Čarovánky jsou na světě.
Čarovánky vychází 12.12. 2012 ve 12:12
Všechno začalo zhruba před dvouma rokama v Thajsku. Byla zima a blížilo se natáčení wohnoutí desky Našim klientům. Byl jsem na ostrově Koh Panghan a každý ráno i večer jsem seděl na pláži s kytarou a brnkal. Když jsem přehrál a poladil všecky potencionální adepty na desku, lehl jsem si na záda a tak nějak brnkal do prázdna. Začaly se rodit nápady, který by pro Wohnout byly možná moc jemný a komorní. Dal sem si je do šuplíku a tak nějak mi bylo líto je nepoužít, čili jsem začal uvažovat o natočení svého druhého akustického počinu. Mezi tím jsme natočili s wohnoutama Klienty a já si říkal, že teď je ten pravej čas začít desku dotahovat do reálný podoby. Jenže co čert nechtěl, pilou jsem si prořízl prst tak, že jsem dlouho nemohl hrát. Dokonce jsem si říkal, že to celé natočím jako tříprstej kytarista, ale prst mě tak bolel, že jsem všecko zase uklidil zpět do šuplíku. Po zdlouhavém hojení a vyšetřeních jsem zjistil, že prst necejtím následkem přerušení hlavního nervu. Dodnes hraju a necejtím ukazováček na strunách. Vlastně je to zvláštní pocit, na kterej si už ale zvykám. Toto jaro jsem se rozhodl, že začnu točit, ale jelikož jsem se chtěl vyhnout všem vydavatelům a sponzorům, vše se podřídilo nákladům. V domácím pokojovém studiíčku vzniklo sedmnáct písniček, z kterých jsem nakonec vybral jen jedenáct, neb my šlo především o to, aby deska neumořovala nekonečnou stopáží. Pustil jsem se do něčeho, co jsem sice znal z odezírání práce zvukařů ve studiích, kde jsme s Wohnoutama točili, ale i tak jsem musel hodně technicky improvizovat. Jelikož je na album, který jsem nazval Čarovánky, nosným prvkem akustická kytara, dlouho jsem se zabýval tím, jak jí nazvučit, aby zněla tak nějak podle mého gusta. Půjčoval jsem si nejrůznější nástroje a hledal co se mi líbí. Nejstarší kytara, která se v nahrávce ukáže, je Gibson L3 z roku 1928. Má nádhernej historickej zvuk a krásně kulatý tóny. Ostatní kytary jsem se snažil udělat zvukově modernější, možná někdy až nepřirozeně, ale vlastně nikde není psaný, jak to má znít:) Největším oříškem ale bylo jak to zahrát. Když nahráváme s Wohnoutama, vše se točí po kouskách. Střihá se, posouvá se myší, vlastně je to ve výsledku taková stavebnice. Tady mi šlo o to, abych zahrál písničku od začátku do konce. Zaprvé proto, že v akustický kytaře se blbě stříhá, ale taky, že jsem to tak prostě chtěl. Chtěl jsem to nahrát tak, jak to hraju když mám kytaru na klíně. Na Čarovánkách je spousta hostů, dokonce bych řekl, že je to na nich docela dost podstatně postavený. Bicí mi nahrával Fenek, někde basu Zemánek, Klavír Ondra Valenta, Kontrabas Fréďa Janáček, flétnu Romana Neumannová, Honza Valta housle, Hněddé smyčce fidlaly, Vláďa Zeman bongoval, Borůvka Zpívala, Zpívala i Radka Fišarová a k harfě pěla Hanka Blažíková. Zbylé klavíry a basy jsem si dohrál sám, neb jsem měl o nich konkrétní představu. Jaký toto album je? Já z něj mám velkou radost, ať je jakýkoliv. Dělal jsem Čarovánky proto, abych se jím především bavil. Užíval jsem si proces nahrávání, protože jsem nikdy dopředu netušil, jak písnička dopadne. Nechtěl jsem moc dělat žádný jasný tahy na branku, ale jen si hrát. Někde se zpívá, jinde jen hraje, prostě to tak nějak plyne. Teď už je to v továrně a čas běží dál. Dvanáctýho prosince deska vychází a pak bude čas se věnovat dalším věcem. Mějte se krásně. Honza
