Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Šakalos

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek Šakalos si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Info o fanouškovi

JV ASIE

Filipíny - Indonésie - Singapur - Malajsie - Thajsko - Kambodža - Myanmar (Barma)

Start: 15.11. 2010 [pondeli]

 

Den 1. (15.11. 2010) -  Alko příprava v Krásensku.

Den 2. [16.11. 2010] - Letime z Vidne do Frankfurtu, dale do Hongkongu a tretim letem do Manily. Cesta silena, obcas super vyhledy z letadla.

Den 3. [17.11. 2010] - Kolem obeda pristavame na mezinarodnim letisti v Manile. Hongkong trochu zklamal, skoro celej zahalen ve smogu. Manila na tom byla stejne. Ubytovavame se v chlivkach v nejstarsi ctvrti Manily, jmenem Ermita. Kratka prohlidka mesta.

Den 4. [18.11. 2010] - Stehujeme se do jeste vetsiho chlivku, stale ve ctvrti Ermita. Kontaktujeme mistniho typka pres muziku. Nasleduje oblidka mesta a navsteva Intromuros. Pekny. Jsme pozvani na veganskou zranici, sami bychom to nenasli ani nahodou. Pote jdeme na pivo. Prichazi dalsi punx a objednavame to rovnou po kyblych, fakt. Vystridame par poulicnich nalejvaren, az po pulnoci skoncime v karaoke baru, kde predvadim sve pevecke schopnosti.

Den 5. [19.11. 2010] - Odjizdime do San Pabla, mestecka na jih od Manily. Mame super ubytovani s vyhledem na jezero. Je to tu fakt jak v raji. Mame spolubydlici, jediny v celem hostelu rozsahlych rozmeru. Jsou to nejake jesterky a hlavne jeden obrovsky skaredy pavouk, ten truni na zachode s jednou jesterkou. Dali jsme obhlidku mesta jen na chvilku, strasne rychle se tu ztmiva. Kolem 6 vecer.

Den 6. [20.11. 2010] - Brzo rano se presouvame k jeepneyum, ten nas po hodine cekani haze na odbocku k sopce San Cristobal, kterou se pokusime vylezt. Zel totalni hic, neproniknutelna vegetace, bez pruvodce - zhruba v pulce to otacime, protoze se nemuzeme dostat dal. Trochu zklamani, nekdo vic, ja kupodivu docela vyrizenej, se vracime za prudkeho monzunoveho destiku, kdy se brodime rekou vody. Peklo, vsechno durch mokry. Na hostelu uz jen susime prachy a dalsich tisic veci.

Den 7. [21.11. 2010] - Jdeme na prochazku kolem jezera a nachazime pekny mista. A konecne net kavarnu, tak pisu. Zatim vse. Zitra presun o kousek dal, k prehrade lezici 3000 m.n.m. a nedalekym vodopadum, kde snad budeme stanovat. Az to bude mozny, napisu vic. 

Den 8. [22.11. 2010] - Nakonec jsme nasli dobrou restauracku, kde jsme se seznamili s jednim amikem zijicim zde uz nejaky cas, dobrej typek. Pak uz takova pohoda. Rano balime a bereme trikolku, pak jeepneye, jeste jednoho a jsme v nedalekem Santa Cruz nasledne v Pangasay [nevim zda je to dobre napsane]. Vyrazime na nedalekou prehradu a o par km dal na vodopady, kde davame koupacku. Vecer nemuzeme najit zadnou nalejvarnu, zato se dobre najime.

Den 9. [23.11. 2010] - Vyrazi se na nejvetsi turistickou atrakci, vodopady stejneho jmena jak tohle mestecko. Cena je ukrutna, navic se neda jet kvuli nedostatku vody az na ty nejvetsi vodopady a voda je muj nepritel, tak zustavam ve meste. Zrejme jeste dnes nebo zitra presun na sever od Manily, do hor.

Den 10. [24.11. 2010] - Nakonec jsem si obehal po meste par veci a po prichodu na hostel byli kluci zpet. Balime a valime do Santa Cruz a odtud hned do Manily. Tam chytame dalsi spoj, na sever, do Banguia a po preckani na autobusaku sedame do pekelneho busu smer Sagada, mala horska viska v horach cca  1600 m.n.m. Cesta pres Manilu byla vrazedna, pres 2 hodiny v zacpe a prevazne pres luxusni ctvrte se vsim na co si vzpomenete. Cesta do Bangui byla uz zajimavejsi, zel v noci. Ale az cesta do Sagady byla naprostou lahudkou pro nejotrlejsi. Pres 6 hodin v serpentinach, kde nejdelsi rovny usek mel 100m. Vsude propasti do pulky km az jednoho km. Urvany silnice, sesuvy pudy na kazdem km. Super zazitek, ale extremne dlouhej. Ale uplna lahudka pro extremni vystup busem byla samotna stoupacka do Sagady. Dorazili jsme druhej den po obede, 25.11.

Den 11. [25.11. 2010] - Prohlidka vesnice, net a spani vcetne jidla, toho bylo za posledni dny malo. Zitra asi na vodopady nebo na rakve zavesene vysoko ve skalach.

Den 12. [26.11. 2010] - No, mam nejak popleteny datumy, ale co uz, den sem, den tam... Tady na PC se ukazuje 25.11. Kazdopadne jsme dnes rano vyrazili na jednu vyhlidku, kopec o cca 220 m vyse nez je tahle vesnice, Sagada. Bohuzel mrholilo, pak zacalo chcat a tak z vyhledu nic nebylo. Na hostel jsme dosli promoceni, ale o hodinu a pul pozdeji jsme zkusili vypravu na rakve, ktere mistni uz od dob hodne davnych zavesuji hooodne moc vysoko na skaly. Z dalky jsme je nasli. Cestu ovsem ne. Nakonec jsme pokracovali do vedlejsi vesnice, kde jsme si vsimly velkych schodu nejak do pro pasti. A ejhle, jeskyne obrovskych rozmeru. Celovku jsem mel jen ja a tak jsem se vypravil par metru, ale bylo to nebezpecny, tak jsme se vratili, sli jsme po rozmacene stezce lesem a dostali jsme se k dalsi velke jeskyni, kde byl krasny vyhled na rakve. Pote jsme prubli jedny schody kolem mistniho oplechovaneho domku a dostali se do husteho porostu, nedalo nam to a pokracovali jsme silenym terenem po kluzkych kamenech, bahnem a vysokou travou, az jsme se vydrapali do borovicoveho lesa. Tam jsme cestu ztratili, chvilku jsme tapali a zkusili nejakou stezku od zvirat, dostali jsme se do bodu, kde to dost klouzalo a byl tam vyjukany domorodec s macetou / coze to tu kua delame... Typek potvrdil cestu, ze je pruchozi a tak jsme vyrazili. Masakralni sestup, ale dokazali jsme to. Ocista na hostelu, momentalne net a pak jidlo.

Den 13. [27.11. 2010] - Tak vcera vecer se zadarilo, vyborny jidlo a na zaver milion piv, Zbyna slavil 33. Rano kupodivu bylo v pohode. Zbyna si hodil vylet na kole s jednim amikem, co tu zije, my okoukli mestecko a kolem obeda Echo Valley, coz je dalsi skala se zavesenyma rakvema, jsou sakra vysoko. Uz vsichni se vydavame na nedaleky vodopad, cestou vic nez pekelnou. Hledame, tapeme, az se cesta nachazi, brod pres reku vzdavam a vracim se do mesta, odkud to beru druhou stranou k vodopadu. Setkavame se u vodopadu. Dnes jeste neco do zaludku a zitra po ranu smer Banau, kde asi pobudeme par dni.

