Vzhledem k již probíhající bulvárně pavlačové “šuškandě” jsme dospěli k následujícím, překvapujícím postřehům a závěrům:

 

po sedmi a půl letech, veskrze společného hraní:

 

-         nejsme schopni sejít se včas na koncert

-         nejsme schopni odehrát v  “cajku” čtyři roky staré, v podstatě zaběhnuté věci

-         nejsme schopni se vyhnout  jakékoli “srandě” na aktuálních zábavách, tudíž po dvaadvacáté hodině nezvládáme odehrát plnohodnotný koncert

-         v pravdě nejsme ani schopni se vystát, a na čemkoli se dohodnout .

 

    Naopak jsme si osvojili velmi dobře jiné návyky a techniky vzájemné spolupráce:

 

po sedmi a půl letech, veskrze společného hraní:

 

-         jsme schopni nečekaných, vyostřených hádek skrz naprostá hovna

-         jsme schopni se takřka jediným pohledem vytočit k nepříčetnosti

-         jsme schopni se společně ubrečet smíchy nad naprostým hovnem

-         jsme schopni dělat sobě vlastní muziku...

 

... ale jako kapela nefungujem!

 

    Řečeno úvodem prvního odstavce k výše vyjmenovaným okolnostem bychom rádi:

 

po sedmi a půl letech vrskrze společného hraní:

 

-         poděkovali všem lidem, kteří si nás rádi poslechli a navštěvovali naše koncerty

-         poděkovali všem lidem, kteří nás jakýmkoli způsobem podporovali, tlačili, a vlastně pro nás udělali cokoli, co nám na očích viděli...

 

    Podtrženo, sečteno:

 

po sedmi a půl letech veskrze  společného hraní:

 

-         končíme k 15. 5. 2009 .

 

    Tímto samozřejmě padají veškeré koncerty, které jsme k tomuto datu přislíbili, při čemž se všem pořadatelům omlouváme.

 

Po každé noci přichází den, a s každým novým ránem lampy zhasínají, devětaadvacáté nevyjímaje.

 

L # 29