Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Anežka Žena, 21 let / Zlín

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Anežka si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Dřevěná láska nerezaví...

Upraveno:

...a láska k hudbě taky ne. Nicméně i tato láska je jako oheň do každého ohně je třeba přihazovat polínka. Proto jsem se rozhodla nasytit svou kulturychtivou duši jednou skvělou kulturní akcí.



  Jednalo se o křest. Křest krásného prvního dítěte. Tímto dítětem myslím samozřejmě prvorozené CD frýdecko-místecké kapely LÍHeň, kterou jsem měla možnost shlédnou jednou na festivalu Sweetsen.

   Na křest, který se konal 8. března ve frýdeckém klubu Stoun, jsem se vydala s kamarádkou a její sestrou.
   Stoun mám ráda. Byla jsem v něm zatím jen třikrát, ale tyto tři akce stačily na to, abych si ten podnik oblíbila. Prostory klubu se nachází v podzemním krytu. Když jsem tam poprvé vcházela po dlouhém úzkém schodišti lemovaném "zábradlím" z tlustých řetězů a když jsem potom otvírala tlusté těžké kovové dveře, honily se mi hlavou mírné pochybnosti, jestli to místo bude něco pro mě. Ale tyto myšlenky se uvnitř v útulném přítmí rychle rozplynuly. 
Není to teda místo pro klaustrofobiky - klub není moc velký, osvětlení je hezky tlumené a strop je docela nízký, ovšem já touto fobií naštěstí netrpím...
Zlé jazyky říkají, že Stoun je "drogové doupě." S něčím takovým jsem se tam ale zatím nesetkala. Dokážu si představit, že se tam drogy občas objeví a může to třeba pro takovou "mladou naivní holčičku" jako jsem já být nebezpečné... ale copak by byl někdo z těch dobrosrdečně vyhlížejících rockerů, kteří na křtu CD tvořili většinu osazenstva, schopen hodit mi něco do pití?

   Teď k samotnému koncertu. Měl začínat v 19 hodin, což jsme po svých koncertních zkušenostech braly s rezervou. Dorazily jsme na místo něco po osmé a přivítaly nás rytmické dunivé rány, které vydával bubeníkův kopák. Po chvíli dorazil zbytek kapely a byla zvukovka. Bylo nám jasné, že kapela hned tak nezačne - a to ještě měli být předskokani. Nicméně nevadilo to, sedly jsme si s pitím a pozorovaly dění a nedění okolo. Kolem deváté začal první umělec. Byl to Slovák, který si říká "Samčo, brat dážďoviek". Během jeho šíleného vystoupení jsme zjistily, že je to druhý (nebo první?) člen dua Pentagramček, které zpívá "satanistické písničky pro děti". Dříve když jsem tíhle ke křesťanství by se mě jeho texty možná trochu dotkly. Ale teď jsem slzela smíchy. Celý jeho projev, od jeho vzezření (nejspíš pyžamové kalhoty a upnuté červené sametové triko) až po jeho rekvizity (deštník, hromada plyšáků) byl tak absurdní a tak vtipný...
   Po Samčovi nastoupila pro mě do té doby neznámá kapela Trochumoc. Hráli docela dobře, proto jsme šly před pódium, kde jsme bohužel celou dobu byly skoro samy. Snad jen v rohu stál nějaký kluk s mobilem a kolem jeden poskakoval. Myslím ale, že kapela byla ráda i za tuto podporu - atmosféra nebyla tak špatná.
   Potom prostor konečně zaplavil folk-rockový zvuk LÍHně a prostor pod pódiem konečně zaplavili nějací posluchači. Tentokrát byla atmosféra opravdu skvělá. 
LÍHeň svou prvotinu pořádně zlila šampaňským a potom i nějakým nešumivým vínem, které následně kolovalo mezi diváky. Myslím, že CD bylo opravdu náležitě pokřtěno.
   Po LÍHni zahráli ještě havířovští Ajdontker. Kapela, na kterou mě už několikrát někdo zval, ale nikdy mi to zatím nevyšlo. Jsem ráda, že tentokrát jsem se dočkala, protože to stálo za to. Po LÍHni jakožto hlavní hvězdě večera sice odešlo dost lidí, což mě docela naštvalo, ale atmosféra byla nakonec paradoxně úžasná. Ta asi patnáctičlenná hrstka která zbyla pod pódiem dobře suplovala předchozí početnější publikum.
   Pořádně jsme si zapogovaly. Pogo mám ráda; je to tanec, při kterém toho člověk nemusí moc umět, snad jen udržet se na nohou. A když se mu ani toto příliš nedaří a on padá, ostatní tanečníci ho co nejdříve zvednou. Není to ovšem jen zásluhou nějaké jejich dobrosrdečnosti. Zvedají, protože musí - jinak by upadlí byli v zápalu tance nejspíš ušlapáni...


   Celý koncert byl prostě skvělý a zábavný. Kolem půl čtvrté ranní jsem uléhala na kamarádčin gauč, sice se zvoněním v uších a s pošlapanýma nohama, ale také s hřejivým pocitem z dobře stráveného večera a kusu noci. :-)


P.S.: Nadpis "Dřevěná láska nerezaví" je zároveň názvem jedné z písní LÍHně.

Zobrazit všechny články »

Poslední přidané obrázky

Zobrazit všechny galerie

Poslední názory

Zobrazit všechny názory