Den 14. [28.11. 2010] - Vcera jsme potkali na netu cecha, kterej makal na Expu v Cine. Zasedli jsme tedy do putyky, dalo se nejaky jidlo, Red Horse a mistni rum, ktery znalci odkejvali jako sakra dobra nahrazka ceskeho rumu. Petr nam upadnul z lavicky, jinak OK. Na hostel jsme se museli dobouchat. Rano jsme zasedli do jeepneye, po 45 minutach jsme byli v Botoncu, pekelnou cestou se spoustou serpentin a hlavne po sutrech, obcas po betonu. Tam jsme mastili karty a cekali na odjezd dalsiho jeepneye, kterej nas hodil po 2 hodinou brutalni jizdy do Banau. Smackani jak sardinky, nohy a prdel trpela. Asi 5 turistu a nekolik mistnich se uz neveslo, tak sedeli na strese i pres vydatny dest a nizkou teplotu. Jeden mistni ovsem nechtel zmoknout, tak za jizdy slezl ze strechy k nam dovnitr, tam se vmacknul na neexistujici volny misto a kdyz prestalo prset, opet si za jizdy vylezl na strechu. Banau je malinkaty mestecko ve svazich vetsich a strmejsich nez je vase predstava. Poobhlidli jsme se po ubytovani, pekny za 300 pesos na hlavu, mrkli do mesta, maj tu nadherny veci ze dreva a samozrejme spoustu mistnich veci z textilu. Zitra asi dame trek do Batadu. Jinak dobry jido tu maj. Me filipinci povazuji za pinokia, pac mam velkej nos, haha.

Den 15. [29.11. 2010] - Opet upozornuji, ze datumy nesedi, melo by byt dnes 28.11. 2010. Vcera tedy uz nic extra. Dnes rano chcalo, navic az kolem 8 rano jsem se dostal k jedine zasuvce na nabijeni, od vcera to okupoval zajezd z Koree. Takze jsem si do 14 hodin sedel na chodbe a cekal az se to vsechno nabusi. Kluci zatim sli na vodopad, pekelna cesta, totalne od bahna. Jeste ted perou. Dali jsme docela slusny jidlo a nakoupili darky. Maj tu fakt pekny veci. Vykoupil se nejeden kram i s potravinama, zitra snad klapne ten Batad. Dnes asi testovani ryzoveho vina. Rum tu maj za 15kc, necelych 400ml. Taky jsem nakoupil nejaky buchty, kolace, dortiky a jeste jsme tu objevili neznamy ovoce. Tak se do toho dame... Zatim cus.

Den 16. [30.11. 2010] - Rano konecne pekne pocasi a tak nevahame. Bereme po dohadovani se s mistnimi za 400 pesos trikolku, ktera nas dovazi rozmlacenou bahnitou a kamenitou cestou k vesnicce Batad. Teda jen na rozcesti, pac dal to uz nejde, voda udelala z cesty peknou paseku. Vsechno ztrhany, totalne pod bahnem. Lopotime se do vrsku, jsme na kopci a ceka nas sestup, ted byl trochu pekelnejsi, ale v pohode. Jsme v Batadu, obrovske ryzove terasy se rozprostiraji kolem. Moc pekny a neuveritelny, co to muselo stat namahy, tohle postavit. Neexistuje tu snad nic na elektriku. Odmitame pruvodce a valime pres terasy po silenych schodech dolu do dalsi casti Batadu, byli jsme tam snad jak martani kdyby spadli z vesmiru. Rarita pro mistni. Kdyz jsme se vyskrabali po terasach nahoru na druhou stranu, otevrelo se pred nami obrovske hluboke udoli s divokou vodou. Uz ted jsem se hroutil jak to budeme slapat nazpet... Jdeme na to, sestup po strasne vysokych a prikrych schodech byl narocny, ale vodopad stal za to. Myslim, ze se mu rika Tapaia. Peta se Zbynou davaj koupacku. Cesta zpet je brutalni vyslap kde chcipame. Pozorujeme pruvodce jedne skupinky, kudy jdou nazpet a nasledujeme je. Trochu se ztraci, my tudiz trochu bloudime a nakonec slejzame vodnim kanalem na uroven, kudy se uz zase da pokracovat. Nakonec jsme nahore u registrace. Jeste nas ceka vystup do dalsiho krpalu, ale nastesti bez schodu. I tak je to narocny a hlavne zdlouhavy. Pak sestup dolu, kde nechtej mistni smlouvat o zpatecni ceste do Banau a tak jdeme pesky. Celkem jsme si dali, silenym terenem a kopci nejakych 22km. Pred 17 hod. jsme byli doma. Perlicka na zaver. Na jedne stezce byl bagr. Z jedne strany byla pesinka tak pro chodce, z druhe strany krpal jak svina, tak akorat na jedno auto, bez znamek stop od pasu. Jak dlouho tam ten bagr byl a jak se tam pres ten vsechen marast dostal, je zahadou. Vecer, sprcha a vecere s Red Horsama.

Den 17. [1.12. 2010] - Ja vim, dnes je 30 listopadu, ale koho to zajima. Dnesni den mame relax, net, jidlo. Mozna, kdyz se vyjasni, pujdeme na vyhlidku nad Banau. Zitra brzo rano odjizdime k mori, do San Fernanda, ale v horni casti Filipin. Tak zatim cus.

Den 18. [2.12. 2010] - Tak v tom mam nejakej bordel. Kazdopadne jsme byli na vyhlidce, nad Banau, docela pekny, ale v Batadu mnohem hezci. Druhej den rano jsme uz v pul sedmy sedeli v dodavce a jeli smer more na severu Filipin. Cesta opet super, ale uz nicim neprekvapila, pac tech zakrut a sesuvu pudy jsme zazili tolik, ze to skutecne prehlizime. Sjeli jsme do niziny a krajina se dost zmenila. Ryzova policka zustala, ale na rovine. Suseni ryze primo na silnici je opravdova silenost, protoze v tom provozu je opravdu zajimavy klickovani a uplne nejlepsi je, kdyz ji susi pred zatackama. Zhruba 100km od Baguio se cesta rapidne zveda do 2000 vysek a v polovine cesty je nadherna krajina, vysoko v horach pouze v borovicovem lese, se silenymi zakrutami. V Baguio je totalni silnicni chaos, hned presedame do rozvrkaneho busu pred demolici a sjizdime z hor k mori. S tim busem bylo cestovani adrenalinovy... Jsme v San Fernandu a tady je snad vetsi dopravni kolaps nez v Manile. Hned bereme trikolku a jsme v jednom z mnoha resortu u more, jihocinskeho. Vlny pekny, ale je melko, takze pro me idealni. Voda prijemne tepla a jinak hic, takze spokojenost. Ovsem je to drahy a druhy den se presouvame o 50m vedle, do levnejsiho bydleni. Koupacka hned po ranu a na vecir nesmi chybet. Ale to uz jsem se dostal do skutecneho datumu, patku 2.12. 2010 [teda si to aspon myslim]. Od ted by ty datumy mohly sedet...... Zrejme tu zustaneme do odletu na Bali.

Den 19. [3.12. 2010] - Zrejme byla celodenni koupacka a navsteva San Juanu, vesnicky opodal s par peknymi stavbami.

