Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Jirka Mucha indie-world music / Plzeň
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Všude se tady píše o kapele, info o kapele.. tak snad není přestupek, že nejsem kapela. Jsem jedinec, jmenuji se Jirka Mucha - hudebník, zpěvák, skladatel, producent, studiový technik, sběratel hezkých věcí.
Bio a historie
PŮVOD
Jsem hudebník a pocházím z této miniaturní planety, jež se nachází v jednom nevýznamném koutu naší galaxie a na této planetě je ještě miniaturnější území, které v různých dobách, různí lidé, různě ohraničovali a nazývali ho různými jmény a mluvilo se na něm různými jazyky. Toto území je v této chvíli, co píšu tyto řádky známe pod jménem česká republika.
Co se týče mé hudební inspirace a vlivu tak tam figurují jména umělců jako je J.S. Bach, Michael Jackson, Ravi Shankar, Olympic, Stevie Wonder, ale velký vliv na mě měla i breťanská dudácká hudba, čínské lidové písně, indické disco či country.
MÉ HUDEBNÍ POČÁTKY
Hraji na různé hudební nástroje co pamatuji. Od malička jsem vlastnil jednostrunnou kytaru na kterou jsem se naučil Skákal pes, v této písni jsem se natolik zdokonalil, že nyní již zahraji Skákal pes takřka na jakýkoliv nástroj. Ve třinácti letech nastal zlomový moment, kdy jsem si na kytaru natáhl chybějících pět strun a zjistil jsem, že kytara je nástroj neomezených možností. Neměl jsem žádnou příručku ni učitele, byť můj táta byl vášnivým hudebníkem, kytaristou, zpěvákem, nikterak mě do hry na kytaru nezasvěcoval. A tak jsem začal sám a poněvadž jsem nevěděl jak se kytara správně ladí, vymyslel jsem si svůj způsob ladění. Hudebníci si vždycky mysleli, že špatně mačkám akordy a že se se mnou nedá hrát. Rozhodl jsem se, že se přeučím na obvyklé ladění. A takto začala éra mé normální hry na kytaru. Bylo mi asi 14 let. V té době jsem si dal inzerát, že jako kytarista chci někde hrát a hned se mi ozvala kapela, která mě přijala a nutno podotknout, že se jednalo o metalovou bandu ostřílených muzikantů. Zbytek kapely, to už byli dospělí pánové, někteří z nich fousatí a dokonce ženatí s dětmi, zatímco já stále školou povinný. Lhal jsem jim, že mi je patnáct, neboť jsem se bál, že by mě jinak nepřijali. Hráli jsme písničky o hrobech a brali jsme to strašně vážně. Posléze jsem vystřídal několik dalších kapel většinou ve stylu českého vesnického hardrocku. Nic z toho mě však nebralo, sám jsem inklinoval k jinačí hudbě. Založil jsem si vlastní kapelu, kde jsme hráli výrazně melodické písně a to výhradně anglicky, ačkoliv nikdo z nás anglicky neuměl říct jedinou souvislou větu. Chtěli jsem být světoví. Což se nám skoro podařilo. Ve svém mladistvém věku jsem byl pozván do Německa pozván jakýmsi manažerem, který v nás spatřil komerční potenciál. Chtěl nás prosadit do německé televize a představit tamní mládeži. Leč jeho představy o tom, jak se má takovýto umělec oblékat a jeho návrhy s nazpíváním hitu v němčině mě natolik odradil, že jsem z Německa odjel a raději dál jako hrdý hippie hrál v plzeňských klubech.
OD ROCKU PO...
Postupně mě (jak jsem psal už v úvodu) uchvacovala hudba všech možných národností a žánrů. Především Indie, ale i hudba klasická, lidová. Bigbít jsem ze dne na den přestal provozovat a počal hrát s kdekým všelijaké žánry - ethno, jazzo variace. Hrál jsem v triu Kumura spolu s multiinstrumentalistou Tomášem Reindlem a jazzovým trumpetistou Františkem Kučerou. Založil jsem kapelu Vishnu Tattva se kterou jsme projížděli české čajovny, ale dostali jsme se párkrát i do zahraničí. Vystoupili jsme v Holandském Haagu, Francii, Německu, Rakousku, Slovensku.
