Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Hampl hardcore-punk / Podkrkonoší - Podzvičinsko
Playlist kapely
-
Konzervy - zkušebnaNezařazeno
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
SESTAVA
Tom - bicí
Zuzka - zpěv
Pepan - zpěv
Tom - basa
Ondra - kytara
Bio a historie
2009
Rozbijte konzervy
Hranice vašeho světa
na prahu vašich dveří.
Pořádek a řád, vymeťte ulice!
Dobro a zlo, jste na té správné straně.
Nezbývá než plivnout do tváře.
Vše je jednoduché,
žijeme jinak,
nepřizpůsobili jsme se,
sešli jsme z cesty.
Mediální obraz našich tváří
pevně visí v kde jaké domácnosti.
Maska jenž nejde snadno setřít.
Už na pohled zasloužíme dohled!
Kamery nad našimi hlavami,
fízlové ve vašich srdcích.
Vymanit, chceme se vymanit,
z kořenů, z kořenů jenž námi prorostly.
Zkuste to, zkuste to pochopit,
že lze jinak žít,
že lze jinak žít.
Konzervy, rozbijte konzervy,
Zkuste je otevřít,
Zkuste je otevřít.
Jiný neznamená špatný,
Přestaňte útočit, zkuste to pochopit.
Jiný...neznamená....špatný!!!
K: Tahle píseň snad ani nepotřebuje komentář. Je volně inspirovaná událostmi, které se v nedávné době odehrály kolem squatu Milada. Tenhle svět, není jediný možný. Zpochybňování stávajícího řádu a hledání alternativ, vedení diskuze o nich, by mělo být součástí každé společnosti a za každého "režimu" (stavu). Nechci se zabývat tím, jak se kteří squatteři chovají nebo nechovají, tím, že je špatně, že spousta alternativních aktivit se uzavírá do hc/punkové subkultury uzavřené vůči velkému počtu lidí. Důležité je pro mě to, že nechci žít ve světě "Výroby a spotřeby", kde jsem jen jedním z článků tohodle koloběhu, nechci být jen číslo, zaměstnanec, zákazník, rodič, právnická osoba, daňový poplatník, občan...myslím si, že má osobnost a mé životní osudy se nedají narvat do sterilních mřížek, škatulí, předpisů, paragrafů, vyhlášek, zákonů. Nechci se půl života připravovat na ubíjející práci a druhou polovinu života tu práci vykonávat, práci, která nemá pro mě jiný smysl, než to abych se uživil. Nevidím důvod, proč se nikdo nepozastavuje nad tím jak je možné, že hrstka obyvatel vlastní x nemovitostí a vyčkává až stoupne jejich hodnota, zatímco nemovitosti jsou prázdné a chátrají a spousta jiných lidí nemá kde bydlet. Kašlu na to co je legální, mě zajímá co je v dané situaci oprávněné. (Neříkám, že každá práce je ubíjející a rozhodně nechci jen plakat. Možná je pravdou, že pro velkou většinu lidí je zde adekvátní prostor pro jejich sebeurčení a rozvoj, ale já ho nemohu najít. Nebojím se práce, ale věřím a chci věřit, že může vypadat jinak, probíhat na jiných principech a squaty jsou místa, kde se spousta věcí může zkoušet a vytvářet.)
2008
Ovce
Pokáceli strom,
zabili syna,
zbořili dům,
ve jménu jediného boha,
na cestě ke svým snům.
Staletí utrpení,
krve a slz,
žádá si vykoupení -
máte ho mít.
Tak kat sejmul další hlavu
aby krev smyl krví
a měl zase klid.
Z ovce udělal vlka
a dal mu pořádně nažrat.
Z nových ovcí, noví vlci.
z nových ovcí, noví vlci.
Kde končí obrana a začíná útok?
Arabské slzy, židovské slzy
stékají se.
Kdy přijde mesiáš, kdy přijde prorok
vysuší oči, zahojí rány?
Desítky zraněných, desítky mrtvých těl,
to není jen hamás, ale především IZRAEL!
K: Izraelsko-palestinský konflikt prošel dlouhou historií, vyvíjel se a rozhodně není jednoduchý. Není černobílý, jako ostatně téměř nic. Nechci se tady rozepisovat o jednotlivých fázích a událostech jenž se za posledních pár desítek let na blízkém východě odehrály, koho to zajímá, tak doporučuji: http://blizky-vychod.blogspot.com/, http://chunky.webpark.cz/, http://www.blisty.cz/list.rb?id=43, http://www.czechfp.cz, Colin Capman - Čí je země zaslíbená? a mnoho dalších. Tahle píseň je proti zkurvenýmu náboženskýmu fundamentalismu, proti zkurvenýmu nacionalismu, proti zkurvenejm hrám mocipánů, jenž nechávají prolévat krev. Je proti zkurvenýmu zbrojnímu průmyslu, proti zkurvený propagandě plodící nenávist....proti zkurvenýmu koloběhu utrpení, strachu, bolesti, smutku, jenž se dost často obrací v nenávist, vztek a touhu po pomstě...proti zkurveně nikdy nekončícímu utrpení "obyčejných" lidí.
