Moon Metal . . and progressive

Nová formace stylově se pohybující někde na pomezí moderního progresívního metalu a dark rocku s velkým prostorem pro výrazný ženský vokál zpěvačky Katryny, barevné aranže, symfonické prvky a epické náladové kompozice. Hudba, co je někdy hřejivá, jindy mrazivá, někdy vášnivá a jindy zase něžná, někdy soumračná a někdy jako pištec vzývající na osamělé hoře svítání. Nicméně vždycky v ní je trochu karmínové barvy ze smyslnosti podzimu, trochu spáleného stříbra z úplňku, špetka mlhy ve které se ztrácí vrcholek opuštěného majáku, trocha oživlých tarotových postaviček a šibalsky nebezpečné pomrknutí tanečnice skryté pod dvojitým dnem absinthové lahve. Amalgám nevyslovitelného v různých tempech a laděních, Maškarní bál, poslední večírek před koncem všehomíra v utajené vlkodlačí zahrádce na konci světa.

Současná sestava Misty Ways je:

Katryna – vocals
Derias – all guitars, keyboards, programming, back vocals
Ur – bass
Krut – drums

Více o kapele na webu www.mistyways.com

MISTY WAYS Biography Part I.

...aneb Deriasův průvodce po mlžných cestách...

Vzpomínám si, jak jsem někdy před dvěma lety v únoru stál na konci zarostlého pustého úvalu mezi dvěma táhlými svahy chřibských kopců. Bylo něco před večerem a příkrov těžkých a macatých mraků padal rychle níž jako opona, která odděluje dva světy, a já jsem se během krátké chvilky ocitl na straně toho druhého. Cáry mlhy se ovíjely po lesklých holých stromech jako drzé succuby a vytvářely rychle se měnící a vířící labyrint neexistujících pěšinek a průhledů, kliček a záhybů - mlžné cesty do soumračného kraje za závojem neprostupné šedi, jejichž konec se nedal tušit, ale jejichž tichému vábeni nešlo odolat. Vykročil jsem na ně a toulal se jejich bludištěm po dobu, která mohla trvat několik minut, anebo taky jednu věčnost. Nakonec jsem vešel do mlžné síně, jejíž strop proud vzduchu pomalu vynášel výš a výš. Veprostřed tohoto chrámu přeludů leželo několik ohlodaných kamenů z rozvaliny dávno a důkladně již rozvalené a za nimi pletenec mlžných pěšinek v neprostupném houští končil. Byl jsem na konci cesty. Zastavil jsem se tedy u nich a díval se zpět do okýnek v mlze a přízračných stínů v nich se míhajících jako fantaskní panoptikum. Po další nekonečně dlouhé chvíli, kdy s čas zastavil nebo snad i otočil zpět, jsem uslyšel, nejdřív jen slabě za horizontem vnímání, ale postupně stále silněji, řeč věcí, co spí pod zemí, a šeptají něco z dob dávno minulých. Nevěděl jsem až do toho dne, že jsou dny v předjaří, kdy jejich štěbetání, smích či vzlyky nejsou rušeny okolním světem a je možno jim na některých místech naslouchat, nic netušícím, zvyklým na to, že jejich konspiraci nelze v jinou dobu pod zákrytem zvuků života a plození slyšet. O co víc byl okolní kraj tišší, o to více byly slyšitelné hlasy a hlásky, které zmlkly v tomto světě již dávno a měly pod zemí spát další myriády let nebo alespoň do jara. Každé šlápnutí na borovou větvičku znělo jako bouchnutí do pavučinami pokrytého víka truhly, v níž leží knihy s nikdy nevyprávěnými příběhy, co chtějí ven i za cenu, že se jejich zpráchnivělé stránky rozletí v prvním záchvěvu větru na všechny světové strany, a dopad každé zmateně poletující vločky byl jako zacinkání jedné z nekonečného proudu křišťálových slz v halách ledové královny.

O chvíli později někde zaskřípal klíč ve zámku a tušenými dveřmi, které se někde blízko pomalu ale doširoka otevíraly, začala proudit z komnaty doposud uzavřené v jiném čase mrazivým vzduchem vůně múzy probouzející se po dlouhém snění, která svou opojností předčila lecjaký z pozemských požitků... jako roztavený vosk na šatech nevěsty, kterou o svatební noci rarach v myslivecké kamizole odnesl neznámo kam, či dotek kůže panenské lovkyně, která je po hodinách skrývání se ve vlhkém mechu a jasmínovém houští na samém dně mlhou zahalené zelené rokle vydána nad ránem Valpuržiny noci svému prvnímu přemožiteli.