INDICKÉ OBDOBÍ
Abych to zkrátil. Po mnoha letech hudebního bádání jsem se seznámil se zpěvákem Ramanem Mahadevanem, který je znám ze svého působení v Bollywoodu. Na jeho pozvání jsem odjel za ním do Bombaje (v Indii jsem před tím byl už asi 12 krát) kde jsme spolu natočili několik písniček (dodnes nejsou dokončené a vydané) Raman mě seznámil s bollywoodskou hudební elitou a já se tak dostal do světa skutečně pozoruhodného. Nebudu se rozepisovat, bylo by to mnoho příběhů, mnoho popsaných stránek a možná i knih.
Dostal jsem se do domácností skutečných hvězd, bydlel jsem u několika indických celebrit a o zážitky jsem měl skutečně postaráno. Dostal jsem nabídku zůstat v Indii a začít pracovat jako hudební producent pro indické filmy. Neměl jsem pracovní víza, dostatek financí na to abych se usadil v Bombaji. A takto mě osud přivedl zpátky do mé rodné vlasti. Moje práce s Indií však tímto neskončila. Mezitím se mi podařilo spolupracovat na indickém filmu Myoho (což byl propadák mimochodem). Vyzkoušel jsem si skladatelskou a aranžérskou práci společně s vynikající hudebnicí a zpěvačkou Runou Rizvi. Spolu jsme také natočili sufijskou píseň česko-urdskou. Sufismus je forma mystického islámu. Též jsem složil kompletní hudbu k mezinárodnímu dokumentu Lost Village. A nějaký rok spátky jsem byl také hostem na největším hudebním festivalu v indické Karnatace - Storm festival..
CO DĚLÁM NYNÍ
Před tím, mezi tím a potom se odehrálo mnoho dalších hudebních událostí... A nyní mám své produkční studio, pomáhám hudebníkům všech možných žánrů aranžovat a produkovat jejich hudbu. Zabývám se mimo jiné technikou nahrávací, softwary a vše co k tomu patří.
FOLKOVÝ BONUS
Co ještě?? Příležitostně vystupuji se svou ženou, jen tak akusticky a občas se k nám přifaří nějaký muzikant. S akustickou kytarou jsem snad vyhlížel trochu jako folkař a tak mě kamarád přihlásil do různých folkových soutěží. Takto jsem se dostal do nové společnosti českých flokových hudebníků a trampů. Pro mě nový, zajímavý svět. Vyhrál jsem první místo v soutěži Notování. Nerozumím sice jak se dá v hudbě soutěžit a navzdory tomu, že trpím neskutečnou trémou se mi nějak podařilo v disciplíně hudební vyhrát nad ostatními. Což mi bylo posléze líto, když jsem viděl ty smutné tváře ostatních soutěžících. To samé se stalo na Portě, kdy jsem vyhrál v plzeňském kole za různé kategorie. Což mě dostalo až na samý vrchol mého folkového období. Zahrál jsem si na té velké portě, kde bylo mnoho trampů. Bohužel hrál jsem těsně před Tomášem Klusem a v moment, kdy jsem přišel na pódiu, bylo publikum plné netrpělivé dívčí mládeže. Asi tisíc lidí. To vám byla tréma zase. Podobné to bylo na Portě v Ústí nad Labem, to bylo nějaké jiné soutěžní kolo či co. Ale pamatuji si, že v porotě byl známý televizní bavič pan Novotný. Bylo tam tolik umělců a já nakonec dostal krásné čtvrté místo za píseň. Žel nedostal jsem žádný diplom a při vyhlášení popletli mé jméno a uvedli mě jako Honzu Mouchu, takže nikdo ani nevěděl, že jsem dostal čtvrté místo. Tímto symbolicky skončilo mé období folkového soutěžení..
Už mě nic nenapadá. A když mě ještě něco napadne, tak napíšu. Jestli máte nějaké otázky. Napište vy mě! Děkuji všem za přízeň a podporu :)
Namaste, Salam Aleikum, Nazdar, Nashledanou, Haribol a Hare Krišna!
Jirka
