Kolemjdoucí alternative-world music / Ixtlan

[20:55:47] Baltazar Mejrynk:

Lidi jsou různý
Komouši, buzny
Chamtivec, altruista
Na zemi je mrtě místa

Stát lidumil své robě
Zanechá k převýchově
Homosexuálů páru víře
Barvám duhy a klistýře

Ženský a chlapy stejně
První ligu chlastáme
Že se pak pohádáme
Záminka ke svobodě

K mateřství svobodnému
Ke styku volnému
K ženské emancipaci
Na práci participaci

Svoboda všem přijde k duhu
Kdo ještě nepodlehli dluhu
Svoboda pohybu, hurá na vejlet!
Ale hlavně, moc nepřemejšlet

Co je to za biřice
Tyhlety úřitníci
Mě v životě by nenapadlo
Chtít po někom formuláře

Zase vzdalujem se ráji
Svobodá nám se krájí
Tvojí novou vizi
Podstrčí ti v televizi

Povolení k chovu vepře
Opičanku pro pejska
Do očí ti pepře
Nasype banda zlodějská

Na zemi nám vládne
Holota, místo krále
Zaplatíme koncese
K výkonu svý profese

Co na nás zase chystá
Bratr komunista
Sílu kapitálu
Strčte si do análu

Dejte mi na zemi roh
Abych se dívat nemoh
Jak andělovi co se nezmoh
Čouhá z roztomilejch kudrn roh

Naplňte mi lihem pito
Ať nevidim jeho kopyto
Radši bejt pořád v rauši
Než upsat ďáblu duši

Opilýmu v rohu báru
U stolu literátů
Nabízí mi k podpisu
Sloh co má smlouva nadpisu

Jednou jsme s Krhútem Šuperkou seděli v Žatci v hostinci, ve sklepenitém podzemníku, a on mi tenkrát jen tak mimochodem, mezi řečí, mezi ťasy, vyjevil tejemství, že totiž on je Krhút, a že to je starobylý národ, jehož potomci žijí po staletí na území čech (dokonce se pokládají za původní obyvatele české kotliny). Zasel tak ve mně semínko, které klíčilo.

Až později jsem, když jsem nabral dostatek rozumu a zkušeností, noboli potrků, zistil, že je docela možné, že i já jsem potomkem tohoto slavného národa, že bych měl hledat svůj původ, že bych se měl vrátit ke svým kořenům. Během hledání jsem pochopil, proč tak často se obtížně s lidmi dohovořím, a na mysl my vytanulo staré moudro, že totiž:

Čech s Krhútem se dorozumí občas, Krhút s Čechem jenom když chce.

Ano, jsem také potomkem Krhútů, pochopil jsem. Dnešní svět nám málo rozumí, my mu rozmět můžeme, ale nemáme na to čas, cestujeme totiž na Dlásna, to znamená v našem jazyce na místa, kterých těžko můžeme dosáhnout, ale ke kterým neustále směřujeme. Pro každého je to místo jiné, ale vždy je to místo, na kterém by člověk chtěl být, ale zrovna nemůže. Dnešní hektická doba volá po hledání Dlásen.

Jak rád se člověk setkává se svými, jaká síla se budí, jsou li u stolu, nebo v kapele,  Krhúti, neboť jenom oni jsou dědici moudrsti a vědění o Prakršnu. Běda vám Pacukavci (viz Krhútská kronika) mezi námi.

Lomikele, Lomikele, dopřej nám dosíci Dlásen!