Stál jsem později toho dne u okna, díval se do přimhouřených, tázavých a vyzývavých tmavých očí Paní noci a kvílení v mé hlavě bylo tak hlasité – neodbytný je rej tančících prozatím nespoutaných not a nikdy nevypovězených slov - že už se to nedalo vydržet.

Za dlouhých večerů a inspirujících nocích tak začala vznikat hudba, která je někdy hřejivá, někdy mrazivá, někdy vášnivá a někdy něžná, někdy soumračná a někdy jako pištec vzývající na osamělé hoře svítání. Nicméně vždycky v ní je trochu karmínové barvy ze smyslnosti podzimu, trochu spáleného stříbra z úplňku, špetka mlhy ve které se ztrácí vrcholek opuštěného majáku, trocha oživlých tarotových postaviček a šibalsky nebezpečné pomrknutí tanečnice skryté pod dvojitým dnem absinthové lahve. Amalgám nevyslovitelného v různých tempech a laděních, Maškarní bál, poslední večírek před koncem všehomíra v utajené vlkodlačí zahrádce na konci světa.

Sny jsou od toho, aby se plnily, a tak dnes po skoro dvou letech příprav, hodinách nahrávání, míchání a přisypávání všelijakých alchymických přísad do zvuku našich skladeb tady stojíme s vlastním materiálem, za kterým si stojíme tak, jak si lidská nebo nelidská bytost může stát za něčím, co ji naplňuje. Hrajeme a skládáme tak, jak věci cítíme, aniž bychom se nějak programově zabývali tím, jestli to je náladový progrock, emorock, gotický rock, případně progmetal, avantgardní symfometal nebo mystický doommetal s půlelfí tématikou :-)))) Tento úsudek necháme na fans či pro recenzentská škatulata a ve své podstatě není vlastně pro muziku samotnou nijak důležitý.

Malá vsuvka pro všechny ty, kdož nás znají z našeho dlouhodobého působení v Led Zeppelin revivalu - Myst (kdo ne, nechť v klidu pokračuje o odstavec níž). Jednak: o Myst se nebojte – máme dost energie a nezávisle na sobě budou existovat kapely obě, byť autorská kapela MISTY WAYS nám otvírá daleko více možností. Na druhé straně, nečekejte od MISTY WAYS žádné retro. Tímto směrem se neubíráme na naší stále pokračující cestě, která začala kdysi někde na Route 66 a přes Kashmir, Avalon, Khazad Dum a Poenari došla až do současnosti – někam do neklidných zvířených hlubin pod černou a zčeřenou hladinou jezera Omfalos. Smysl pro barevnost, epiku, vášnivost a střídání nálad a touhu jít svou vlastní cestou typický pro Led Zeppelin v nás je zažraný hluboko jako dřevomorka do sudu na víno ve sklípku upířího hrádku, ale styl a zvuk MISTY WAYS .je zcela jinde. Směr, kterým se MISTY WAYS ubírá, míří vpřed, nikoliv dozadu.

Abych nezapomněl, děkuji a spolu se mnou i další členové kapely všem lidem a bytostem existujícím i neexistujícím, živým či mrtvým; lidem, kteří nám kdy byli inspirací, tvůrčí noční můrou nebo pomocnou rukou při vzniku MISTY WAYS a kompletní produkci prvního alba, které dalo a ještě dá tolik práce, že si to může představit jen ten, kdo někdo něco takového už někdy také dělal. Na bookletu našeho prvního CD, jehož oficiální vydání (přesnější datum závisí na dalším průběhu jednání s vydavatelem a jeho edičních plánech) plánujeme na léto, zkusíme být ve všech poděkováních podrobnější ...

Do doby, než bude album oficiálně vydáno, se na Vás těšíme na koncertech a na našem webu, kde postupně v dohledné době přineseme spoustu dalších informací o dění kolem kapely, fotek a po dohodě s vydavatelem i ukázek z našich skladeb, případně některé z písní i celé ke stažení (!) Takže "stay tuned" a mějte srdce, duši a další podstatné tělesné či metafyzické komponenty otevřené, neboť o tom vlastně všechna muzika je, že?

Toliko slova, dál nechť již hovoří hudba svou vlastní řečí.