Den 20. [4.12. 2010] - Temer zadna zmena, opet koupacka. Vecer samozrejme chlastacka na plazi, vetsinou Red Horse za 30 pesos. Hafo turistu a hlavne mistnich. Od patku tu jede party se soutezema, zivou hudbou i diskotekou a dnes dokonce nejaka miss 17/ti letych filipinech. Myslim, ze byste si vsichni ukroutili hlavy... Navrat na bordel nejdriv ve 2 rano.Dnes dokonce po 4 ranni....

Den 21. [5.12. 2010] - Dnes po koupacce se ocitame v San fernandu. Mrknem na par zajimavosti, konecne jsme narazili na tofu, ovsem na jidelaku uvedeny jako fazole s houbama. Zjisteni busu na zitra do Manily, odkud letime do Indonesie. Filipiny jsou nadherny a je tu toho tak na pul roku, jsou tu celkove levny destinace i pro chudsi. Nas pobyt na 20 dni stal nejakych 7 tisic maximalne a to jsme vetsinou bydleli v silene drahych dirach, cca 300 - 500 pesos na hlavu. Neuveritelny castky, fakt. Jinak tu jsou strasne pratelsti, oproti Jizni Americe.

Den 22. [6.12. 2010] - Rano pred sedmou uz stojime pred bordelem a stopujeme jeepneye. Jsou narvani, ale dari se. Chvilku po prijezdu na bus uz sedime a jedeme umornou cestou smer Manila. Tam bereme nadzemku, neco jako Metro u nas a pote jeste tago na letiste. Tam nam sdeluji, ze odtud to neleti a mistnim busem jedeme na terminal 3. S Cebu valime smer Jakarta, kde jsme chvilku po pulnoci a je tu zmena casu.

Den 23. [7.12. 2010] - Vyrizeni hledame odlet dalsiho letu na Bali. Opet to odtud neleti, bereme tago a opet terminal 3. Vsude chaos, ale dockame se a letime. Let je v pohode, spime uz vsichni. Letiste v Denpasaru je malinke, odtud tagem na Kuta letovisko a dal na Legaispa nebo tak nejak. Ubytovani za 100 000 rupii, coz je dost, ale na prvni noc, neni co resit. Ihned se pakujeme na jidlo, jsme na ceste uz 26 hodin, mistni pivo a spat. Po ctvrte uz valime na obchuzku a Zbyna nachazi tofu. Vracime se tam a zjistujeme, ze maj i tempeh. Davame tofu v kokosove omacce, tempeh, ryzi, dva druhy skvele ochucene zeleniny, asi spenat a podobna trava, nejaky palivy veci a cena cca 25kc - a to je na Bali draho!!!!!!! Takze v podstate raj, jsme nadseni a Zbyna jasa, zatim nejlepsi jidlo na ceste. Zitra se uvidi co podniknem.

Den 24. [8.12. 2010] -  Vecer mala kalba na terase, beze mne. Rano tak v poklidu vstavame, Zbyna leti zjistit pujcovnu kol a davame snidani, toust s kiwi, chutnalo to vyborne, jsem necekal, k tomu caj, to jsme meli pripravene pred pokojem. Kolo na jeden den 25 000 rupii. Kdyby to bylo na vic dni, bylo by to za 10 - 15 tisic, super. Pronajem motorky, to tu delaj vsichni, je o par korun drazsi. No, vyrazime na jih, nejdriv po chodniku kolem plaze, pres Kuta resorty, luxus jak svina. Pote je letiste, objizdime ho, dostavame se na dalnici, mimochodem se Zbynou mame skladacku, Petr horala, ale nic moc stav, hlavne zadni pero je pro tuhle jizdu na hovno. Za letistem je jeste chvilku rovinka, pak sileny krpaly. Na jednom odbocujeme k mori, jsme nejisti a nakonec to otacime, ale uz bez Petra, a tak slapeme jak vztekly do dalsich krpalu a nedokazeme si predstavit jak to dame nazpet. Nakonec jsme u cile, sice ne u more, ale na vysokej skale, kde je jeden templ, sorry, na nazev si ted nevzpomenu, na Googlu to najdete, na jihu Bali, jsou tu stovky opic, se kterymi je prdel, jen co prichazim, hned mam jednu na dredu. Ostani se flakaj nebo skacou do bazenku co tu maj, jsou proste bozi. Chram jako takovy neni nic extra. Proste jako kdekoliv na Bali. Ale vyhledy dolu na more jsou pekny. Vstup 6kc. Vracime se a ukazuje se, ze zas tak velky zlo to neni, vedu jen dva kratky stoupaky. Na vrcholku davame v poulicnim stanku, rika se jim nejak jako warung, tofu, tempeh, lepsi jak vcera, hafo rejze, zeleniny, blablabla a 4 limonady. Za vsechno chteli 72kc, super. Jen ty limonady stoji kolem 24kc. Nasleduje velkej sjezd, nazpet ke Kuta, na rovinku, a najednou se nam zda, ze to je krpal jak svina. Pote kolem plaze, davame koupacku vedle letiste a jedeme jeste na sever, nevim jak se tomu mestu rika. Tam bloudime jasnymi stinadly, ale cestu nakonec nachazime. Vracime kola uz s Petrem, davame piva, kde nas ojebali jak maly decka a jdeme do oblibeneho warungu na tofu s tempehem, kterej uz ale nebyl. Na zaver relax. Zitra asi vypadneme na sever-severo zapad.

Den 25. [9.12. 2010] - Nakonec jsme po snidani na hotelu odesli v desti na taxi, ale podarilo se ukecat jednoho manika, a tak jsme na autobusaku v Denpasaru. Tam se flakame celej den po meste, navstevujeme warungi a po sedme vecer uz sedime v pekelnem busu, co nas hodi do Malangu, na Jave. Cesta je dost zacpana a nijak zajimava. Ovsem ke konci pred balijskou uzinou, pres kterou se mame nalodit na trajekt ridic zarazuje rychlost formule a ti kdo nemuzou spat brzdi a krouti volantem za ridice, protoze tohle je evidentni jizda smrti. Nastesti dojizdime v poradku jen s ohnutym zrcatkem. Hlavni je predjizdet v zatackach, pres 100km na tachaku a hlavne za zadnych okolnosti nebrzdit.... Vecerni spoje jsou sice rychly, ale jen pro velice odvazne cestujici. Potesila zastavka na jidlo, v cene jizdneho.... Trajektem jsme za hodinu na Jave a jizda smrti se opakuje. Zbyna uz nespi a tak si to vychutnava s nami.... Myslim, ze jeste ted jsou obtiskle prsty od cestujicich na drzadlech sedacek, jak brzdili rukama...

Den 26. [10.12. 2010] - Cesta do Malangu je sice silene rychla a nebezecna, ovsem na 4 ranni jsme na autobusaku, meli jsme tam byt na 9 rano!!! Tam preckavame asi do 7 a bemem za 10 000 se dovazime pred hotel Hellio [?], kde je to nakonec tak drahy, ze bereme o kus dal jiny, za 150 000 pro vsechny s TV, balkonem... Ovsem hledam jeste jeden, ten je za rohem, za stejnou cenu ale se snidani a vypada utulnejc a hlavne neni na rusnej ceste. Den proflakame ve warungach, tady je hafo ryze, 2ks tofu a 2ks tempehu s chilli a zeleninou za 5 000 rupii, tj. 10kc, takze raj. Asi 12 bananu kupuji za dalsich 5 000 rupii, jsme stastni. Ja koncim v jednom shopu na obleceni, kde typci neumi anglicky, ale dopada to tak, ze me berou do zadni mistnosti a pres prekladac na googlu, cestina - indonestina, komunikujeme, dostavam pivo a odchazim snad po 2 hodinach. Typek me odvazi na hotel, beru Zbynu, typan vola zpevakovi E.Decay, co a jak zitra - nic se nedozvidame a tak jdeme spat.

