Jindra Holubec - kytara, zpěv  Michal Holubec - baskytara

powerfolk z Karlovic na Bruntálsku

vítězové Malé Alternativy 2006

cd-r VRAH (d.i.y. 2006)

LP VALERIJ DUBJANIN (Polí pět, 2009)

LP VALERIJ DUBJANIN KONEČNĚ VENKU

Koupim si volevinyl, protože ten zvuk je tam zakletý stejně jako tajemství těla v klíně samic, začne to prvním trackem George Peterson, který je buď pojat jako retro-jazz-country s adekvátním zvukem, nebo je něco špatně, pak přijde profláknutý Jasan, rozbublá se basa a fakírský koberec se vznese. Dobře.

Můžu to klidně říct hned u téhle hitovky, která obsahuje Holubce téměř komplexní: lyricko-epický text s groteskním nádechem, škubavé i melodické linky, vokální pater noster.

Pankující funk s podivně fungujícími ozvěnami brněnské alternativy podzemních dob. Můžeme vést diagramy, ale asi každého napadnou Z kopce a Vášovy over-fyzické výpady na hranici zpěvu a zvířecí deklamace, další brněnské kapely v čele s Václavkovými projekty, možná se vám bude chtít malovat nějaký olbřímí satyrský obraz typu „představte si mutaci Ivy Bittové a Květoslava Dolejšího" a možná nebudete daleko od pravdy stejně jako od blábolů, nicméně slovo krouží představu a s tou se žije snáz než se skutečností.

Proti demu Vrah je tohle minimalistický symfoňák, syrovina ustoupila muzikálnosti, aniž bych mluvil o komorním kafíčku v obecním domě, Vrah počítal svalová vlákna a srkal krev, Valerij Dubjanin rovná těla do obrazců a zjišťuje, že je schopný čehokoliv, pěknějšího.

Pavel bourá maso a Jindra Holubec s bráchou Michalem staví výživnou hudební sbírku, na kterou se většina tuzemské alternativní muziky dívá hodně zezadu, ne všichni, květy rostou pořád a kosy už maj taky mladý srpy.

První ofiko nosič, je to vinyl, mix Tomáš Vtípil (rovněž housle; DG 307), mastering ježčí doupě Jámor, hostující Václavek, tomu se říká práce na postupu, a to nahrávka původně vypadala na další pokoutný cd-r, než se do toho vložil náhončí a vlastník polí Josef Jindrák. Nedostane z toho Holubec kopřivku a nebude svázanej? Na desce ne, na to, co bude dál, je příliš komplikovaný a neudržitelný. Dobře, spekuluju.

Petr Ferina mluví o písničkářském kontextu Záviše („zcela otrokem svého, i když stále vtipně podaného pornomajestátu") a Baumaxy („neživotná odrůda Televarieté"), i když nevim proč. Baumaxa možná trpí akutním střetem svého recesivně-punkového světanáhledu a potřeby být oblíbený, ale jinak to je jako střílet brokovnicí na papírovou růži.

Ale čím si chcete být dneska jistí, když hudební eskadru doplňují taková jména jako Sorah Irijflov (klávesy, návrh obalu) a Martin Dřevojánek? Kde končí mýtus a začíná včerejšek? Máme dojezeno, dopito, do žita je daleko a dokážu si představit společnou věc třeba s Wankem. Teda kdyby to nebyl Jindra Holubec, jistota padá

                                                                                                  Maxim Horovic

Avantgardní duo absurd-power folku se špetkou jazzu a funky osvěžilo pozdní atmosféru v podobě bratří Holubců. Ti ovšem byli  ne každým pochopeni.. I já měl problém jejich poselství dekódovat.

