Nová kapitola
Budu k vám naprosto upřímný, kromě občasného napsání textu jsem muziku nechal celkem spát. Ne, že bych byl vypsanej, prostě nebyl čas.
Studuju filmařinu, což mi bere většinu času, výhodou ale je, že bokem jsem pracoval na námětech klipů k singlům, který budou venku do konce tohohle roku a musím říct, že jsem opravdu spokojenej s tím, co aktuálně mám na stole.
Vždycky jsem říkal, že nemám rád škatulky. Kdo se aspoň mihnul v mém okolí, ví, že označení "rapper" odmítám, taky hip hop už rok dva až na pár vyjímek neposlouchám. Ne, že bych v něm neviděl plnohodnotnou hudbu, jak by někdo mohl nahodit. Hip hop pro mě zůstává specifickým stylem, který má své kouzlo. Problém je jinde - z tohohle stylu, co mi před slušnou řádkou let učaroval, se stalo něco, v čem už prostě zbývá minimum toho, co jsem na kultuře, která kolem rapu stojí, miloval. Jsou v ní jiný lidi, jiný názory a postoje.
A já nemám už sebemenší pocit, že do toho všeho patřím.
Nikdy jsem se netajil tím, že poslouchám rock, metal apod. Celkově jsem otevřen hudbě bez ohledu na styl (byť dechovce nefandím, pravda). Svou inspiraci čerpám ze všeho a ačkoli by moje nové skladby mohly být hodnoceny škatulkou rapové hudby (se značnou příměsí jiných stylů), cítím, že se tomu vzdaluju čím dál víc a jednoho dne již třeba hiphop nezanechá na mojí tvorbě stopu. Nevím, co přinese budoucnost, nicméně tuto realitu nevylučuju - považuju se za hudebníka, co rád experimentuje a nechce stát na jednom místě.
Byť mi na desce opět kryje záda muj věrný parťák Faiby, můžete čekat asistenci muzikantů z jiných hudebních stylů.
Deska je v současným stavu směsí depresí, strachu, halucinací a vzteku, při probírání materiálu dbám na emoci, a v těch věcech, co se dostaly na předběžný tracklist ta emoce je. Možná dojde ještě k nějaké změně, ale náladu desky pravděpodobně zachovám a pozitivní materiál bude následovat třeba na nějakém EP, které dokončím poté.
Jsem rád za to, co ve výběru je, cítím ze své práce posun jinam a doufám, že vás to osloví i proto, že byť je materiál laděn ponuře, vždy tam pozorní posluchači najdou naději.
Nedělám hudbu pro lidi, co sledujou jen rytmiku, frekvenci vulgarit a rýmy ze slabikáře. Moje příběhy vždy byly skryty v metaforách a pocitových obratech. Kdo není schopný číst mezi řádky, tyhle jinotaje nemůže nikdy pochopit
Díky za vaši podporu v průběhu mnoha let, doufám, že nás pousta dalších ještě čeká. :)
KiRo
.