Den 27. [11.12. 2010] - Rano jde do vedlejsiho hotelu, nahlasit, zda za hodku muzeme dorazit. Jsme tu, docela pekny misto s malou zahradou... Ve vilove, milionarske ctvrti. Dostavame info o vystupu na Bromo a o nedalekem mestecku Batu, a tak spokojeni proflakame zbytek dne tim, ze jdeme na misto konani koncertu, ktery nachazime docela dobre. Jde o prvni rocnik Grind Java Fest s ucasti indoneskych grindcore spolku, celkem 17. Ale na miste se dozvidame, ze tri hrat nebudou. Jeste nez najdeme misto, pres ulici krici nejakci punx, at jdeme za nimi. Byl to organizator dnesni akce a kapely, ktery tu byly ubytovani, pred a po koncertu. Druzba zacina mistni domaci palenkou a pivem. Pote warung a jdeme na misto konani do velke sportovni haly. Akce podarena, jen s pivem se tam nesmelo a u vstupu byla jakasi castecna kontrola. Mistni skoro vubec nepijou a na Jave jsme si vsimli, ze sehnat tady pivo neni vubec jednoduchy. Nebudu vas nudit co jaka kapela byla zac. Skoncilo to mohutnou foto dokumentaci, hralo se pro nas nekolik pisnicek a do pulnoci s jeste jednou zastavkou warungu jsme na hotelu.

Den 28. [12.12. 2010] - Po skvele snidani, na vyber vajicka, omelety, ryze klasicka, ryze na cibulce a jeste s vajickem smichana, okurky, chilli, polivka, naklicene fazole, caji odjizdime s majitelkou hotelu, jejim ridicem a jakousi pani do Batu. Mestecka par km od Malangu, v horach. Zde sidli nekolik TV. Jedna z nich vcera natacela cely festival. Prej at si to vyslapneme nahoru, oni tam na nas pockaji s autem. Ale my nevedeli presne co mame vyslapnout a tak jsme se vrhli k jedne pekne vysoke kuzelovite hore, tam se cesta ztratila, krpal mesteckem to byl silenej, jdeme uz polickama a vychazime v luxusni ctvrti. Schazime do mesta, k obrovskemu zabavnimu parku a ZOO dohromady, pres cestu se prosvistel zelenej dlouhej had, pote na ceste narazime neco cosi hodne divnyho a taky na pavouky. Nevime co ted, tak vyrazim opet tim pekelnym krpalem, kterej zdolavam spocenej s nevericne se za mnou otacejicimi mistnimi, co to je za blazna, ze tudy jde pesky do tohohle krpalu.. Jsem nahore, nikdo tu neni, tak se zase vracim, mezi tim fotim velky pavouky a najednou se proti me riti na mopedu nas ridic. Hej, kde jste a kde mas kamarady. Rikam, dole ve meste... Ritime se tedy dolu do mesta, tam nachazime kluky jak hraji na ceste karty. Ridic odjizdi se slovy, za chvilku tu jsme s autem, chudak nas na pozadani majitelky hotelu zacal hledat.... Jsme zpet v Malangu, platime 300 000 na osobu za vystup na Bromo, ostatni sopky jsou zavreny, pac bouchaj a start je na 1 rano. Tak smer net, nakupy a spat.....

Den 29. [13.12. 2010] - Vcera jsme nakonec prekonali rekord v cena za jidlo, 4 500 rupii, takze za 9 korun ceskych zranice jak svina. Nakonec jsme objevili kousek od nas jednu putyku kde hrajou prevazne rock a tak z jednoho piva jich bylo hafo a o pulnoci jsme dorazili na hotel, pul hodky spanku a uz jsme na nohou a vezeme se k sopce Bromo, ktera je uz pres 20 dni aktivni, takze to bude zazitek. Cesta zdlouhava, ke konci zdolavame pres 2 000 metru vyskovych behem kratke doby, coz znamena silenej vyjezd po krkolomny silnicce. Ta cesta byla jak do nebe, extremne prudkej kopec. Jeli jsme za 1 a max. za 2 [rychlostni stupne]. Posledni pul km si daveme pesky jeste za tmy. Dobrej vyslap. Slunicko jsme sice stihly, ale diky hodne kourici sopce Bromo nebyl pohled na svitani dokonaly, to ale nahradil pohled na dalsi vulkany pod nama. Super, skrabeme se jeste na skalu, odkud je vyhled dokonalej. Zpatecni cesta zase utrpeni, jsme nevyspali, delame v prvni vesnicce snidani, v cene zajezdu a kochame se nahdhernou krajinou s krasne obdelavanymi policky kukurice, brambory, cibule, atd. V Malangu nebo tesne pred nim zastavujeme omrknout jeden chram, nevzpomenu si na nazev. Na pokoji usiname a po dvou hodinach jsme bez Petra ve meste, dnes Zbyna trhnul rekord v cene za jidlo, jen za 8kc hafo jidla. Ovsem pote jsme se vrhli na dalsi warung s rybama a priserama a s pitim to stalo na hlavu 23 000 rupiiiiiii... Net, nakup neznamyho ovoce, spanek a zitra smer Solo. Blizime se k Yogjakarte.

Den 30. [14.12. 2010] - Rano bereme Bemo na autobusak, tam to hned jede do Sola, jenze cesta je pekelne dlouha a mame zpozdeni, do toho je prestavka na jidlo, opet v cene jizdenky a na to si vzpomnel nejakej parek muslimskej, ze by nebylo spatny si hodit modlitbu, tak se cekalo, az se vymodli z hrichu. Do Sola prijizdime kdyz se stmiva, bereme dalsi bus, ten nas vezme do mestecka v horach, dost vysoko v horach, Tangawamangu [asi tak nejak]. V noci, chcije, shanime ubytovani. Sileny krpal je tohle mestecko, jeden hotel vedle druhyho, jdeme pesky a bereme po usmlouvani [ktery mohlo dopadnout urcite jeste lip] dva pokoje za 160 000 rupii. Mistni maj i warung, tak jim snime veceri, zajimave oprazeny v testicku tempeh, smazeny banan samozrejme a nejaky placky v testicku jakoby z brambor. Spokojenost.

Den 31. [15.12. 2010] - Brzo rano, asi na pul sedmou vyrazime smer hora 3 256 m.n.m., tak nejak, Tawu se asi jmenuje. Bemem na dvakrat se vyvazime do extremne prikreho kopce dlouheho 7km, za 10 000 a pak pesky po kamenech, ktery se postupem casu meni ve schody, takze zlo zacina. Vystup pekelnej a nekoncici, fakt zlo. Nastesti neco malo pres dve hodiny a jsme nahore. Bohuzel je hodne husta mlha a tak vyhledy jsou temer nulove. Sestupujeme a jelikoz Bemo chce 70 000 dolu do vesnice, posilame ho do prdele a jdeme pesky. Nohy na sracku a sejit to po te krasne nove udelane asfaltce je nemozny ukol. V pulce nevim co a jak dal, nastesti nas bere Bemo a zastavuje skoro u vstupu k vodopadum, jenze to jsme nevedeli, tak jsme ho poslali nazpet, at nam zastavi u hotelu. No, aspon jsem se prezul a dali jsme si kilak k vodopadum, tam vstup pro nas drazsi jak pro mistni, ale v pohode. Ma mit 100m, coz je sakra vyska. No a nema, po sejiti asi sesti miliard schodu, kdy brecim bolesti, klouby jsou naprosto oddelany jsme na miste. Vodopad ma tak 40 m at nezeru. Trochu to obejdeme, vsude hafo otravnejch opic a jdeme nazpet se zastavkou na pivo a jidlo. Pak jeste warung hotel a spat.

