...a smrt pálila v krbu hříšníka píchajíc mu injekci s bolest tlumícími prostředky, utěšujíc ho chlácholivým hlasem, zatím co sprostými slovami nelidským zvířecím řevem jí častoval: "Ty kurvo, ty děvko, ty píčo, píčo, píčoooooooooooooo!"  Vypadala tak vlídně, jako babička z pohádky o červené karkulce, slabá a bezbranná. Říkala mu chlácholivým hlasem, že je to pro jeho dobro, aby se očistil od té špíny... myslela to s ním dobře.  Kůže na jeho holých ramenech, tváři a hrudi postupně černala a stoupal z ní šedý kouř smíchaný s kouřem z horkých uhlíků dřeva. Křičel jako vepř, jeho hlas stoupal do crescenda, až postupně slábnul a rozplynul se v tichu. Babička nechala jeho tělo dohořet, zatím co vykročila ven ke studně pro vodu, aby mohla postavit na čaj. Pozpěvovala si při tom nějakou starou písničku " hou hou a už jdou, nečekej až te odnesou... ". Bylo tiché, pozdní zářijové odpoledne, jen někde v dálce bylo slyšet krákat vránu.