Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

HNZK crossover / Degwitz

„Ocuflash“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Novinky

Melangelica

Upraveno:

Rok 2015 jsme se rozhodli otevřít rozsáhlejším nahrávacím počinem. V průběhu ledna tak na nejrůznějších místech k tomu vhodných i nevhodných začal vznikat pestrý zvukový materiál. Nejednou jsme přitom ohrožovali své zdraví – ač byl leden teplý, zažili jsme hodně zimy.  Výsledkem jsou tři tituly, které zde nyní můžete slyšet v rámci „minialba“ Melangelica.  

 

Název odkazuje jednak k tomu, že skladby nepocházejí zrovna z jedné přihrádky, jedná se o „melange“ čili cosi namíchaného. Na druhé straně je pojí poněkud „melancholická“ nálada pohledu zpět.

Dvě z nich jsou písně převzaté, zamýšlené jako pocta umělcům, kteří již nejsou mezi námi. 10. března 2015 to bude dvacet let, co z tohoto světa odešel Michal Tučný. Můj vztah k tomuto zpěvákovi neurčovalo jen hoštické sousedství, oceňoval jsem vždy jeho cílevědomé hudební směřování a pozoruhodný vývoj od bluegrassových standardů až k hlubší a duchovnější tvorbě na sklonku krátkého života, neméně i to, že české country hudbě vtisknul osobitou a důstojnou podobu.

Ke zpracování jsem si vybral píseň Měsíčku. Moji oblibu si získala působivou gradací, která dosahuje až orchestrálního finále, stejně jako v podstatě bluesovým základem. Jak jsem mnohem později zjistil, její anglickou předlohu Cajun Moon má na svědomí J. J. Cale. A existují i moc pěkné verze od jiných.

Čerstvou ztrátou je naopak smrt Joe Cockera. Zpěvák, o jehož existenci jsem pasivně věděl dlouho, nicméně teprve zhlédnutí filmu Woodstock v době středoškolských studií mě vedlo k poznání, kdo že se za tímto jménem skrývá. Zážitek z jeho podání písně With a Little Help from my Friends patří k těm, na které se nezapomíná. Setkání s jeho hlasem, energií, stylem a zvukem pro mě skutečně znamenalo, že svět již nikdy nebyl takový, jak jsem ho znal předtím.

Zpráva o jeho odchodu se mě dotkla i z toho důvodu, že jsem byl dvakrát na jeho pražském koncertu, čímž pro mě v určitém smyslu přestal být jen legendou, ale stal se i člověkem. Zpracovávat zmíněnou iniciační píseň by mně připadalo nemístné, sáhnul jsem proto k jinému titulu, k písni, která se mi vždy líbila zvukově, tak jak ji hrál s Mad Dogs, The Letter. I v tomto případě se jedná o cover – pro Cockera to bylo ostatně typické, i v tom mu patří můj obdiv, protože byl opravdu mistrem invenčního zpracování cizí látky – původně píseň hrála memphiská formace The Box Tops. (I od nich je to celkem známé, ale zní to docela jinak.)  

V pořadí druhá píseň je pak věcí autorskou a není primárně myšlena jako pocta konkrétnímu umělci, ačkoliv při vymýšlení partů španělské kytary, na jejichž základě vlastně celá skladba vznikla, jsem myslel na Paco de Luciu, již také skoro rok nebožtíka. Pohledem zpět píseň 174 nálad rozhodně je. Inspiraci nalezla v krajinách (vnějších i vnitřních), které brázdil a brázdí jeden jistý dopravní spoj, kterým jsem svého času jezdil dosti intenzivně. Kdo uslyší, pochopí...


Zobrazit všechny novinky »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie »

Videa

Zobrazit všechna videa »

Poslední názory

Zobrazit všechny názory »