Den 32. [16.12. 2010] - Zase brzo rano si davame pochod v plne polni 1,5km dolu, opet zlo, na autobusak, hned jedeme do Sola totalni rachotinou s ridicem co si mysli, ze ty ukrutny serpentiny zdola rychleji jak F1. Okoli je skutecne nadherny, cisty, vsude krasna policka se zeleninou a ryzi. Nejhezci misto v Indonesii, zatim. Jsme v Solu a hned bereme dalsi rachotinu do Jogjakarty. Tam jsme kupodivu brzo, giganticky mesto a najdeme ubytovani primo v centru za 100 000 pro vsechny a pivo za 20 000, parada. Na net zjistiti situaci kolem dnesniho koncertu a hura na jidlo.... Koncert docela v pohode a navrat kolem warungu s vybornym jidlem je vysvobozujici.

Den 33. [17.12. 2010] - Dnesni den byl zrejme flakaci. Internet, warungy a myslim, ze prohlidka mesta. Docela pekny mista.

Den 34. [18.12. 2010] - Dnes jsme si pujcili kola a vyrazili po regulerni dalnici na Prambatan, odhadem 12km, udava se 17km. Valime v klidku, v nejvetsim hicu. Misto dost proflakly a turisticky. Vstup platime trojnasobne vetsi jak mistni a narychlo to prochazime. Cesta zpet byla jeste rychlejsi, kupodivu vice do kopce. Pak uz klasika u piva a dalsi koncert prevazne sxe kapel. Jen dve byly odlisny. Hlavne ta jedna s benjem a klavesama, super punk country. Na zpatecni ceste mokneme. Koncert samozrejme bez piva.

Den 35. [19.12. 2010] - Dnesi den byl dovolenkovy a se Zbynou jsme si udelali obrovskou radost, nechte se prekvapit, tahneme v krosnach kusy zeleza... Dnesni koncert vynechavame.

Den 36. [20.12. 2010] - Brzo rano sedame na mestskou a ta nas vyhazuje na nadrazi, hned bereme punk bus do nedalekeho mesta, a hned tam sedame na dalsi punk bus a ten nas vyhazuje ve velkem meste, Wonosobo. Obe cesty byly ultra rychly, nejrychlejsi za dobu pobytu v Asii. Piloti F1 by se mohli ucit, extremni zlo-jizda. Ve Wonosobo bereme bemo a to nas dovazi k dalsimu busu, opet punk [punk busy nezaviraji dvere, nerespektuji ani kapku dopravnich neexistujicich predpisu] a to nas haze do hor, do malinke vesnicky, Dieng myslim, zato plne mist k videni. Ubytovavame se v necem co byla asi slepicarna, jde se tam pres kralikarnu [nebrat doslovne], ocumujeme a zjistujeme co zitra. Vyrazime na nedaleke pamatky hinduistickeho stylu, a po kratkem bloudeni nachazime sirny krater. Strasnej smrad a velke vypary. Ovsem pekna podivana, no a pri zpatecni ceste kupujeme dalsi ovoce na test. Nic moc, ale prodavacka nam to dalado caje hodne oslazeneho a to byla mnamka.  

Den 37. [21.12. 2010] - Snad ty dny a datumy sedi, zase nevim skoro co je za rok. Budicek na pul ctvrtou a po ctvrte uz jedeme k jezeru, odtud pesky na 30 minutovy vyslap. Jedini stihame vychod slunce, peknej pohled. Zbytek vypravy je tak pomalej, ze videli jen mlhu. Nasleduje vylet na dalsi krater, jezero, ovsem v mlze. Pak koupacka v sirnych laznich, kde jsme byli vcera, ale v jinych o hodne nebezpecnejsich a na ty jsme se jen mohli divat. Pote jedeme k dalsimu krateru, ale jen my z CR jdeme pesky, po silene ceste, zbytek na nas ceka. Moc pekny bublajici bahno. Nasleduje navsteva dalsiho krateru s bahnem, ale mnohem vetsim. Pote uz jen veget a konecne net. Sice tu jeste je par mist ke koukani, ale dost se opakujou.

Den 38. [22.12. 2010] -  Rano padame docela brzo, je to potreba. Pred 6 sedime v punk busu, kterej ne a ne dojet do cile. Hned bereme dalsi, sice jinam nez jsme chteli, ale jede to do mesta, kam taky muzeme. Tam nastupujeme za jizdy. A neco to naznacuje, vse se tu dela za jizdy a my si navic vytrpeli opravdovou psycho torturu se vsim vsudy. Totalne namackani v punk busu, kterej mel trasu po ceste tak rozmlacenej, ze chcipnout bylo jediny vysvobozeni. No, asi kolem obeda dorazime na misto urceni k mori, ktere je oblasti tsunami, takze je tu vsechno novy, bydlime v bejvaku jako krava, nikdo tu neni, snad tri turisti a to by tu melo byt narvano ted pred prazdninama. Je tu tak obrovske mnozstvi sracek pro turisty, jako na Bali. Omrkneme okoli a zitra uvidime. Jo, plati se sem vstup do mesta!!! Jmeno Pandagaran, zrejme.

Den 39. [23.12. 2010] - V klidku si vyrazime do nedalekeho narodniho parku, je to takova kapka, poloostrov. Dzungle, kde zije spousta haveti, videt tu muzete mraky opic, nastesti nebyly moc otravny. Videli jsme 3m od nas nekolik zvirat hodne podobnych nasim srnkam a hlavne srncum s obrovskymi parohy. V jedne jeskyni jsme probudili dikobraza, v zakazane casti dzungle, kam jsme se jaksi dostali aniz bychom to vedeli, prekracujeme obri stonozku. Moc peknej blativej trek. Lilo z nas jak z konve. Pak uz jen relax u more [indickeho oceanu] a veget u TV. Do rana cumime na pohadky a na film Ghost Rider.