Na cestě za štěstím
Mizejí naděje,
mizejí iluze.
Jak děvky ve výloze,
globálního trhu práce.
Ojebáni!
Odhozeni!
Bez budoucnosti!
Narozen ve špatné zemi,
ve špatnou dobu - bez možností.
Uživit rodinu,
vymanit z chudoby.
V zajetí svých dluhů
připraven o práci.
S pachutí lítosti
nad vlastním neštěstím
Mizejí naděje,
mizejí jistoty.
Ze země do země
se slovy chcete mě?
Obětí předsudků
na cestě za štěstím.
K: V dnešní uspěchané době si trh žádá mobilitu a flexibilitu. Přesouvání výroby do stále levnějších lokalit, najímání a lákání stále levnější "pracovní síly". Lidé jenž živoří v chudobě a obětují jen to málo posledního co ještě mohou ztratit na to aby udělali poslední zoufalý krok na cestě za štěstím, poslední naděje. Vyslat jednoho ze členů rodiny přes agenturu do cizí země na práci. Pracovní vízum, ztratíte práci a jděte od válu, budete vyhoštěni. pracovní smlouvy na dobu určitou, zneužívání nejistoty ze stran zaměstnavatelů. Budeš dělat kdy budeme chtít, jak dlouho budeme chtít a za kolik ti řekneme! Nevraživost od ostatních spolupracovníků, jenž se zlobí, že cizí zaměstannci pracují víc, za míň a zvyšují normy, nechápají v jak zoufalé situaci se někteří cizinci vyskytují. Obrovské naděje jejich rodiny, jenž nesou na svých bedrech. Přijít o práci znamená katastrofu, nemohou a nechtějí se vrátit s prázdnou do domovů, kde se na ně spoléhá, pak často zbývá už jen kriminalita a nelegální činnost. Zoufalá migrace lidí za štěstím, za vykoupením, končívá xenofobním nahlížením skrze prsty od místních lidí. Nerovnoměrné rozdělení bohatsví, koncentrace kapitálu do ruk jen několika světových oligarchů (korporátů). S rozrůstajícím se bohatstvím těch několika "šťastlivců" roste chudoba většiny světa. Čím víc mají, tím větší je jejich moc a tím větší je zoufalství zbytku světa.
2005 - 2006 (staré texty se starými komentáři, podle toho k nim přistupujte)
"Jsem Rakušan"
Desítky barevných hadrů vlají ve větru nad našimi hlavami,
desítky symbolů co nám nedovolí podat si ruku,
hranice ze slov o vlastní identitě,
zákopy plné hrdosti,
zbraně nabité odhodláním a láskou k vlasti.
Vaše láska je nenávist,
vaše hrdost je bolestí.
Národní historie za pravého poledne
nasazuje vám pouta.
Davové šílenství, každý se nechá strhnout.
Ztotožnění s masou.
Plivete na lidi bez tváře,
na lidi pod stejnou oblohou s jinou zástavou
s jinou zástavou.
Komentář: Tato písnička se jmenuje podle výroku, který napsal S.K.Neumann: „Jsem Rakušanem!" - a kašlu vám na vaší vizi nějakého českého státu. Tuto větu napsal v dobách, kdy hlavním českým městem byla Vídeň a Čechy byly součástí Rakouska-Uherska. V době kdy v české literatuře převládal nacionalismus a prohlásit o sobě „ jsem Rakušanem „ bylo dost pobuřující. Vlastenectví a hrdost na svůj národ je největší zbraní státu, snadné vyvolání nenávisti k lidem (většinou lživou propagandou o nebezpečí ze strany jiného národa), kteří jsou odlišní jen svou řečí a místem kde se narodili, k lidem, které jsme nikdy nepoznali a přesto je odsuzujeme. Nacionalismus je příčinou preferování jednoho národa nad jiným (mnohdy) a tím pádem i popírání rovnosti všech lidí, je určitým druhem xenofobie, proto mu nesmíme podlehnout. Nechceme hranice ani ty státní,ani ty z předsudků. Nikdo by neměl být hrdý na nic, co nijak neovlivnil, co sám nevybudoval.
