Koza na útesu se pokouší hrát klezmer, tradiční židovské písničky, a to v lehce modernější formě.

Kromě klasické sestavy bicí, basa, kytara, máme též saxofón, akordeon, housle a dva něžné ženské vokály.

Jinak tady jsou naše epesní stránky a kdybyste chtěli vědět, proč se jmenujem, tak jak se jmenujem, tak se koukněte například na Nauku o snech a budete zasvěceni.

Nejdřív byl Žán a Petr. Pak byli i Slávek, Jonáš, Anežka, Tereza a Ondra. Pak Ondra nebyl ale byl Juda Tadeáš. Na to Petr sice pořád byl, ale v Anglii, tudíž moc jakože nebyl. Pak už moc nebyla ani Tereza (i když nebyla v Anglii) ale zase byla Máří. Pak se zčistajasna objevila Fanča a tak teď taky je. A pak byli všichni nějakou dobu šťastní. Ale přišla doby, kdy začali být všichni tak trochu nešťastní, až z toho Petr odešel, a tak jsme teď všichni ještě více nešťastní, protože nám moc chybí.

Koza na útesu hraje na místech, kde se dá hrát, na místech, kde se hrát moc nedá i na místech, kde se hrát nedá skoro vůbec. Libé kozí tóny mohl lid slyšet tedy například v dnes již zaniklém undergroundovém klubu Bílá vrána, v hospodě U Bakaláře naprosti stolu místních country štamgastů, v art klubu Exit o rozměrech pokojíčku průměrného týnejdžra nebo na Kozím mejdanu uprostřed louky- před patnácti lidmi a třemi osly. Dále třeba také v klubu D.N.A., v synagoze v Nové Cerekvi, na dvou ročnících festivalu Tichý hlas nebo na zahradě voršilského kláštera v Kutné hoře. Krásné byly též  koncerty Na Slamníku.