Den 40. [24.12. 2010] - Udajne jsou vanoce. Rano na pul desatou sedam na mopeda, beru Petra. Zbyna se veze s nasim pruvodcem. Za 150 000 na hlavu jedeme do Zeleneho kanonu. Po ceste se zastavujeme na pekny prednasky u domorodcu. Na produkty z palmy, na pekne loutky, zachranou zelvi stanici, vse pekny. Samotny vylet do Zeleneho kanonu, 30km od naseho baraku neni nic extra. Je patek a tak cekame az otevrou, coz je jak se ukaze, spatny. Po otevreni se vsichni nahrnuli na lodky. Jede se na vahadlovych lodkach pro 5 lidi plus ridic a navigator. Cesta je dlouha asi 1km, ale valime docela rychle. Jelikoz kazdy den navecir prsi, neni mozny se v kanonu koupat kvuli silnemu proudu. Samotne misto, kde skaly blokuji vodu, a tak se da stat jen na malem kousku kamene, je ono misto, jenze diky turistum se tam pomalu ani nevejdeme. Prdel je, ze abychom se tam dostali, lezeme pres nekolik dalsich lodi. Skoda, velka skoda. Ale vylet jako celek super. Zastavujeme se udajne na nejklidnejsi plazi pro koupani v sirokem okoli, davame jidlo, ale nakonec do vody nelezeme. Jedeme nazpet a diky skvelemu pruvodci se dostavame az k mistnimu vinu, ktere je neco jako - co neexistuje. V jednom kramu neni, jedeme do nejake podivne ctvrti jakoby trhoviste a zrejme pres cerny trh se dostavame k vinu, ovsem bez pruvodce bychom nic nesehnali nebo za sileny peniz. Vino ale dobre moc neni, zkousime ho hned jak se vratime z koupacky, v miste kde je to zakazane, jak jinak. Vcera jsme navstivili skvelej warung, kde jsme se pekne precpali a tak porusili urcite pravidlo pro turisty, nikdy se nestravujte ve warungach [my tam jsme denne a je to super jidlo] a hlavne nepite napoje s ledem, coz jsme uz nekolikrat taky porusili, jsme spokojeni. Dnes uz jen net a jelikoz jsou ty vanoce, prej, tak si dame stedrovecerni veceri nekde na plazi, lahvace, vino a timto vas vsechny zdravim[e] do studeneho Ceska. Zitra nas ceka dalsi vylet, tak to nebudeme prehanet.

Den 41. [25.12. 2010] - Nakonec jsme se Zbynou byli na jakem si rybym trhu / warungu. Objednali si jeste zivy tvory a za chvilku jsme se do toho vrhli. Na baraku probihala mirna chlastacka. Rano jsme dali snidani, uz nemame smazene banany, ale tousty s rajcetem. Jelikoz je po 10 hodine, tak se nam blizi odjezd na dalsi vylet. Jakysi vodopad. Dnes jedeme na trech motorkach. Jedu sam, fasuji tentokrat Suzuki, opet 125 kubiku, vali to docela slusne, ale musim si na ni zase zvyknout. Ten vodopad ani neni vodopadem, jakasi jeskyne pres kterou se vali voda a v te jeskyni se da skakat ze zhruba 5-7 metru do vody. Pred jeskyni je dalsi misto kde se da skakat, onen vodopad. Rekneme kaskady. Misto je tak dobre schovane v hluboke dzungly, ze sami bychom to nenasli a to ani s mapou. Doma jsme na treti hodinu, asi. Relax, warung, net, nakup a nazpet na barak. Zitra smer Bandung, pokud sezeneme bus.

Den 42. [26.12. 2010] - Rano jsme vypadli brzo. Do Bandungu dorazime kolem obeda, cesta v pohode, jeli jsme punk busem, jak jinak. Bandung je gigant, vsechno ubytovani extremne drahy a hovno co tady. Jsou tu vylety na nedalekou sopku a po jejim krateru se da projit dokola, cena silena. Tady si z nas asi delaj normalne prdel, ubytovani punk jak krava, prolitneme mesto a ackoliv je tady nejsilnejsi scena s obrovskou navstevnosti, sere nas to tady a tak rano mizime o dum dal.

Den 43. [27.12. 2010] - Kolem 7 rano bereme bemo a na dvakrat se dostavame na bus, ktery jede do mesta Bogor. To ma necelej milion ale je plnej zelene a velkych botanickych zahrad. Navic nedaleko je krasna sopka s ustrelenou spickou. Takze tady to bude dobry, ubytovani taky punk, ale jakoby na zamku, je tu klidek a kolem je spousta veci co se nam muzou hodit. Dokonce tu je jakartske letiste, tak ani nemusime do Jakarty, kdyz na to prijde. Zitra se budeme venovat mestu.

Den 44. [28.12. 2010] - Ta 7 az 8 ranni nam sedi a tak jdeme omrknout snidani, tousty, vajicko a velky trs malych bananku, ty jsou vyborny. Ze vcera z ulice jeste zeleninove osmazene koule, takze parada. Po snidani jdeme pres ulici do obrovskeho parku, botanicke zahrady. Tolik ruznych stromu  jste jen tak nekde nevideli. Fakt pekny misto na cely dny, pikniky, relax u jezirek, apod. Prosli jsme to docela poctive, ackoliv nejsme znalci, bylo to pekny. Nasledoval nakup v nakupaku a hostina na baraku. Pak dalsi navsteva marketu a trznice, dnes prevazne s ovocem a zeleninou, dalsi kousky co jsme jeste nevideli. Zitra dame dalsi vylet, zkusime informace ohledne nedalekeho vulkanu a pak se uvidi. Rozhodne zustaveme zde v Bogoru, krasnem meste plnem zelene.

Den 45. [29.12. 2010] - Dneska jsme navstivili Kuburan, coz je cinsky hrbitov nedaleko Bogoru. Je to strasne obrovskej komplex, kudy vede bezna silnice. Velky to je jak Neznasov. Hroby jsou obrovsky, nektery se zahradama, prijezdovyma cestama, proste jak mesto. Pote nasledovala jen prochazka Bogorem, coz zabralo taky nejaky cas. Zitra mrkneme k Cibodas... Nakonec jsme se Zbynou skoncili v restauraci u pizzy a hafo piv.

Den 46. [30.12. 2010] - Rano teda bylo krusnejsi, ale nic co by se nedalo zvladnout. Razime bez Petra. Cesta na nekolik prestupu. Nakonec se dostavame k hlavni brane, odkud vede trek k vodopadum. Ty byly nakonec tri, pekny, jen skoda, ze nebylo slunicko a teplo. Jsme v nejakych 1500 m.n.m. Je cas a tak zkousime dalsi trek, k druhym vodopadum, ten je jeden, malinkej, ale jdeme k termalnim pramenum, coz je velky vodopad s hodne teplou vodou a prez ten vodopad se musi prelezt za pomoci lanoveho zabradli po par kamenech. Jeste je cas, tak jdeme dal nahoru, nakonec se vyskrabeme, je tu i cast pro horolezce, coz me teda prekvapilo, ale dal jsem to a na pokraji sil se dostavame do temer 3000 m.n.m. Uz neni cas, mrkneme ke krateru, ale nic nez mlha a viditelnost na 10m, silenej silnej vitr, zima. Jedini jsme tu v tricku, vsichni nabaleni jak kdyby byli na ledovci. Sestup byl krutej, do toho silenej dest. Durch mokri, sestupujeme pomalu bahnem a kaluzema vody, cesta tak na gumovky, peklo. Zpatecni cesta byla uz jen dalsim peklem dnesniho vyletu. Na barak se dostavame kolem pul osme. Zlo.

Den 47. [31.12. 2010] - Dnes klidek, ale za chvilku vyrazime do Jakarty na kukacku. Expresem za 11 000 na hlavu dorazime do Jakarty za slabou hodku. Do 20 minut nachazime ulici Jaksa, nejznamejsi ulici Jakarty, malinka, kratka a uzka ulice plna ubytovaniho a hospod pro zapadni turisty. Ovsem kde nic, tu nic, par turistu potkavame, ale fakt malo. Zalejzame do jednoho baru na stastnou hodinku a po 2 pivech se vracime do Bogoru. Na dvakrat, pac jsme sedli do spatneho vlaku a v Bogoru chlastacka nedaleko naseho baraku, peknej vyhled na mesto a z druhe strany sledovacka ohnostroje. Ve dve rano jsme na baraku.