Křídla
Dostal si křídla,
ale zapomněli ti říct,
že všechno jednou končí,
létat vysoko se nevyplácí,
s rozbitou hubou a zlámanejma hnátama,
pln strachu a hnusu říkáš si,
že se už budeš držet při zemi,
ale ten pocit z té výšky tě přemáhá
a ty znovu a znovu padáš na tlamu.
K: Tuhle píseň lze pochopit různě, můžete si myslet, že je o drogách, nebo prostě může být jen o pocitech....když žijete někde kde se vám nelíbí.. jste na to zvyklý a dá se to přežít, pak odjedete na pár dní jinam ..zjistíte, že jsou daleko krásnější
místa, kde jste šťastní ..o to pak je horší návrat..tam, kde jste kdysi přežívali, otrávený, ale přežívali...tam teď nemůžete vydržet...
Nač?
Nač tolik křiku?
Chopte se lopat!
Nač tolik slov?
Chopte se lopat!
Nač tolik vzteku?
Chopte se lopat!
Žádné nové revoluce,
žádné další změny.
Tak začněte kopat!
Kopat svoje hroby!!!!!
K: Také vám občas přijde, že všechno co děláte je naprosto k ničemu? Nevidíte, žádný ohlas-žádnou zpětnou reakci.
"STÁT"
ČÍM víc se otepluje naše klima,
tím víc chladné jsou naše srdce.
Čím víc mě tiskneš moji ruku,
tím víc uhýbáš pohledem.
Čím víc mluvíš o svobodě,
tím víc zákazů a omezení kolem sebe šíříš.
Strach a hrdost je tvým pomocníkem,
zbrojíš proti diktatuře minulého režimu
a stavíš na ní svůj pomník svobody,
který si oplotil ostnatým drátem.
Kamerový systém je jen pro naši bezpečnost
a policie slouží jenom nám.
Stavíš se do role boha
říkáš co je dobré a co ne.
Nezbývá místo pro vlastní úsudek.
Rozbil si pouto solidarity
ukoval si okovy ze zlata!
Závist, chamtivost, honba za ziskem,
neosobní lhostejné masy.
A abychom měli pocit důležitosti
dal si nám hlas.
Hlas, který není slyšet ani na 20m
ale běda, jakmile začneme křičet...
Chceme jen vlastní život do svých rukou.
KRLEŠ!
Nač hledíš vzhůru
a vztahuješ ruce k výšinám?
Když pomoc se skrývá ve tvém nitru.
Nač klečíš na kolenou?
Když tvá záchrana spočívá v tom se narovnat!
Spousta naučených keců ti nepomůže.
Nauč se přemýšlet a zapoj mozek.
Tvá svoboda, tvá síla je v tobě,
jen ji musíš najít.
Neumřela na kříži
Ale byla upálena
Rozhrab ten popel
A rozfoukej oheň.
Najdi tu sílu
žít svůj život.
Najdi tu sílu
postavit se na své nohy
AMEN!! AMEN!!
K:Historie nám dala dostatečně podmětů nevěřit církvím. Nevidím důvod poslocuhat kohokoliv kdo káže vodu a pije víno. Touha po majetku a moci, lži, tajnosti, to vše je obsaženo v náboženských institucích. Věřte si v co chcete, ale nesnažte se tvrdit, že jste jediný kdo má pravdu. A všechny církve zapomeňte na vrácení majetku, klérus se má zříci bohatsví :-).
RŮŽE
Neutrhl si růži,
protože má trny.
Seš sračka!!
Řezat tulipány umí každý.
Tak krásná květina kvůli tobě teď vadne.
Tvůj dech páchne slabostí
a tvé oči jsou obrazem ubohosti.
Zvyšovat ego v zahradě si umí i 10letej kluk.
Seš nula!
K: Léčit si své komplexy na slabších umí kde kdo. Tahle píseň je proti domácímu násilí, proti šikaně a všem formám zneužívání moci, síly a svého postavení.
Svoboda
Uprostřed plamenů
zmítá se hodnota člověka.
Ti jenž mají špinavé ruce
utřou si je o kus dál.
Policajti co těšej se na snídani
jen mávnou rukou.
Tvoje kapsy nejsou mastný
tak nečekej na pomoc.
A vztyčené pravice
roztrhaj noční klid
na kusy, znovu a znovu,
kdykoliv budou chtít.
