ahoj….tak…předně děkuju - sem rád, že naše skupina něhoho inspiruje k hraní a
možná se i pro něho stává nějakým „vzorem“….a že moje slovo je silnější než slovo Daronovo ( mimochodem kdo je Daron?)
Zkusim ti nějak smysluplně odpovědět na tvůj dotaz – byť už jsem možná ve svym
blogu v minulosti asi pár věcí popsal, není na škodu si to případně zopakovat, že? :-)
Tak pěkně popořádku…s účinkovánim v kapele jsem začal ve svých 14 letech –
pocházím z malého městečka a jednou jsem si s kamarády řekli pro samou nudu, že si založíme „kapelu“. Obsazení bylo jednoduchý – já sem chodil jako malej do sboru, takže zpěv, kamarád chodil do lidušky rok na kytaru, takže kytara,…Protože nikdo
nic pořádně neuměl, byl to čistej punk ( nic proti punku, vyrůstal sem na něm taky – E!E,..)...no a s touhle kapelou, která se jmenovala „Milhaus boys“, jsem měl i první veřejné vystoupení – byla to prdel a do dneška na to rád
vzpomínám.
Do the.switch jsem se dostal přes 2 další kapely, ve kterých jsem působil, ale ani
jedna z nich nestojí za zmínku neb po sobě nezanechala ( snad krom hluku) nic světopřínosného. O tom, jak jsme vznikli ( tedy že si nás majkláč „vytahal“ z různých skupin) jsem už psal, to si případně najdi v mym staršim blogu. Takže naše
výhoda byla v tom, že jsme již měli za sebou všichni působení v hudebních tělesech a také v tom, že kluci byli už v té době poměrně instrumentálně vzruční.
Proces sehrávání se – ano, tak to je asi základ každý skupiny…vědět, jak to drubej
cítí, co se stane, když bubeník vypadne, kdo je mozkem kapely, zda šlape rytmika,…to sou věci, který zjistíš jenom a jenom tim, že budeš hrát, hrát, hrát…z toho, co píšeš sem trochu zmatenej, nevim, jak „na to nemáte“ – myslíš jako technicky?...od nás
jsme všichni více či méně úspěšně chodili k někomu, kdo nás učil, všichni tušim máme i základní hudební vzdělání…ale to nic nemění na tom, že bychom nechodili do zkušebny a nehráli jsme dokola náš playlist…pokud se stane to, že třeba měsíc nehrajeme
a ani nezkoušíme, je to pak strašně znát…a to prosím spolu hrajeme 14 let a playlist je prakticky pořád stejnej ( samozřejmě s různými obměnami)…takže základ je hrát, hrát, hrát…..pořád a dokola ve zkušebně a na koncertech – ty sou samozřejmě úplně
ta nejvíc největší škola, co tě může něco naučit a někam tě posunout…
Taky píšeš, že vás má někdo naučit hrát – ti teda nevim, co přesně
myslíš…technicky?..nebo se vám na tvorbu podívá „producentsky“?...pokud tomu člověku věříte a není to jenom nějakej chytrolín, co u táboráku stírá rosu na kolejích, pak určitě…zkušenosti, který vám může předat jsou určitě k nezaplacení….ale
nepočítejte s tím, že vás naučí sehrát se – to je dle mýho nesmysl – to máš jako s ženskou – může bejt sebekrásnější a sebevíc sexy, ale pokud tam není tak chemie, ta jiskra, tak tě brzo přestane bavit….a něco podobnýho musíte cítit mezi
sebou…hudebně samozřejmě...ikdyž teda musíte si rozumět i lidsky, to je jasný…..ale to zjistíte pouze a jenom tim, že spolu budete hodně hrát, hlavně jamovat – tim poznáš co kdo a jak cití, chce hrát…a taky ti z toho vyplyne, co jednou hrát
budete….