Den 48. [1.1. 2011] - Dnes nic, jen net a jidlo. Nakupy.

Den 49. [2.1. 2011] - Dnes opet relax, ale ja vyrazil do muzea zoologie, ktere se nachazi v Garden parku, takze toho vyuzivam a jdu znova mrknout i na park, na mista kde jsme nebyli pri nasi prvni navsteve. V muzeu pekny kousky, ale docela odflakly. Klidek na baraku, net a priprava na odlet, zitra rano vyrazime smer Singapur.

Den 50. [3.1. 2011] - Pohodicka dzes na dva presuny k letisti a po par silenych procedurach jsme v Singapuru s Air Asia. Je tu o hodku vic, do hodiny mame ubytovani a hned zkousime indicky jidlo na ulici, dobry. Dnes uz nic.

Den 51. [4.1. 2011] - A mame po desate, jen tak tak stihame po vyprseni snidane aspon neco do huby a praskame ji do kousku zachovaleho pralesa, uprostred Singapuru. Pekny misto na delsi dobu, hlavne postrani stezky stoji zrejme za cas. My dali zakladni trasy, taky pohoda, leje z nas jeste ted, haha. A tak to ma byt. Jidlo davame u indu, ve vegetarianske restauraci, nazrani jak hovada. Kluci chtej odpocivat, tak prochazim Little India sam, super. Nakonec stiham postu a dalsi dva chramy nedaleko nas. Net a resime co dal, zda zustat ci ne. Nakonec zustaneme jeste jeden den. Nocni prochazka kolem naseho bloku, nakup nejlevnejsiho piva a to je pro dnes vse.

Den 52. [5.1. 2011] - Dnes smer umely ostrov Santosa. Ale jen na kukacku z "pevniny". Pote pesky k nam se zastavkama po cinske ctrvti a kramech s muzikou, ktere jsou zatim zavrene. Takze az na vecir... plus mame v planu arabskou ctvrt, taktez s navstevou obchodu s muzikou.... Tak uvidime, ale zitra smer Johor Bahru a pak dale Kuala Lumpur. Jsme tu znova, prochazka probehla a ne vsechny kramy jsme nasli, par peknych veci na deskach za sileny ceny, jeden kram tu funguje s deskama od roku 62, jmeno Roxy. Dnes bychom se meli setkat nejmene se Shaifulem, tak uvidime jak to dopadne. Se Shaifulem se setkavame, vcetne typka z Afganistanu, davame piva, prichazi kytarista Fallen World a dalsi. Pekny vecir.

Den 53. [6.1. 2011] - Rano na bus a smer Johor Bahru, Malajsie. Na autobusaku si nas vyzvedava Kamal a travime u nej den a noc. Zitra jdeme do Kuala Lumpur, odtud asi 20km, vyrizovat viza.

Den 54. [7.1. 2011] - Nakonec jsme do pozdnich hodin kecali, hlavne Zbyna s Kamalem o tom, zda zustat ci ne u nej doma. Pro nas uspora penez, ale ztracenej cas. Proto na kolem sedmy rano jedeme na nedaleky vlakac, odkud uz sami valime do KL. Testujeme mistni metro, barmska ambasada dopadla spatne, zatim to proslo Zbynovi. Thajska naopak neprosla Zbynovi. Tak jako tak tu musime seckat na viza az do pristiho ctvrtka. Ubytovani mame v centru, v indickej ctvrti, kde jsme se kralovsky najedli za par korun a je to tu v pohode, k centru a hlavnim atrakcim blizko, super. Dnes uz nic....

Den 55. [8.1. 2011] - Vecer jsme jeste koupili plechovky piva za dobrou cenu a je rozhodnuto, Malajsie je levna a pro nas raj, skoda, ze tu nemaj hory. V klidku se rano sebereme a razime na obhlidku hudebnich obchodu, ktere se nam dari najit, i kdyz nekdy to chvilku trva, dokonce jeden, bohuzel ten nejvic UG je zavrenej, typek je nekde na jidle a tak mu Zbyna nechava vzkaz, ze jsme tam byli. Nachazi se v podzemi jedne nemocnice. Dalsich hafo obchodu se nachazi nedaleko, v jednom obrovskem komplexu nakupnim. Mimo jine jsme tu nasli spoustu svastik, brutalnich tricek s nazi tematikou a kruty nazi arabsky kapely. Jak jsme se dozvedeli, sefujou tomu hlavne cinani, mistni UG kramky se od toho distancuji. Dnes uz jen net, jidlo.....

Den 56. [9.1. 2011] - Uf, tak dneska to dopadlo trochu jinak, vyrazime az kolem 14 hodiny na nedaleke zahrady, klidna oaza s velkym jezerem, parky, at uz orchidejovymi nebo ptacimi. Vstupny na konkretni mista velky, tak vyuzivame toho co je zdarma. Vcera jsme to trochu protahli, tak do 2 az 3 rano. Byl za nami Kamal, ale my uz testovali strong piva, no, dal jsem 12 procent alkoholu, pak 14,8 procent alkoholo, vsechno pulitrovky, pak uz jen osmiprocentni vegetarianska piva. Chudak Kamal.... Zbyna predvadel pekny kreace na ulici, ale pohodicka. Dnes ma opet prijet Kamal. A zitra valime na Petronas a pro thajska viza.

Den 57. [10.1. 2011] - Tak Kamal skutecne dosel, kecame uz jen z nutnosti, pak jidlo na ulici a jako spravnej muslim si opet vybira, kam pujde na ulici pro jidlo. No, ale dnes rano se nam nechce z postele. Musime, balime, pro viza, jsme tu brzo, tak okoukavame Petronas a nedaleky Zlaty trojuhelnik vcetne KL veze, kam plati vstup do 300m jen Zbyna. Potom teda uz thajsky viza a smer ke Kamalovi. S nim jedeme na jidlo a pote veget u nej doma.

Den 58. [11.1. 2011] - Nakonec nas Kamal bere na nocni trh. Rano nas haze do Port Dicksonu, strasne rotahaneho mesta na pobrezi mezi KL a Melakou. Ubytko ve starem hotelu u plaze za 45 ringgitu je super, maj tu i jaks taks levny pivo. Dnes sice prsi, ale pote se to zlepsi a zkousime vodu v malajskem zalivu [?]. Zaver dne uzavirame pivama na terasce s vyhledem na more.

Den 59. [12.1. 2001] - Dnes jen relax a koupacka...

Den 60. [13.1. 2001] - Vracime se nazpet do KL, do naseho oblibeneho hotelu, na pro nas dobrou ulici, pro nekoho spatnou ulici. Zbyna se chysta na barmskou ambasadu pro viza. My zkusili vylezt ke KL Tower, ale dest nas zastavil. Navstevujeme opet Cambel complex, uz vsici a opet utracim za nasivky a triko, mam radost.

Den 61. [14.1. 2011] - Dnes je hlavni plan a to navstevu Batu Caves, coz je pekna skala s velkou jeskyni a chramy. Mrknete treba na google. Ale vecir jsme to prepiskli s pivem, hazeme do sebe hafo silnych piv.... Petr ma rozum a odchazi.....

