Karnivool, aneb výlet za oblíbenou kapelou se vyplatil

(Publikováno na www.rockandpop.cz)

    Ve středu večer 8. prosince jsme s pár přáteli vyrazili do Drážďan na koncert u nás méně známé, o to kultovnější, australské kapely Karnivool. Neodradilo nás ani dost nepříznivé počasí (mokré silnice, mlha a teploty kolem nuly cestou tam, husté sněžení cestou zpět). Přestože již prvním albem Themata z roku 2005 zaznamenala kapela celosvětový úspěch, v klubu BeatPol to ještě půl hodiny před začátkem vypadalo na návštěvnost pouhých tří desítek lidí. Samotný klub působil trochu dojmem kulturáku z maloměsta. Naštěstí obsluha baru byla sympatická a z pípy teklo i české pivo. Přesně podle plánů, v devět hodin, rozjela předkapela The Intersphere údernou hitovku Prodigy Composers. Dlužno dodat, že kapela byla perfektně sehraná a v Německu nejde asi o žádné začátečníky. Mají za sebou tři studiová alba a např. bubeník Moritz Müller figuruje jako firemní hráč v mezinárodním katalogu firmy Pearl, která vyrábí bicí soupravy.
        Při sledování výborné předkapely by člověk skoro zapomněl na snad ještě lepší zvuk z mohutných pěti reprobeden na každé straně, které poskytovaly dostatečnou výkonovou rezervu. Baskytarista z The Intersphere využil repráky k atletickému výkonu, kdy během vysoupení na jednu z beden ve výšce minimálně půl druhého metru vyskočil přessvůj odposlech. Následný let dolů pak vypadal trochu nebezpečně -  kluci řádili, prostě rock'n'roll a strhli k tomu i přihlížející diváky. Zároveň však v klubu vládla chvílemi až divadelní atmosféra díky velkému dynamickému rozsahu skladeb.
   Pohled do řad posluchačů v pauze na nezbytné dozvučení prozradil, že se prostory pěkně zaplnily, tak akorát, aby měl každý dost místa pro sebe a zároveň aby se kapele dobře hrálo. Víc jak stovka návštěvníků vytvořila příjemnou atmosféru.

   Karnivool otevřeli koncert skladbou Simple Boy z alba Sound Awake (2009) a úvodní zvonkohra nebyla na samplu, ale zahraná na opravdový nástroj. Zpěvák Ian Kenny už od začátku působil jako mimozemšťan. Dávno upustil ze své agresivnější image z dob prvního alba a s krátkým sestřihem vypadal trochu jako Steve Jobs. Jeho klátivé pohyby byly ale naprosto v souladu se zpěvem a mě osobně sympatičtější, než hromotluctví některých jiných zpěváků. Obdiv zaslouží i bubeník Steve Judd, který i přes složité rytmy vše hrál s naprostou jistotou a nástroj, včetně sampling padů, měl perfektně zvukově vychytaný. Nejenergičtěji pak z kapely působil basák Jon Stockman pohupující se celou dobu do rytmu své basové linky. A Kytarista Mark Hosking do půlky koncertu vypadal, že má zavřené oči.