Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Křikzticha hip hop / Jihlava

„UZEL album je venku, stahuj zdarma!“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Text skladby Kolotoč


z alba Křikzticha

Autor hudby: Budhi
Autor textu: Kolona, Smrad

otevřeš duši, dostaneš facku,

v umělým světě máš však devět životů,

jako kočka, co ze všeho se vylíže,

chodíš na okraji všeho, nic se ti nestane.

něco mi říká, že nic není na pořád,

tak i tvoje životy postupně ubývaj,

a jako Ikaros pocítil svůj pád,

tak i ty se budeš ze země sbírat.

čas od času se procházím městem

a sleduju jak všechny kočičí hlavy odolávají

náporu podivného povinného provozu (město).

podpadky pomalu omýlají ty hlavy,

a tupí jejich ostré rohy a hrany.

jak nenechat vymlet svoji hlavu?

a jako Ikaros pocítil svůj pád,

tak i ty se budeš ze země sbírat.

paranoia kontra realita,

věčná válka, smutná pohádka,

tam kde slunce pálí, rozpouští se vosk,

tam kde zdi končí, bývá onen strop.

nemůžu bejt dospělej, kopat si hrob,

zároveň zamíst zbytek mejch stop,

který končí, kde já začínám,

křídlama mávám, do prázdna unikám.

Vymejšlím manévry, úskoky, úniky z

koryta davu ven, směrem z výběhu z

plotu, z rodných čísel a kontokorentů.

a rázem mě to napadne. spásná myšlenka,

záchranej kruh, světlo ve tmě – fingovaná smrt.

stačí jen nebát se, vzdát se pohodlí zázemí,

vyvrátit kořeny, přespávat v podzemí,

v kánálech cizích měst, nebo v ozvěnách

lesních jeskyní. najít na čas svůj úkryt.

Přikrýt se stínem.

který končí, kde já začínám,

křídlama mávám, do prázdna unikám,

odhodíš krunýř na křivení páteře, cos v patnácti

darem vyfasoval a pak se můžeš poprvé

nadechnout své osvobozující samoty.

na srážku s blbcem vždycky připraven,

následně zaskočen svým sokem.

stejnej zápas pořád dokola,

stejný chyby, stejná taktika.

šlape mi na paty můj vlastní stín,

co vzal si podobu všech dějin,

mám tu výhodu, že jsem napřed,

učím se z boje, jsem křik z ticha.

chci v klidu zemřít, nechte mě odejít,

Vyvěste parte do vytrýny na náměstí.

a popel z mýho obojku a náhubku,

rozsypte v čekárně na pracovním úřadu.

a až na mě velín zapomene,

a až mě nepozná ani rybí oko kamery,

překousnu kolotoč společenské smlouvy,

a vpiju se do divočiny tvý fantazie..

a ty mě nebudeš oplakávat, jsem z toho venku.

jak lampión na noční obloze, jak korek tančím

na hladině a netočím se po směru cizích ručiček.

jsem vysoko nad dusivým oparem kontroly

a hluboko pod základy pilířů kontroly.

jsem neurčitá vzpomínka, jsem zapomenutej sen,

jsem neproběhlej den, ne jsem křik z ticha.