K: Jaroslav Svoboda byl postarší pán, který neměl téměř nic, žil v bytě, který mnoho neudržoval a v podstatě ani nemohl, protože na to neměl prostředky. Pravdou je, že se mohl ke svému bytu chovat daleko lépe a i ke svému okolí, kde kdo by ho označil za"asociála" nebo jak je teď v módě "nepřizpůsobivého", ale to nic nemění na tom, že jednoho dne v noci parta neonacistů skrze otevřené okno podpálila v Svobodově bytě záclonu, jenž zapříčinala požár celého bytu, během této hrdinské akce si parta nezapoměla zahajlovat. Nejenže tento hrdinský čin způsobil značnou škodu na majetku, ale také mohl stát život člověka. Ač jistě existovali svědci, kteří zaslechli co se děje, policie uzavřela vyšetřování s tím, že si Svoboda zapálil byt sám, což bylo v rozporu s mnohými zjevnými fakty. Bohužel několik týdnů poté si Svoboda chtěl improvizovaně zatopit a byt hořel po druhé, tentokrát zřejmě opravdu jeho vinou. Tato událost jen ukazuje, jak zákon a pořádek všem měří stejným metrem. Zmrdi jenž se baví tím, že ubližují chudým a bezmocným často uniknou potrestání. Z rozhovorů s některými bezdomovci víme, že takové násilné kratochvíle páchají ve službě i leckteří policisté. Pomáhat a chránit! Pan Svoboda je již mrtev, proto cítíme potřebu si skrze tuto píseň na něho vzpomenout.
Nevěřim
Mluv:
Uprostřed stínu vidím jen siluety bez tváří a bez lesku v očích. Přes tlukot svého srdce neslyším ta vaše a snad ani nevěřím, že hrají tím stejným rytmem. Skrze ten hlas malíře naších světů, jenž bere štětec do ruky vždy o půl osmé. Uzavírám se do vlastního obrazu, vždyť tolik z vás mě může pošpinit mou vlastní krví. Díky bohu za ten tlustý rám po obvodě hran mého života.
Zas další okradený,
zas další vražda!
Uzavřen do sebe,
každého podezírám
a zámek na dveře
a druhý na duši.
nevěřim, nevěřim, nevěřim nikomu.
Nečekám na pomoc,
pomáhat nebudu!
Kráčím si svou cestou,
kolem se nedívám.
Když někdo spadne
překročím a dál si ho nevšímám.
Nevěřim, nevěřim, něvěřim nikomu.
K: Tak blízko a přitom tak daleko. Kolikrát jsme se spálili a bojíme se, že se to vše může opakovat. Aby jsme se vyhnuli zbytečnému utrpení stavíme nové ploty a zdi..ať už jsou to zdi skutečné nebo ty z předsudků, generalizujeme, kategorizujeme, přebíráme a třídíme, snažíme se vytěsnit všechny, jenž nám jsou podezřelí ať už tím, že se podobají nebo vyskytují ve stejné situaci jako ti jenž nám už kdysi ublížili nebo ublížili někomu z našich blízkých. Všude kolem nás je spousta lidí a přesto se tak často cítíme samy a nepochopeni, naše svoboda a naše výjmečnost se pro leckoho z nás může stát vězením, protože zapadneme do škatulky lidí jenž budí nedůvěru. Všude kolem tolik zpráv o lidské krutosti, bezcitnosti a nezodpovědnosti. Nemáte strach? Jak těžké je padat a znovu vstávat a vracet se zpět na místo, kde jsme zakopli, ale stejně mám často pocit, že je pro mě důležité abych se o to snažil.
Strašák
Navlékl někdo na kostru
maso z cizí mrtvoly.
Děsivý strašák teď obchází okolí.
Nikdo neví kde se vzal
a každý se ho bojí.
Ta zrůda s hrncem na hlavě
co stojí na poli.
Znásilněná slova,
znásilněné myšlenky,
navlečeny do kabátů,
které jim vůbec nesluší.
Navlíkli je do nich, ti co je znásilnili. Zničli jejich životy, tihle ti zloduši.
To kvůli nim, jejich jména pálí na jazyku.
To kvůli nim, bolí na duši.
K: Propaganda všech režimů umí vyprazdňovat a rozmělňovat smysl slov. Udělat z myšlenek prázdné pojmy, které hynou v stereotypním nekonečném opakování. Ať už je to propaganda režimů a státní moci, reklam, církevních institucí nebo různých zájmových skupin. Stokrát opakované se nestává pravdou, ale naučeným příjmaným stereotypem. Nejde se vyvarovat používání různých frází, které mají v různých činnostech svoji tradici, ale lze nad nimi přemýšlet a nejen je užívat. Některé zneužité fráze nejsou špatné jen proto, že byly vyřčena z úst nečistých a použita k obhajobě nechutných činů. Smysl se mění s kontextem, proto slova žijí v čase a tak je taky dobré je brát. My také nemůžeme za to, čím byl náš děd a nejsme za to hodni odsouzení.
