Kouzelník a jeho pes emo-experimental / post underground<br>Smaragdové Město (Oz)

Zima se blíží, a my nemáme kde bydlet dosud.

A to je možná škoda, protože, když nemáme kde bydlet, děláme věci, z kterých bolí srdce. Několik takových improvisovaných demověcí z letošních návštěv jsme se sem rozhodli dát jako argument podporující skutečnou potřebu zkušebny. Jsou to věci smutný až žalostný, jedna je dokonce nábožensky politickou apologií.

V apologii proti nařčení z pratikování magie, paktování se se Satanášem, nebohých fétů polykačstvím, jak se o nás vyjádřili katolíci fundovaně odsuzující veškeru formu potratu opakováním titulků z nástěnky, ukazujeme, že i my máme srdce, aniž bychom se vyvracením obvinění vůbec zabývali. A takové názory jednoho osamotní.

A, jelikož to Jiří chce rozjet ve velkém, hledá někde větší lahve. To jsou věci, které hledáme, zkušebnu a větší flašku.

Tak nějak se sbíráme pomalu dohromady, třeba nakonec uděláme i nějakou opravdovou písničku.

Líně docházíme k názoru, že k vánocům by nás pomalu nejvíc potěšila elektrická dečka. Někdo z nás si dokonce ve slabší chvilce napíše i haiku. Jiní se s družkou stěhují do většího bytu… Vše tomu nasvědčuje… je na čase se usadit nebo spíš uvažovat o usedlém životě a popopomalu se usazovat. Nakonec se také blíží zima…

Koukáme, kde se dá, abychom si konečně našli nějakou zkušebnu. Měl-li by některý dobrý tip, budeme vděčni — pomalu vděčni.

Po letech třech, v zimách nuzných, v zmarech roztrápený spojil jsem ruce své s gestem Kouzelníka, jenž Verlaina s Baudelairem čtl mi výrazem pramilým, bolestmi záduchy soužen zle. A tak v té mé cimře, kdy oba jsme se sešli, spolu jsme nahráli věchýtek Mrtvé, hle. Jajx.