                                                           Kudla (report z OAKFESTU 2008)

Jindra Holubec
Industriální folkař – zjevení ze severu, plešatý chlapík s neskrývanými ambicemi a srdcem na periferii. Že tahle spojení nejdou dohromady? Pak neznáte Jindru Holubce.
Jen zdánlivá je disharmonie jeho hudebního projevu, víceméně řvaného, s elektrickou kytarou a bráchou (Michalem) na basu za prdelí. Představte si mutaci Ivy Bittové a Květoslava Dolejšího a máte zde v hrubých rysech Jindru Holubce. Frajera, který hudbu miluje a dává do ní maximum, je skálopevně přesvědčen, že prorazí, dle vlastních slov „chce něco dokázat“. Žhavým kandidátům vyfoukl vítězství na Malé alternativě, účastnil se řady populárních soutěží sponzorovaných nadnárodními koncerny (např. Nokia Garážmistr a další), na druhé straně zahraje ve sklepích bez akustiky, vydává na koleně vyrobená cd, která ani nevozí po koncertech, ani je neposkytuje oficielním distribucím. Nemá managera a o smlouvě s OSA nechce slyšet. Tyhle věci nechává plynout, nezabývá se malichernostmi, hraje a žije. Po mámě z poloviny cikán, každým coulem bohém, nikoli však Bohem zapomenutý, naopak obdařený obrovským talentem a velkým srdcem. Přijede s bráchou za jízdenku na vlak – je-li na ni a pokud není, o peníze se nehádá. Nad ránem na baru se rozpovídá o kulinářském umění a přizná, že „strašně rád žere a hulí“. Co jiní předstírají, Jindra má v sobě. Vedle skvělého muzikanta tu stojí i ryzí chlapík, ač pro hlavní proud (ve všech smyslech) zůstane těžko stravitelným podivínem.

                                                                                                                     Fido
                                                                                                               /Uši a Vítr 3/2007

Ve skutečnosti jsou Holubci dva - Jindřich a Michal.
Jindřich kraje na elektrickou kytaru stylem evokující jazzovějšího Petra Vášu v období Z kopce. Ovšem Jindra k tomu přidává přirozenou funky hru pravou rukou a kytaru jinak ladí skoro na každou druhou píseň a má mnohem rockovější drive a taky dokáže vystavět opravdu vtipné sólo (nebo si jej ve vhodné chvíli raděj odpustí). Michal přidává svou nekompromisní basovou linku (místy až dunajovskou, častěji s prvky funku a slapující). Je příjemné v podzemních vodách zase slyšet plný a znělý hlas, který se nebojí zpívat jak přirozeně, tak se pitvořit na hranici hysterie. Se slovy si Holubec hraje skoro jak rapeři a volně přechází až do jazzového scatu. Texty jsou pak odlehčenou poesií (třeba monolog stařečka, který léčí ptáčka nebo bieblovské o lodi jež dováží banány a kávu nebo technokratický text ve skladbě \"Výrobní pás\"). Dovolím si ošemetné přirovnání stylu Jindry Holubce k již zmiňovaným Z kopce, ale zkříženými s James Brownem. Nebojte se - nevyleze z toho nic jalového jako třeba -123min. Jindra totiž přidává dobré texty a hlavně svérázný humor.
                                                                      

                                          Josef Jindrák (Polí pět, Skrytý půvab byrokracie)

Následující set Jindry Holubce jsem sledoval jen tak skepticky z povzdálí. Tentokrát jde o "těžkou alternativu " projevující se jak v textech tak i v hudbě připomínající něco jako takové "zběsilé" funky. Pravda však je že si Jindra Holubec získal přízeň publika což se projevilo nesčetným množstvím přídavků.

                                          Koci (z reportu z kopřivnického Jentakfestu 2007)

 Na dvojici s logem Jindra Holubec se vyplatilo čekat. Kytara jim totiž zabloudila někam k Hamburku! Slepováním na basu, ale i „hamburguitaru“ o frekvencích daleko přesahujících lidský tep lidi přivádělo do transu. Bicí opravdu nebyli potřeba, oni je nahradili kytarovým kumštem. Bravo!

                                                                   efen (Lužické přehledy, report ze Čtverce)

diskografie:

Vrah (demo 2006)

pořídit si jej můžete třeba tady: http://www.sopel.freemusic.cz/kseft/list/jindra_holubec.html

nebo

http://www.polipet.cz/titul.php?id=169

 nebo na koncertech (někdy...)

V současné době se intenzivně koncertuje a připravuje materiál na novou nahrávku, která snad bude konečně plnohodnotným debutem, počítáme s účastí hostů apod.