poté co z telefonu vypadla tato informace v nás lehce hrklo a luplo. Snažíme se vysvětlit, že jsme žili v domnění, že máme být na místě v již dříve zmíněných 21:00. Nebudeme ukazovat prsty na viníka, jelikož vina je v tomto případě neprokázaná a k chybě
se přiznali hned dvě individua - po jednom z tábora pořádajícího i hostujícího celku. Pořádající tým přiznal, že máme pravdu a devátá byla domluvena, jelikož do Crossu se prý chodí až později večer, takže to byl záměr. Z týmu hostí naopak jeden
nejmenovaný člen přiznal, že v okamžiku, kdy byla domlouvána hodina příjezdu, byl pod vlivem nespecifikovaného psychedelika. Čili po osmé hodině sdělujeme do telefonu, že na místě budeme před půl desátou. Podotýkám, že jezdit s dvouhodinovým zpožděním na
koncert u nás není běžné. Běžné je vrátit se domů z koncertu o dvě hodiny později, než avizujeme našim holkám.
Trapas č.2
Po příjezdu absolvujeme obligátní nošení všech našich cajků do klubu ( přesněji do uličky zvané backstage ). Na ty šťastnější čekala láhev nějaké americké kořalky a dvě koly. Cross je nádherné místo naplněné tvůrčím duchem. Popisovat blíže, jak to
tam vypadá se mi nechce. Kdo viděl, dá za pravdu, kdo ne, jeďte a mrkněte sami. Nám bylo jen trochu divné, že kromě obsazené zahrádky byl klub téměř prázdný. Náladu nám zvedá pár známých tváří a hlavně naši oblíbení členové super kapely The Maggie´s
Marshmallows, se kterými jsme se seznámili a ožrali letos na jednom festivalu. Viktorovi ovšem nejvíc zvedla náladu ona americká kořalka a jal se ji nezřízeně sosat. Po krátké zvukovce spustili L'RU a je slyšet že už leccos odehráli. V podstatě lehce
zařaditelná hudba s velice povedenými aranžemi , připomíná mi to chvílemi Queens Of The Stone Age. Bubeníkovi jsem ovšem jeho gesta prostě nevěřil a moje rada zní: „Seď a hraj chlape!“ Nevydržel jsem a šel se nastartovat kávou. Po mém návratu se stávám
svědkem toho, že přídavek může přijít i když zatleská jen jedna ruka.
Trapas č.3
Po absolvování zvukové zkoušky se zdálo, že vše bude ok. Po víceméně zdařilém úvodu, kdy jsem ocenil, že býti basákem jest dobré, jelikož chyby se dají dobře ututlat, prasklo Viktorovi géčko ( pro nezasvěcené se jedná o kytarovou strunu gé ). Viktor
odchází z pódia a rozpačitou situaci ještě umocňuje Igůrkova improvizace a naprosto tristní blábol o zamotaných kabílcích, které se mu před koncertem zamotaly a on je musel nešika rozmotat. Do této smutné grotesky se mě dokonce snaží zatáhnout.
Trapas č.4
Minuty se táhnou a trapno se dá krájet. Nikdo se nesměje a lidé v obecenstvu se na sebe tázavě dívají. Viktor domotá strunu a my s úlevou odehrajeme další vál. Bohužel chvilková iluze obratu k lepšímu je již v zárodku rozmetána. Igor se neudrží a rýpne si
nevybíravě do Hlavního města a jeho způsobů. Jeho následná agitace, aby lidé přišli blíže k podiu, má „nečekaný“ výsledek a nastává rychlý a markantní úbytek přihlížejících.
Trapas č.5
Zbytek setu je "neslanej - nemastnej". Přiopilý a chraptící zpěvák chvílemi ztrácí jistotu, basa si nerozumí s vyhořelým bubeníkem. Snad jen kytaristi trochu zachraňují reputaci. Je jasné, že nemáme svůj den a pod podiem stojí jen našich pět přátel,
jinak koncert nikoho nezajímá.
Když odehrajeme skladbu, kterou obvykle řadíme ke konci setu, zatleskají dva slušně vychovaní a to ještě velice vlažně. Martin bez jediného slova opouští bicí a nechává nás stát na podiu.
Trapas.č 6 a zápis na blacklist
Poděkoval jsem nic nechápajícím divákům za pozornost a všichni jsme zapadli do backstage.
Naposledy jsem se za nepovedený set styděl 12.2.2009 . Ano, a Vám všem se tímto přiznávám k tomu, že občas, když slyším, že nemáme formu, tak se prostě stydím za náš výkon. Po naložení aparátu proběhlo něco, na co jsme už dlouho nenarazili a v podstatě
jsme již i na existenci podobného nešvaru zapomněli. Domluva mezi hlavním organizátorem a námi najednou neplatí a nepříjemná situace nabírá až takový obrat, kdy namísto omluvy a snahy se dohodnout na jiných podmínkách nastupují lži a
vytáčky. Jsme kapela uznalá a snad jsme už i leccos zažili, takže pokud pořadatel po nepovedeném koncertě přijde a je skleslý z toho, že nepřišlo tolik lidí, kolik čekal a tím pádem nemá dostatek financí, jsme se vždy připraveni se
rozumně dohodnout. Myslím, že jsme hráli párkrát vpodstatě zadarmo a někdy jsme i dopláceli na naftu ze svého skrovného kapelového fondu. Ovšem v okamžiku, kdy nastoupí někdo, kdo tvrdí, že nižší částka, kterou nám dává je ta, na které
jsme se domluvili a to navíc ještě způsobem celkem nevybíravým, tak se nám to prostě nelíbí a uráží nás to. Nejde tu až tak o peníze, ale spíše o přístup. Poté, co mu jako důkaz o předem domluvené částce Viktor ukazuje v telefonu jejich
vzájemnou emailovou komunikaci, nastává trapná situace a organizátor mlčí… Pak pronáší něco v tom duchu, že to domlouval někdo jiný a že máme být rádi, že jsme si v Crossu vůbec zahráli, a že za to můžeme poděkovat jedině klukům z Wild
Tides, kteří nás ubohému pořadateli doporučili. Takže úpřímný Fuck You postoj takovému jednání od nás ode všech.
Trapas č.7
Snažíme se na to zapomenout a dáváme si na zahrádce poslední panáky s naším starým kamarádem Josefem aka Pupim Bukym Vokurkou, kterému v 8 ráno odlétalo letadlo do Chile a s naším novým kamarádem Lukášem z Prahy, který
ho veze na letiště. Po obligátním hodinovém odjezdu a sáhodlouhém a dojemném loučení, jsem konečně nastartoval a jelo se k Brnu. S úlevou si všímám, že kumpáni jsou celkem v kaši a představuji si klidnou cestu, kterou bez keců
prospí.
Nu a odtud jen útžkovitě. Vetšina cestu opravdu prospala a auto jsem předával v šest ráno, decentně poblité a polité rumem. Jirka jen utrousí, že nám příště dá pod nohy nějakou starou deku a ne nový kobereček.
Tím končí náš příběh a my se těšíme, že si spravíme chuť koncertem v Brně na parníku, kde budou většinou jen naši známí a kamarádi a vůbec lidi, kteří nás mají rádi a kteří se na nás těší. Děkujeme všem těm, co to s námi v Crossu vydrželi až do konce a i těm, co by vydrželi, ale museli běžet na poslední tramvaj a my jim to odpouštíme. Slušnost nám velí poděkovat i organizačnímu týmu a naše optimistické povahy věří, že se jednalo pouze o chvilkový exces. Wild Tides poděkujeme osobně v nějaké temné uličce.
