Jindra Holubec - kytara, zpěv  Michal Holubec - baskytara

powerfolk z Karlovic na Bruntálsku

vítězové Malé Alternativy 2006

cd-r VRAH (d.i.y. 2006)

LP VALERIJ DUBJANIN (Polí pět, 2009)

LP VALERIJ DUBJANIN KONEČNĚ VENKU

Dostal jsem do rukou kotouček -- hezký barevný kotouček. Barvy na něm tvoří výřez obličeje, který hraje barvami. Vysypejte na cestu barevná sklíčka a začněte skládat obrázky. Ze začátku dávají pramalý smysl, ale vydržíte li dostaví se okouzlení -- třeba kruhy a čtverce. Takto stručně by se dala popsat tvorba bratří Holubců.

Příběh začíná. Tajemná komůrka plná zaprášených pavučin a starého harampádí, divných krámů. Fungují? A jak? Starý gramofon a několik asfaltových desek -- hlas jeho pána. Sfouknu prach, zatočím klikou a opatrně spustím jehlu.

Putování moravskou krajinou. Za úvozem na kraji horizontu stojí strom. Hluboké kořeny vrostlé do země a vítr šumí korunou. Moravská písnička se klátí se v rytmu funky. Funky hodně minimální i dosti legrační. K  ratrskému duu se přidali Vladimír Václavek a Tomáš Vtípil. Jeho housle a aranže spolu s netradičním hlasovým projevem Jindry Holubce připomínají rozmary Ivy Bittové. V každé písničce i když ne vždy se dá mluvit o písničce, čeká překvapení. Tu se rozletí slune a paprsky padají do krajiny, rozletí se melodie -- čertík vyskočí z krabičky.

Jindra Holubec popsal krajinu a příběhy Valerije Dubjanina. Vypněte rádio a oprašte gramofon.

Milan Bureš

Avantgardní duo absurd-power folku se špetkou jazzu a funky osvěžilo pozdní atmosféru v podobě bratří Holubců. Ti ovšem byli  ne každým pochopeni.. I já měl problém jejich poselství dekódovat.

                                                           Kudla (report z OAKFESTU 2008)

Jindra Holubec
Industriální folkař – zjevení ze severu, plešatý chlapík s neskrývanými ambicemi a srdcem na periferii. Že tahle spojení nejdou dohromady? Pak neznáte Jindru Holubce.
Jen zdánlivá je disharmonie jeho hudebního projevu, víceméně řvaného, s elektrickou kytarou a bráchou (Michalem) na basu za prdelí. Představte si mutaci Ivy Bittové a Květoslava Dolejšího a máte zde v hrubých rysech Jindru Holubce. Frajera, který hudbu miluje a dává do ní maximum, je skálopevně přesvědčen, že prorazí, dle vlastních slov „chce něco dokázat“. Žhavým kandidátům vyfoukl vítězství na Malé alternativě, účastnil se řady populárních soutěží sponzorovaných nadnárodními koncerny (např. Nokia Garážmistr a další), na druhé straně zahraje ve sklepích bez akustiky, vydává na koleně vyrobená cd, která ani nevozí po koncertech, ani je neposkytuje oficielním distribucím. Nemá managera a o smlouvě s OSA nechce slyšet. Tyhle věci nechává plynout, nezabývá se malichernostmi, hraje a žije. Po mámě z poloviny cikán, každým coulem bohém, nikoli však Bohem zapomenutý, naopak obdařený obrovským talentem a velkým srdcem. Přijede s bráchou za jízdenku na vlak – je-li na ni a pokud není, o peníze se nehádá. Nad ránem na baru se rozpovídá o kulinářském umění a přizná, že „strašně rád žere a hulí“. Co jiní předstírají, Jindra má v sobě. Vedle skvělého muzikanta tu stojí i ryzí chlapík, ač pro hlavní proud (ve všech smyslech) zůstane těžko stravitelným podivínem.

                                                                                                                     Fido
                                                                                                               /Uši a Vítr 3/2007

Ve skutečnosti jsou Holubci dva - Jindřich a Michal.
Jindřich kraje na elektrickou kytaru stylem evokující jazzovějšího Petra Vášu v období Z kopce. Ovšem Jindra k tomu přidává přirozenou funky hru pravou rukou a kytaru jinak ladí skoro na každou druhou píseň a má mnohem rockovější drive a taky dokáže vystavět opravdu vtipné sólo (nebo si jej ve vhodné chvíli raděj odpustí). Michal přidává svou nekompromisní basovou linku (místy až dunajovskou, častěji s prvky funku a slapující). Je příjemné v podzemních vodách zase slyšet plný a znělý hlas, který se nebojí zpívat jak přirozeně, tak se pitvořit na hranici hysterie. Se slovy si Holubec hraje skoro jak rapeři a volně přechází až do jazzového scatu. Texty jsou pak odlehčenou poesií (třeba monolog stařečka, který léčí ptáčka nebo bieblovské o lodi jež dováží banány a kávu nebo technokratický text ve skladbě \"Výrobní pás\"). Dovolím si ošemetné přirovnání stylu Jindry Holubce k již zmiňovaným Z kopce, ale zkříženými s James Brownem. Nebojte se - nevyleze z toho nic jalového jako třeba -123min. Jindra totiž přidává dobré texty a hlavně svérázný humor.
                                                                      

                                          Josef Jindrák (Polí pět, Skrytý půvab byrokracie)

Následující set Jindry Holubce jsem sledoval jen tak skepticky z povzdálí. Tentokrát jde o "těžkou alternativu " projevující se jak v textech tak i v hudbě připomínající něco jako takové "zběsilé" funky. Pravda však je že si Jindra Holubec získal přízeň publika což se projevilo nesčetným množstvím přídavků.

                                          Koci (z reportu z kopřivnického Jentakfestu 2007)

 Na dvojici s logem Jindra Holubec se vyplatilo čekat. Kytara jim totiž zabloudila někam k Hamburku! Slepováním na basu, ale i „hamburguitaru“ o frekvencích daleko přesahujících lidský tep lidi přivádělo do transu. Bicí opravdu nebyli potřeba, oni je nahradili kytarovým kumštem. Bravo!

                                                                   efen (Lužické přehledy, report ze Čtverce)

diskografie:

Vrah (demo 2006)

pořídit si jej můžete třeba tady: http://www.sopel.freemusic.cz/kseft/list/jindra_holubec.html

nebo

http://www.polipet.cz/titul.php?id=169

 nebo na koncertech (někdy...)

V současné době se intenzivně koncertuje a připravuje materiál na novou nahrávku, která snad bude konečně plnohodnotným debutem, počítáme s účastí hostů apod.