Čas je falšován, pane Brule. Skutečný čas není rozdělen mechanicky na hodiny, jednu jako druhou..., skutečný čas je čas subjektivní... člověk jej nosí v sobě... Vstávejte každý den v sedm hodin... Obědvejte ve dvanáct a choďte spát v devět... a nikdy se nedočkáte noci, která bude jen vaše, nikdy se nedovíte, že existuje okamžik - jako stoupáním -, kdy noc splývá se dnem a vytváří písčinu horečky, asi jako řeky při setkání s oceánem. V primě mi tvrdili, že mým jediným snažením musí být postoupit do sekundy... v oktávě jsem musel mít maturu... a potom diplom... Ano pane Brule, věřil jsem, že mám před sebou nějaký cíl... a zatím jsem neměl nic. Kráčel jsem jakousi chodbou bez počátku a konce ve vleku jedněch oslů a sám jsem za sebou vlekl jiné. Ale teď vím, pane Brule, že bych byl rád poznal, jak chutná opravdový život.