Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Led Sezelim experimental-hard rock / Děčín

„2.12.2017 - Mikulášská rocková nadílka, Bodenbach“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Text skladby Havran


z alba V Českém moři

Autor hudby: Miloslav Kliment, Richard Musil
Autor textu: Edgar Allan Poe

Oné noci, sláb a znaven, hlavu těžkou jako kámen,
Do prazvláštních starých spisů byl jsem zrovna ponořen.
O půlnoci chmurné, temné, náhle ťukot probere mne,
Zaklepání velmi jemné - těžkých dveří tiché chvění.
Povídám si: „Někdo přišel navštívit mne po setmění.
Návštěva - nic víc to není. Návštěva - nic víc to není."

Potom jsem však nabral síly, neváhal již ani chvíli
Pronést slova: „Pane, paní, prosím vás za odpuštění,
Na mne však již padlo spaní, vy jste přišli znenadání,
Vaše něžné zaklepání vypadalo jako snění" -
Stěží znělo! - vtom již dveře dokořán jsou otevřeny;
Temnota, nic víc tam není. Temnota, nic víc tam není.

Okno již je otevřeno, v něm dvé křídel rozestřeno
Statný havran, dávný rytíř, vstoupil na mé okno;
Nevyčkával ani chvíli; bez pozdravu míří k cíli,
Sedá si na mramor bílý, Palladiny světlé líce,
S výrazem, jenž patří králům, na ty sošné, božské líce
Used havran - a nic více. Used havran - a nic více.

Rozmlouvati se zvířetem, a tak jasně - můj ty světe!
Ta odpověď, to je pravda, málo smyslu měla sice,
Řečnění to bylo plané, přec však - komu se kdy stane,
Že ve chvíli požehnané pták mu vletí do světnice,
Pták či zvíře usadí se nade dveřmi do světnice
A má jméno „Nikdy více“? A má jméno „Nikdy více“?

Havranovo povídání stále svádí k pousmání,
Sedám si tak, abych viděl jeho i vstup do světnice;
Nořím hlavu do sametu, myšlenky mi víří v letu,
probírám tu divnou větu, havranovu hrůznou píseň,
Zlopověstný jeho zjev a podivínskou jeho píseň,
Ta dvě slova: „Nikdy více.“ Ta dvě slova: „Nikdy více.“

A ten havran černošedý stále sedí, stále sedí,
Ve svých drápech stále svírá Palladiny bílé líce;
Jeho pohled nitro plení, je to démon, propad' snění,
Jeho stíny v divném chvění plovou, na zem padajíce;
A má duše z těchto stínů, jež se chvějí, padajíce,
Nevystoupí - nikdy více! Nevystoupí - nikdy více!