Den 62. [15.1. 2011] - Vecer bylo jedno cisty zlo, rano taky, pred druhou odpoledni se to trochu lepsi.... Za chvilku vyrazime na koncert..... Misto nachazime dobre, ale nic se tu nedeje, prej od 18 hod. Hmmm, nakonec je start po 21 hodine. Zvuk docela bidnej, nektery kapely spatny, nektery mnohem vic vyhranejsi, ale hlavne prekvapila hned druha, p/w jak svina a asi treti od konce, jeste brutalnejsi p/w. Kapely pod grindcore oznacenim se daly poslouchat jen chvilku, docela amatersky... Jako celek dobra akce. Bohuzel Zbyna ma jakousi virozu ci co a tak se jeste pred zacatkem akce vraci na hotel.

Den 63. [16.1. 2011] - Rano zjistujeme, ze Zbyna je ve velice spatnem stavu, tak zustavame v KL... Dnes asi nic, i kdyz mam v planu navstevu jednoho velkeho chramu....

Den 64. [17.1. 2011] - Tak po delsi dobe jsem zde. Vcera jsem tedy odesel na cinskej temple, skvely misto s vyhlidkou na KL. Rano jsme odjeli smer Cameron H. Spicha mame v K.Raja, malem mestecku v Cameron H. s Jirkou Anderlem, co zde zije. Bydlime na bio farme v horach, kterou spoluvlastni s jednim cinanem. Dnes nic. Pohoda...

Den 65. [18.1. 2001] - Cameron H., vyjizdka na cajove plantaze a mechovy les.

Den 66. [19.1. 2011] - Cameron H., a navsteva velke kvetiny, Raflesie.

Den 67. [20.1. 2001] - Cameron H., a posledni navsteva - kseft s kameny a eko farma plus koupacka v rece s velkymi balvany.

Den 68. [21.1. 2001] - Odjezd do Penangu, coz je ostrov na severu Malajsie, spojeny asi 2km mostem. Je to tu jak na Bali, strasne moc turistu a dnes tu je hindi svatek Taipusan, coz je spousta verich propichanych skrz na skrz vsim co jde.....

Den 69. [22.1. 2011] - Odjezd Hat Yai, coz je na jihu Thajska. Problemy s vizem u Zbyni. Za chvilku frcime do Bangkoku, tam mame dorazit zitra rano.

Den 70. [23.1. 2011] - Jsme tu, v centru veskereho turistickeho ruchu, kde sezenete od falesnych dokladu pres prostitutky a slusne ubytovani  i dobra a levna jidla vcetne cervu, pavouku a dalsi haveti. Dnes jen pivo, relax...

Den 71. [24.1. 2011] - Nezbytna prohlidka okoli, klasicke turisticke radovanky s pivem v ruce...

Den 72. [25.1. 2011] - Dalsi prohlidka mesta a turisticke radovanky....

Den 73. [26.1. 2011] - Odjezd smer Kanchanaburi, reka Kwai a neblaze prosluly most pres onu reku, vodopady, jeskyne, valecne muzeum....

Den 74. [27.1. 2011] - Dnes jen relax.... a prohlidka dalsi casti Bangkoku.

Den 75. [28.1. 2011] - Klidecek, relax, nebo taky honka po spleti ulicek v Cinske ctvrti, prijizdka na lodi a konecne jidlo v indicke.... Jo, veskere snahy / pokusy o cestovani po Myanmaru a Kambodzi jsou ty tam. Zaver vyletu se blizi.

Den 76. [29.1. 2001] - Vylet smer Ayuthaya a okoli. Takova mala zaplast za nezdareny Angor Wat v Kambodzi.

Den 77. [30.1. 2011] - Odjezd na jih od Bangkoku, mestecko Hua Hin, kde je to turisticke jak na Bali, ovsem docela klidek a koupani omezene. Dnes jen pruzkum mesta a plazi...

Den 78. [31.1. 2011] - Tento den byl plazovy, temer 6km po plazi, k poloostrovu s nekolika chramy, jeskyni, opicemi a peknym vyhledem na okoli. Nocni market, ochutnavka dalsi indicke restaurace a hafo jidla na ulici na nocnim marketu. Zitra zkusime vlak na dalsi vrcholek / vycnelek u more...

Den 79. [1.2. 2011] - Tak jo, Khao Tao dopadlo nad ocekavani dobre. Sice vlak neklapnul a kdovi jak by to nakonec bylo. Pouzil se mistni bus, pripomnelo nam to casy v Indonesii, kdy rozmery byly vic nez mensi... Khao Tao je doslova zasypany vrsek budhy, chramy, krasnymi vyhlidkami a jednou schovanou malou plazi, kde jsme dnesni vylet ukoncili. Vecer probehne smejdenim po velkem marketu, kterej tu v podstate jede nonstop... a okoli pripomina v malem Khao San street...

Den 80. [2.2. 2011] - Dnes jsme dali o 7km dale na jih kopec plnej budhu... Pekny vyhlidky na mesto, ale mame furt smulu, stale jakoby smog, ale neverim tomu, ze je to smog.... Koupacka na dalsi plazi, pohodicka pod piniovou borovici... Po jidle davame uz nad Hua Hinem dalsi vyslap, dost krutej na nedaleky kopec, kde jsou mimo jine vyhlidky, ale jen 3 stoji za pozornost. Zase ten "smog".... Zpatecni cesta nenapadnou, hodne stranou zastrcenou ulickou..., sama putyka. Sedame na Leo za 35 bahtu, pasticky kolem a skvelej postarsi Sved, kterej se chce bavit, mluvi skvelou anglictinou [tj.,nic pro ty, co umi bravurne anglicky]. Rozumime si skvele, typek podobnej tomu co jsme potkali na Filipinach. Po 6 kouscich uz jen pozorovani nocniho zivota v Hua Hinu. Zitra asi Cha am...

Den 81. [3.2. 2011] - Dnes vylet do nedalekeho mestecka Cha am nebyl dokonaly. Hlavni atrakci jsme nedaly, mistni ani netusi, ze u nich neco takoveho existuje. Nazpet do Hua Hinu jsme vyckali vlak....

Den 82. [4.2. 2011] - Posledni den koupacka, krasne ciste more... Relax a nakupni horecka vrcholi, proste dovolena...

Den 83. [5.2. 2011] - Navrat do Bangkoku, nakupni horecka pokracuje i tady.....

Den 84. [6.2. 2011] - Zpet do Cinske ctvrti tady v Bangkoku, nakupni horecka vrcholi...... Zaverecnana zkouska uspesna..., hadeje, kterej previt mi chybel na jidelnicku?

Den 85. [7.2. 2011] - Dnesni rano bylo po vcerejsku krusnejsi, ale probudit se asi do 50C taky neni idealni... Flakame se v tom teploucku a balime, co pohyb, to pul litru potu z nas odtece... Posledni vylety po okoli, jidlo a piti... Za 3 hodky odjizdime na letiste.

Den 86. [8.2. 2011] - Dlouhy let do Kieva a nasledny kratky let do Prahy. Kalba s dis ucitelem Slavkem a jeho slovenskym kolegou.... (sorry, jmeno jsem zapomnel)..., Klara, Petr, Zbyna, Zdisa, Martin a jeste jeden slovensky podivin, pozdeji i Viktor. Sestava jasna, kalba 100%

Den 87. [9.2. 2011] - Navrat kolem 3 ranni a po par hodinach totalniho spanku odjezd na jih Cech. Za moji milovanou.

Den 88. [10.2. 2011] - Odjezd k rodicum a timto je cely dobrodruzstvi u konce. Tak zase nekdy nekde.... A mozna kdyz se zadari, svetlo sveta spatri tolik zadana kniha. Sakal.

 

Kontakty a odkazy

Kapely, kterých jsem členem