Jedna podstatná věc...
...jak už bylo řečeno, Steve to z časovejch důvodů prostě nedává a nám nezbylo nic jinýho, než se zase poohlídnout po bubeníkovi (achjo). Chvíli to trvalo, ale nic neuspěchat se vyplatilo. Takže máme bubeníka. Zkoušíme jak jen se dá a můj osobní pocit je, že přesně někdo takovejhle k nám patří. Někdo, kdo tu muziku cejtí stejně a ví, jak a kam bouchnout.
No co víc mám napsat? Že někdy na Vánoce budem připravený hrát a dorazit kamkoliv, kam nás pozvou nebo kam se naserem. Mimochodem, za buben si k nám sedl Martin.
r.